Zasľúbená zem

Wajda byl světský režisér. Dovedl dobře mapovat národní traumata a měl smysl pro postihnutí dobových společenských poklesků - byl moralista. A ovšem byl výtečný umělec - byť v nižším umění, než co dělal třeba Tarkovskij anebo Bergman. Nevadila mi tu tolik úlitba ideologii komunismu jako to vědomí, že všechny ty vzmachy, pády, létajíci hlavy s kusy masa, groteska, orgie, pletky, bída atd. nemají žádný větší přesah. U Tarkovského mi zas někdy vadilo, že pro přesah jsou jeho charaktery bezkrevné a příběh jen teorematický. Chce to rovnováhu. (22.02.2020)

Kapitalizmus je asi vždy rovnaký. Či už je to Vlk z Wall Street alebo Tiger z Łodźe, chamtivosť a neľudskosť vyzerá rovnako, ešte aj ten divoký sex a obžerstvo akoby si nacvičili. A ten Žid požičiavajúci peniaze mal neuveriteľné preslovy, neznášanlivosť Poliakov k Židom má tuhé korene. Textilná fabrika, akú v oveľa modernejšom prevedení dôverne poznám, je ako centrum vykorisťovania dokonalá. Množstvo strojov, neustály hluk a jedna šialená scéna akoby z filmu iného žánru. Bola to fuška, ale u mňa druhý najlepší Wajda, hneď po Mužovi z mramoru. –––– Mal továreň, mal milióny. Bol úplným grófom a je mŕtvy. A ja nemám nič, a naviac mám na zajtra splatnosť dvoch zmeniek, ale ja žijem. Pán Boh je dobrý. Pán Boh je veľmi dobrý. –––– A kto to videl stavať továreň za vlastné peniaze? –––– Ty, Karol, dobre vieš, že niet takého darebáka, ktorý by sa nechcel premeniť na anjela. (25.02.2016)

Pojmy jako socialistické dělnické hnutí, dějiny dělnického hnutí, ale také dějiny podnikání a podnikatelství jsou dnes jakoby na periférii zájmu. Kvalitních nebo dokonce vynikajících uměl zaměřených na toto provokující téma rozhodně nejsou přehršele. Vůdčí osobnost moderní polské kinematografie hraného filmu vyšla z mimořádně zdařilého stejnojmenného románu Wladyslawa Rejmonta a dále jej domyslila a dotvořila v souladu i překonávání jeho přirozeného růstu i ústupu. Děsivé životní podmínky, špatné mzdy, bytí ještě poznamenané ještě děsivějším kontextem 18. století, to všechno tvoří až černobílou odpověď na bytnějící zbohatlický stav továrníků, šlechticů, úředníků. Ne německých, ne ruských, ne židovských, ale kupodivu nejčastěji polských. Hlavní postava, bohatý maloměstský židovský nobil, sní o hmotném přepychu ani ne tak pro sebe jako pro svou jedinou dceru, která je majetkem nacucaná" snad ještě dříve, než se stačila rozhlédnout po světě. Rozpor mezi povinností vystavovat svůj majetek na odiv všem, ale současně ho skrývat před novými juvenilními přáteli a žít nepřerušovaně tak, jak byl zvyklý, je zřejmý. Kontrast neobývaného přepychového vilozámku s někdy až příliš asketickou slumovou chatkou-domečkem, v němž židovský továrník (skvělý Pieczka) dospěl a kde se cítí skutečně doma na příkladě jednoho z těchto nečetných skutečných bohatců, je nad jiné výmluvný stejně jako mesalience mladého šlechtice (již tehdy pro mne fascinující Olbrychski) s majetkem. Film připomíná zlatokopecké snímky dřívějšího období a své zakotvení hledá právě tak marně jako oni. Lodž, další průmyslové srdce Evropy v době jejího zrodu, není z tohoto filmu gründerského podnikání rozhodně vycucána z palce; naopak. Polská obdoba GERMINALU, více realistická a méně naturalistická, má stále co nabídnout. Pro ty, kteří vědí, co od ní - s důvěrou -mohou požadovat a očekávat. (22.03.2008)

Myslela jsem ponejprv na obrazy Hieronyma Bosche a potom i na Progres 2 ("Démonů úl / spí drogy v květinách / čím pláče sůl / když slzu proklíná.") Peklo na Zemi. Jak se jedná o vyšinutí, tak je Wajda mimozemský jak je působivý a přesný, a nebo zcela zemský čili zemitý. A nejspíš se odvážím říct i krutopřísný, tak. (21.09.2016)

80. léta 19. století byla dobou, kdy se "obyčejný kapitalismus" dostal na vrchol. Ještě sice nepřišel Henry Ford se svou zázračnou formulí extrémně efektivní pásové výroby, ale co bylo důležitejší, do industriálně vyspělých států (s určitými výjimkami v Německu a Rakousku-Uhersku) dosud nedorazily legislativně-ekonomické sociální reformy, které se pod tlakem sílících sociálních nepokojů pokusily vtisknout kapitalismu lidskou tvář na sklonku 19. a v prní polovině 20. století. Obyčejný, nahý kapitalismus, tak jak je báječně zobrazený v Zemi zaslíbené - nebo v Andersonově nedávném Až na krev -, útočí na nejnižší lidské pudy a vlastnosti: chamtivost, závist, nenasytitelnou hltavost, povrchnost a "jednorozměrnost", vypjatý egoismus. Hmatatelným výsledkem je obří, v dějinách dosud nespatřená akumulace kapitálu v rukou úzké skupinky, sedící na vrcholu společenské pyramidy - a současné zbídačení širokých vrstev nepriviligovaného obyvatelstva. - Estetická metoda, kterou Wajda v Zemi zaslíbené používá je velmi podobná té z jeho staršího Březového háje: Film se svým střihem a dramaturgií nesoustředí na vyprávění uceleného příběhu, ale na konstrukci působivé atmosféry a divácké imprese. Snímek tedy není primárně vyprávěním o skupině kamarádů, kteří se rozhodnou postavit společnou továrnu, ale spíše portrétem "ducha doby" - která je zde zachycena jako pravé peklo na Zemi: Prolínající se příběhy mnoha postav z různých společenských vrstev střídají temně lyrické záběry na věčný smog vznášící se nad probouzející se Lodží či na nekonečné tlačenice trhanů, které se bez ustání a zřejmě bez cíle hrnou tam a zpět špinavými ulicemi města, na jehož pozadí plápolají zkrachovalé fabriky. Vkládány jsou naturalistické scény, v nichž jsou trhány dělníkům ruce poloautomatizovanými tkalcovskými stavy či jsou hrdinové rozšleháni na kaši obřím převodovým kolem. - Mozaikovitý impresionismus celého díla je zdůrazněn závěrečnou scénou, která takřka nesouvisí s dosud odvyprávěným dějem. Vidíme v ní symbolický obraz Lodže, do níž konečně dorazily krvavé sociální nepokoje, které destruují dosavadní společenský řád s jeho všemocnou továrnickou šlechtou - ony sociální nepokoje, v nichž "proletáři nemají co ztratit, leda své okovy". (25.01.2009)