Zasľúbená zem

V německém šlágru z roku 1974 (znám ho z doby studia) se zpívá: „Ich habe diese Landluft satt/ ich möchte wieder in die Stadt/ Theo, wir fahren nach Lodz…“. Šlágry pocházejí z jiných šlágrů - tento se dá datovat ze 17. i 19. století (zde ve verzi „Itzek, komm mit nach Lodz …“. Łódź. se v 19. století stává průmyslovou metropolí se stálým přílivem venkovanů, kteří podobně jako páni továrníci a finančníci, v ní vidí takřka zaslíbenou zemi, Není to tedy pouhý pomysl režiséra Wajdy ani spisovatele Reymonta, kteří v tom vidí především zlořády gründerského kapitalismu. Tak či onak zaslíbenou zemí je primitivní kapitalismus a jeho podbízivá služka - demokracie. Jak to vypadá ve skutečnosti (tedy ve filmu) se není třeba příliš šířit: surovost, podlézavost, podvod, zkrátka podouštví (jak by řekl Benjamin Kuras) na pozadí kouřících komínů a továrních hal. Příběh je nesen třemi mladými gründery, z nichž každý zastupuje svoji třídní vrstvu, a jejichž touha po vlastní továrně přesahuje všechny etické meze. Pokud při sledování filmu uvažujeme o odborových a sociálních hnutích, pak je to jen přirozená reakce. Ještě jeden citát z klasika: "... Z robotérů stávali se fabričtí dělníci; panské zámky ztrácely svůj lesk; bázeň před nimi mizela; jejich velitelskou úlohu převzaly továrny; ty počínaly panovat svému vůkolí a stávaly se tím, čím byly ve středověku hrady rytířů, kteří v nových dobách neloupili v rukou se zbraní, ale s kapitálem po kapsách a pokladnách" (Antal Stašek, České slovo, 3. 4. 1927). (03.06.2014)

Myslela jsem ponejprv na obrazy Hieronyma Bosche a potom i na Progres 2 ("Démonů úl / spí drogy v květinách / čím pláče sůl / když slzu proklíná.") Peklo na Zemi. Jak se jedná o vyšinutí, tak je Wajda mimozemský jak je působivý a přesný, a nebo zcela zemský čili zemitý. A nejspíš se odvážím říct i krutopřísný, tak. (21.09.2016)

Kapitalizmus je asi vždy rovnaký. Či už je to Vlk z Wall Street alebo Tiger z Łodźe, chamtivosť a neľudskosť vyzerá rovnako, ešte aj ten divoký sex a obžerstvo akoby si nacvičili. A ten Žid požičiavajúci peniaze mal neuveriteľné preslovy, neznášanlivosť Poliakov k Židom má tuhé korene. Textilná fabrika, akú v oveľa modernejšom prevedení dôverne poznám, je ako centrum vykorisťovania dokonalá. Množstvo strojov, neustály hluk a jedna šialená scéna akoby z filmu iného žánru. Bola to fuška, ale u mňa druhý najlepší Wajda, hneď po Mužovi z mramoru. –––– Mal továreň, mal milióny. Bol úplným grófom a je mŕtvy. A ja nemám nič, a naviac mám na zajtra splatnosť dvoch zmeniek, ale ja žijem. Pán Boh je dobrý. Pán Boh je veľmi dobrý. –––– A kto to videl stavať továreň za vlastné peniaze? –––– Ty, Karol, dobre vieš, že niet takého darebáka, ktorý by sa nechcel premeniť na anjela. (25.02.2016)

70%. Až na výjimky platí zásada, že když má nějaký film tři hodiny, nemá u mně šanci (ještě horší je, když na tu délku nejsem duševně připravený, což jsem nebyl). Během projekce tohoto byly chvilky, kdy jsem se díval na hodinky... ale zároveň i chvilky totálního ponoření, čemuž bohatě napomáhala kamera a hudba Wojciecha Killara (kdo neví, napovím - Coppolův Dracula, a kdo neví ani teď, tomu rozbiju hlavu holí). (04.12.2007)

Barvitá (někdy až naturalistická v duchu autora leckdy až nepříjemně syrového) adaptace románu W. Reymonta, která nezastírá nic z praktik podnikatelského prostředí 19. století (ani náznak po nějakém idealismu jako ve Sňatcích rozumu, což se pozná i na scéně v divadle - žádná opera či důstojné drama, ale šantánový popěvek a ladné baletky), konkrétně na situaci Lodže. Podobně laděný (včetně silně kritických akcentů) román Bratři Aškenáziové napsal i starší bratr I. B. Singera Israel Jošua. S oběma autory se ztotožňuji v jejich náhledu na odlidštěný kapitalismus. (10.04.2012)