Anjeli univerza

Smutný film o paranoidní schizofrenii a mladém muži, který jí byl postižen. Od počátků nemoci, případně od příčin, které ji vyvolaly až po hořký konec. Je to skoro dokumentární studie, včetně rodiny a všech ostatních pacientů z léčebny. Vyskytuje se zde i pár pokusů o humor, ale nezasmála jsem se jim. Strašná nemoc. (16.03.2020)

Nevyznam sa do filmu - na to tu je Madsbender, Shadwell, Tetsuo a podobne entity. Takze strucne : jeden z najlepsich filmov o schizofrenii, a to som si myslel, ze Hitchcockovo Psycho 1960 uz bude asi najlepsim filmom o schize. Ba hovno, teda pardon, ani omylom som chcel napisat. Film je genialnym mixom podivinov, podivnych nazorov, ludi zo psychiatrickeho oddelenia a vkusne sa mixuje svet normalnosti spolu s tymi, ktorym sa zem toci naopak. 90 % (11.03.2017)

Nevedel jsem co od tohohle filmu cekat, herce ani rezisera neznam a islandska kinematografie mi nic nerika, ale gourylla tady zminil Prelet nad kukaccim hnizdem, tak jsem doufal, ze to bude aspon podobny. Jenze preletu tohle nesaha ani po kotniky. Herci hrajou celkem dobre, ale hlavni hrdina neni vubec sympatickej takze mi bylo jedno co s nim bude. Prvni pul hodina byla nudna a vypadalo to jak naka romanticka komedie, nastesti pak mu hrablo a slusne se to rozjelo. Problem je v tom, ze se to rozjelo jen kdyz mu hrablo coz bylo tak 4X za film a to bylo malo. Tem scenam kdy se nastve bych dal 5*, protoze jsou fakt husty s dobrou hudbou, jenze zbytek za moc nestoji. Magori mezi sebou furt kecaj o nejakejch kravinach, nudi to a nebavi. Krome "nastvanejch" scen se tu par slusnejch najde, ale to je na lepsi hodnoceni malo, takze horsi 3*. (20.06.2005)

A začalo to tak krásně : "Kdybych mohl, zaplnil bych tvůj pokoj polibky, zamknul je uvnitř a klíč zahodím." Pak už je to jen syrově smutný příběh, kde se pomalu všechny životní vlákna Pallova života slijí v jedno velké, které vás dovede až k nevyhnutelnému závěrečnému konci. Místy jsem se sice musela mírně usmívat, ale jinak to byl velmi hluboký a niterný zážitek s mnoha moudry, pro které stojí za to tenhle snímek vidět. Začala jsem citátem z filmu a tak ukončím tento komentář také jedním, ale z těch úsměvnějších : "Teď se snaží přiblížit blázince co nejvíce domácímu prostředí. A proč? Asi proto, že doma je to dneska jako v blázinci." (26.07.2015)

S Islandskou kinematografií opravdu nemám mnoho zkušeností, ale film Andělé všehomíra mě přesvědčil, že je o co stát. Kdo připodobňuje tento film k Přeletu nad kukaččím hnízdem Miloše Formana, neporozuměl ani jednomu z nich. Námět je sice zdánlivě podobný, ale jen navenek. Mě film příliš neoslovil, ale přesto velmi zaujal. Andělé všehomíra je podle mě film, který ve Vás něco zanechá a nelze jej jen tak snadno obejít aniž by za sebou něco nezanechal. Krásnou atmosféru opravdovosti tvoří především nijak úchvatné, leč výborné a výstižné herecké výkony, krásná a přesto depresivní krajina Islandu, nostalgická hudba i způsob vyprávění. Snímek Andělé všehomíra mi až příliš surově připoměl beznaděj reality, kterou jsem znovu raději nechtěl poznat. (02.09.2005)