Fantastické zvery a ich výskyt

Ó, tak to byla teda hrůůůza... Příběh - děs, zmatený, o ničem, nuda, zklamání. Přesun z Anglie do Ameriky - děs, jedinečnost světa JKR byla dost tvořená Anglií a po-amerikování to jen posunulo ještě víc do zaměnitelnosti libovolné průměrné fantasy. Samotný fantastický zvířata - digitální sajrajt, fuj, líbil se mi jen ten divnej dlouhosrstej skřítek, a to nejspíš proto, že vypadal jak Brumbál. Teď postavy - naprostej děs. Kdyby se rozdávaly metály za nudnýho, nesympatickýho, otravnýho, pořád stejně vykuleně se tvářícího stupida s přiblblou zrzatou pliskou na hlavě, má Eddie Redmayne zlatou. Katherine Waterson je ovšem ještě mnohem horší, kdykoliv se objevila v záběru, měla jsem chuť řvát, chytit ten monitor a prohodit ho oknem. Ten její věčně nespokojený ksicht na pokraji breku s vámi fakt zůstává. Farrell podvyužitý a ten vlasovej zločin na hlavě přehrávajícího Ezry Millera snad ani nebudeme komentovat. Celej film tam všichni jen poletujou a mizej, do toho černej digitální mrak jakožto záporák - WHAT? A co sakra má bejt ten způsob "užívání" hůlek? Jakože Mlok nemůže prostě "odhůlkovat" toho rozvášněnýho nosorožce do kufříku jako každej normální kouzelník, musí se místo toho polejvat feromony a špulit na něj říť? Jako fajn, asi by tam jinak nemohla bejt tak ultra nezajímává scéna se zamilovaným hnusným digitálním nosorožcem, ale co třeba to nějak aspoň zdůvodnit. Jakože třeba si Mlok zapomněl hůlku doma nebo odhůlkování by mohlo zamilovanýho nosorožce citově ranit nebo co já vím... Ale je to prostě stupidita. A korunu tomu nasadí ten závěrečnej morf. To už bylo trochu moc i na mě, sakra, kdybych chtěla vidět dalšího přestylizovanýho Deppa, podívám se na nějakej z jeho nedávnejch propadáků. U tohoto generického výplodu bez duše (ano, tak moc mě to emočně zasáhlo) jsme si dokonce se sestrou musely představovat, že zápletka se ve skutečnosti točí kolem "zrození Filche," protože i to by byl lepší příběh. Tenhle "film" má dva klady - božího Dana Foglera, s jehož nechápavým výrazem jsem se od začátku ztotožnila a stejně božskou Alison Sudol. Toť vše. Další díly jen pod vlivem nějaký drogy. (01.05.2017)

Dvouhodinový chrchel bez jakéhokoli tvaru, který někdo vyplivl a nechal ležet na zemi jen proto, že to napsala Rowlingová a fanouškům se přece cokoli ze světa Pottera musí zákonitě líbit. Jednat se o méně kultovní značku nebo nedejbože zcela nezávislé dílo, stal by se z něj zajisté podobný otloukánek jako z The Last Airbender; leč Potter je symbolem celé generace, a tak si můžeme dovolit hrát na nostalgii a bez uzardění opíjet diváka kýčem, neboť ten nám leckteré nedostatky jistě promine. A že toho není málo: zcela zabité tempo a atmosféra, nevýrazné postavy, bezobsažné scény vložené za účelem vizuálních hrátek a rozplizlé akční scény, které navenek působí opulentně, ale vnitřně postrádají nápad. Ponejvíce však film trpí příběhovou impotencí – první hodinu a půl se neděje v podstatě naprosto nic (!) a až v poslední půlhodině se od předlouhé expozice někam posuneme. Rowlingová by se měla zkrátka držet knih a nepsat filmové scénáře, protože evidentně vůbec nemá cit pro filmovou řeč, anebo k sobě přibrat do týmu zkušenějšího kolegu od fochu, když už se tedy vlomila na místo producentky filmu. Ač původní knižní i filmovou sérii chovám z nostalgie stále v oblibě, tahle dvouhodinová přehlídka nudy mě málem unudila k smrti a jen těžko si vybavuji, kdy naposled mi bylo při sledování filmu tak moc ukradené, co se na obrazovce děje. Za poslední půlhodinu 1*. (09.04.2021)

Očekávání se nenaplnila. Tak nějak mi u tohodle filmu nebylo dobře, asi to bylo tím, že jsem cítil, že tvůrci chtěli jen vytřískat další peníze ze značky Harry Potter a tady jakoby se vytratilo to kouzlo čar a kouzel. Příběh mě také neoslovil, jakoby neměl duši a byl příliš pesimistický a temný a na můj vkus to bylo moc přeefektované a po chvíli mě už docela štvaly ty neustálé spirálovité skoky postav na různá místa... Škoda, že se hraje víc na peníze, než na to, aby dílo za něco stálo. (24.04.2017)

Pokud jdete do kina na něco, co Vám rozšiřuje universum, se kterým jste se v dětství ztotožnili, a do dnes na něj nedáte dopustit, tak i na koberec v kině našlapujete opatrně a nevíte, jak rozčarováni budete v nadcházejících minutách. Nedutáte a tušíte, že vše dopadne dobře. Jenže tušení není výhra. Občas i to se nevydaří a pak je průser na světě. Ne ale v případě Mloka Scamandera, který se mi původně bez emocí představil s knížečkou, kterou jsem tenkrát dostal k Vánocům a od té doby jsem na ní nešáhnul a někde na ní leží prach. Jenže filmová studia jsou holt velmoc a peníze je stále třeba někde tisknout. No a když se jedna značka vydolovala, je na čase, aby přišla zase nějaká jiná a tak přišel na scénu Mlok, který začíná prvním filmem a skončí bůhví kolikátým. Samozřejmě dle výdělků a tvůrčích možností. Osobně ale musím říct, že jak Mlok, tak i ostatní postavy na mě víceméně zafungovali. Během filmu jsem si uvědomil, že jsem opět ve světě čar a kouzel, akorát o pár desítek let dříve, což není vůbec na škodu. Také mi udělali radost Katherine Waterston a Alison Sudol, o kterých jsem předtím vůbec nevěděl. Mudla Dan Fogler také nezklamal a Johnny Depp na konci filmu už vůbec ne. Je mi tak nějak jasné, jakým směrem to bude směřovat a upřímně jsem rád, že právě Depp toho bude součástí. Skoro, jako kdyby se mi vracelo dětství…a myslím si, že u filmů takový pocit není nikdy na škodu. (28.11.2016)

Pro milovníky světa Bradavic bezpodmínečné, pro ostatní jen při chuti na pohádky... Oproti Harrymu spoléhají Fantastická zvířata na mnohem okázalejší akci, efekty i vtip. V podstatě je to taková americká verze kouzelnického příběhu. Máme tu jinou postavu, Scamandera, který si přivěze svůj kufr se zvířaty do New Yorku. Pár mu jich uteče, on je loví (a většinou vtipně, ale teprve až jde do tuhého, kouzlí). Zvířata jsou krásná, vtipná a originalní. Atomsféra je podobně pohádková, jako HP, ale nese se více v duchu (amerického) průmyslu až chvílemi do steampunku. Díky mnohem častějšímu kouzlení se dostává do popředí i praktická stránka kouzlení, kterou v Bradavicích studenti příliš nevyužívali a to třeba vaření nebo žehlení (popravdě vždy jsem se divil, že tyto scény nejsou častější, vždyť buďme upřímní, na co jiného by jsme to kouzlení potřebovali, že ;-)). Výborně tu funguje humor, nejen se zvířaty, ale také s Kowalskim. Ten většinu scén krade nepříliš výraznému, ale trefnému Eddiemu Redmaynovi. Závěr filmu je další protiklad proti méně okázalým konců HP, protože se tady rozjede poměrně slušná destrukce a film spěje až k "to si toho nikdo nevšiml?" konci. Rozhodně nejde o špatný film, je velice zábavný, vtipný, okázalý, jen mu chybí větší hloubka a uvidíme, zda další díly udlají ze série fantastických zvířat něco víc, než jen výhodný přírustek do světa HP. (27.11.2016)