Anjeli univerza

Před Bohem jsme si rovni, i když jsme nemocní. Jsme andělé. Andělé všehomíra______________Drásající dotek se zaryje tak hluboko, až jsem překvapena. Nečekaně silný zážitek, který ve mne rezonuje...každý z nás si jistě prožil chmurné chvíle, kdy je člověku těžko. Deprese na islandský způsob.Podivně tísnivá nálada navozená ihned zpočátku postupně během celého filmu graduje až do nevyhnutelného konce. Autentické herecké výkony. Obdivuji, do jaké míry se režisér dokázal vcítit do rozhárané duše. Andělé všehomíra je těžký film. Můžeme díky němu spatřit střepy smutku, zející hluboko v duši jednoho člověka a vidět v jejich odrazu i ten smutek vlastní. Tklivé momenty sem tam nenásilně přecházejí v momenty úsměvné, které jsem vítala tak trochu s úlevou...působily na mne jako maličké odlehčení P.S. Filmu dominuje úžasná hudba, která celý zážitek násobí. Hilmar Örn Hilmarsson dokázal složit hudbu, která s filmem doslova srůstá a dohromady tak vzniká obdivuhodná souhra obrazu a zvuku. (14.06.2010)

Zajímalo mne, kam film směřuje. Dokud hrdinovi neruplo v gulliverovi. K tomu dochází po nějakých patnácti minutách. Zbytek bylo utrpením nevyrovnané mysli. Těžké drama natočené jako komedie. Nebo opačně. Úmysl? Nebýt dvou nezklamávajících veličin islandských filmů, krajiny a hudby, nebylo by ani důvodu sledovat až do trapně doslovného konce. 45% Zajímavé komentáře: BoXBe, Brandon, pwh (07.08.2010)

Tenhle islandský filmeček jsem shlédl úplnou náhodou a navíc jsem nestihl vidět začátek. Přesto jsem dokázal vydržet zírat na celé titulky s otevřenou pusou, což se mi tak často nestává. Velká většina filmu, odehrávájící se v psychiatrické léčebně, nebo jen krůček od ní, je plná beznaděje a smutku a když se už konečně objeví světélko naděje, uzemní vás zpět do reality. Hlavní - Paulova postava působí jako hromádka neštěstí (a taky že jí je) a určitě si vyžádá soucit mnoha diváků a nejednou ukápne i ta slzička. Vše to umocňuje také depresivní, ale nádherná scenérie Islandu a fantastická hudba Sigur Rós, jíž jsou protkány ty nejemotivnější části filmu. Všem ze štábu se klaním až k zemi a děkuji za ten zážitek. (20.06.2005)

Nietzsche zabil slovem Boha a svět se nám zbláznil... už to prostě není jako za Hegela. Hilter to s námi přece myslel dobře...dělal jen to, co chtěl Duch Německého národa...ten Jung měl asi pravdu :) Fridrikssonovo drama je správně "zentropické". Jen ta hudba občas vadila, ale dalo se to snést...8/10. (21.02.2010)

Velmi křehká je hranice mezi světem těch ještě „normálních“ a těch co se jim „točí v hlavě zeměkoule obráceně“. Stačí málo a ocitneme se ve světě podivných postaviček a ještě podivnějších názorů ...... „Za moje šílenství může NATO. Narodil jsem se v den, kdy naše země vstoupila do NATO. Každej rok protestujou komunisti proti mým narozeninám. Proto tvrdím, že vstupem do NATO ratifikovala vláda chaos v mé hlavě.“.... „Boha nezajímáme my, ani nikdo jiný. Je mrtvý, Nietzsche ho zabil. Jedinou větou. Řekl: Bůh je mrtev. A lidem bylo jasné, že to tak je.“ Nádherné a děsivé zároveň, krásná hudba. (25.09.2005)