Just Before I Go

Předvídatelné a závěr je mimo úplně, přesto však má prvotina Courteney Cox své kouzlo a zejména v první polovině dokáže zaujmout. Nezvykle při zemi se držící sympaťák Seann William Scott tropí jednu blbost za druhou a lecko se s ním dokáže plně ztotožnit. Na nějaké ocenění to není, ale je fajn vidět jej projednou v jiné herecké poloze...70% (07.09.2015)

Hrozně by mě zajímalo koho napadlo, že obsadit do indie oddychovky Stiflera (nezbaví se toho) je dobrý nápad. Monika (nezbaví se toho) rozhodně není zkušenou a ani příliš originální režisérkou a tak se nudně pomalý film utápí hlavně v předvídatelnosti děje a divných pokusech o komedii. Menší roličky Elishy Cuthbert a Roba Riggla sice potěší, ale když už tak chatrnou zápletku/podzápletky ani hlavní představitel filmu neutáhne, těžko můžu dát více než dvě hvězdy. 40 % (22.02.2016)

Hodně fajn věc. Jenom škoda, že to nemělo jistější režijní vedení, tohle byla vyloženě látka pro Mendese apod. Ale jako režijní úvod pro Courteney Cox vůbec ne špatné, když to srovnáme s Angelinou. Příjemně mne překvapil Stiflek aka Seann William Scott, který to odehrál hodně nad svou pověst. S přehledem nej výkon z celého filmu Kyle Gallner , ten by mohl dostat nějakou pořádnou roli, mám z něj podobný wibe jako z Milese Tellera. Není to uplně feel-good věc jako nezávisláky z dob minulých a poetika nesedne uplně každému, ale fajn to prostě je. 7,5/10 (07.05.2015)

Courteney Cox umí i za kamerou! Už obsazení Scotta je hodně překvapivé. Většina diváků si ho nedokáže představit ve vážných polohách. O to větší zážitek je pak sledování jeho civilního projevu. Pravda, plánovanou sebevraždu je zrovna Stiflerovi těžké uvěřit, jenže on je i celý film prokládaný prcičkovským humorem, který na první pohled k ústřednímu tématu vůbec nesedí. Ovšem opak je pravdou a vznikl tak hořkosladký mix podobný skutečnému životu každého z nás. (07.11.2015)

Film, se kterým mi konečně došlo, že by moje prvotina (z jiný tvůrčí dimenze) vypadala pravděpodobně hodně podobně. Můžeme vyčítat srdíčkovejm lidem, že točej ubulený kýčovitý feel-good srágory, který sprostě cílej na naše emoce? Asi jo. Ale jenom tehdy, pokud se jim snímek ve finále rozsype pod rukama. Tady totiž závěr překvapivě funguje a divákovi pak dojde, jak fikaně si to celé Monika z Přátel ošéfovala. I ty na první pohled trapné scénky v sobě nakonec skrývají netušenou sebeuvědomělou hravost! Cejtim se dobře, a za to díky. (10.05.2015)