Zasľúbená zem

Myslela jsem ponejprv na obrazy Hieronyma Bosche a potom i na Progres 2 ("Démonů úl / spí drogy v květinách / čím pláče sůl / když slzu proklíná.") Peklo na Zemi. Jak se jedná o vyšinutí, tak je Wajda mimozemský jak je působivý a přesný, a nebo zcela zemský čili zemitý. A nejspíš se odvážím říct i krutopřísný, tak. (21.09.2016)

Strhujúca, veľkoryso výpravná, trojhodinová epopej v rytme rachotu ozrutných textilných strojov. Hýbateľom deja je bezškrupulózna túžba troch kamarátov vlastniť fabriku, ako symbol úspechu v ére industrializácie. Vôľa byť úspešný popiera tradície. Láska, rodina, známi: všetko je využiteľné v mene vlastných výhod. Wajda ukazuje, že podvody a lži neboli cudzie žiadnemu z troch určujúcich národov Poľska tej doby: Poliakom, Židom ani Nemcom. Naturalistické zobrazenia kontrastov pudových zábaviek buržoázie v honosných prostrediach a biedy tisícov robotníkov (na ich trápenia sa zväčša odpovie: "Nech zdochne!") umocňujú zážitok jedného z Wajdových najsilnejších filmov. (24.10.2006)

Je to skvost! Film jsem poprve viděl v předpremieře na Letní filmové škole 1976 - tehdá v Písku.Později se mi ho podařilo nesestříhaný půjčit ještě v Polské kultuře. V televizi již šel značně zmrzačen. Nedavno se mi dostal do ruky prý originál, ale řekl bych spíš torzo dávného velkofilmu. Tak byl profesionálně zmrzačen nebo umělecky upraven? Pochopil jsem,že tento film má smůlu, neboť bude vadit ve své původní podobě každému politickému systému. (06.03.2012)

Pojmy jako socialistické dělnické hnutí, dějiny dělnického hnutí, ale také dějiny podnikání a podnikatelství jsou dnes jakoby na periférii zájmu. Kvalitních nebo dokonce vynikajících uměl zaměřených na toto provokující téma rozhodně nejsou přehršele. Vůdčí osobnost moderní polské kinematografie hraného filmu vyšla z mimořádně zdařilého stejnojmenného románu Wladyslawa Rejmonta a dále jej domyslila a dotvořila v souladu i překonávání jeho přirozeného růstu i ústupu. Děsivé životní podmínky, špatné mzdy, bytí ještě poznamenané ještě děsivějším kontextem 18. století, to všechno tvoří až černobílou odpověď na bytnějící zbohatlický stav továrníků, šlechticů, úředníků. Ne německých, ne ruských, ne židovských, ale kupodivu nejčastěji polských. Hlavní postava, bohatý maloměstský židovský nobil, sní o hmotném přepychu ani ne tak pro sebe jako pro svou jedinou dceru, která je majetkem nacucaná" snad ještě dříve, než se stačila rozhlédnout po světě. Rozpor mezi povinností vystavovat svůj majetek na odiv všem, ale současně ho skrývat před novými juvenilními přáteli a žít nepřerušovaně tak, jak byl zvyklý, je zřejmý. Kontrast neobývaného přepychového vilozámku s někdy až příliš asketickou slumovou chatkou-domečkem, v němž židovský továrník (skvělý Pieczka) dospěl a kde se cítí skutečně doma na příkladě jednoho z těchto nečetných skutečných bohatců, je nad jiné výmluvný stejně jako mesalience mladého šlechtice (již tehdy pro mne fascinující Olbrychski) s majetkem. Film připomíná zlatokopecké snímky dřívějšího období a své zakotvení hledá právě tak marně jako oni. Lodž, další průmyslové srdce Evropy v době jejího zrodu, není z tohoto filmu gründerského podnikání rozhodně vycucána z palce; naopak. Polská obdoba GERMINALU, více realistická a méně naturalistická, má stále co nabídnout. Pro ty, kteří vědí, co od ní - s důvěrou -mohou požadovat a očekávat. (22.03.2008)

Barvitá (někdy až naturalistická v duchu autora leckdy až nepříjemně syrového) adaptace románu W. Reymonta, která nezastírá nic z praktik podnikatelského prostředí 19. století (ani náznak po nějakém idealismu jako ve Sňatcích rozumu, což se pozná i na scéně v divadle - žádná opera či důstojné drama, ale šantánový popěvek a ladné baletky), konkrétně na situaci Lodže. Podobně laděný (včetně silně kritických akcentů) román Bratři Aškenáziové napsal i starší bratr I. B. Singera Israel Jošua. S oběma autory se ztotožňuji v jejich náhledu na odlidštěný kapitalismus. (10.04.2012)