Sympathy for the Devil

Asi bych řekla, že je výrazným znakem všech výrazných děl, že je velmi těžké na ně vůbec koukat. Jen mě to tak napadlo. To se mi tak líbí na těch osobitých umělcích, že když například natáčejí dokument o vzniku písničky, tak vlastně nenatáčejí dokument, ale manifest filosofického směru. Nejlepší je Vše o Evě. (08.08.2010)

Stouni jsou tu tak trochu odstrčeni kvůli politice, která hraje prim, ale na druhou stranu výtvarně je film povedený, kamera velmi slušná. Moc se mi líbila scéna rozhovoru s divkou z lesa. Bohužel je to taky dost nudné. Celkově je to klasické dílo z 60. let od režiséra z románské země okořeněné velkým důrazem na politiku. (29.09.2007)

Skvělí Rolling Stones, které Godard natáčel při nahrávání písně Sympathy for the Devil. Jinak ale i na Godarda snad až příliš nesmyslné politické bláboly a naprosté odmítnutí Západu. Formálně je film ukázkovým příkladem Godardova stylu – používání několika obrazových a zvukových plánů najednou, citace, politika, mozaikovitost. (13.08.2007)

Filmová esej, která je založena na kvalitní přípravě co a s jakými motivy natáčet (příprava textů, které čtou černoši nebo majitel obchodu s časopisy, jejich "herecké" zadání a výběr lokací) a pak v samotném průběhu natáčení jde už hlavně o intuici a umělecké, spontánní reakce na fungující skutečnost, rozhodnutí co zrovna a v jakém pohybu či detailnosti snímat a zachytit. Než přijde pravý zásah vznikající ve střižně - sřih si Godard dělal sám, tedy zde u stolu z materiálu sestavil esej, zpracoval si plakáty a (a)synchronizoval si zvuk, takže tak výsledek může vyznívat různorodě, je otevřený pro více interpretací a skládání významu, považování, které motivy jsou důležitější, které jsou skutečně směrodatné, to si pak divák činí sám - je otázka, zda je to film o Rolling Stones, což není, ani o jejich písni, nebo o politice a všeobecném globálním střetávání a kontrastování, což vychází ze společensky, rasově neklidné situace té doby (60. léta, studená válka, západ x východ, Berlínská zeď, válka ve Vietnamu, reakce v '68. - hnutí studentů ve Francii), o černoších, ale to není, zkrátka každý sleduje a všímá si teď témat zvlášť (a rovin: komentáře, obrazu a zvuku/hudby), místo aby považoval syntézu, hledá si svoje. Ovšem nesmí uniknout globální komplexní výsledek, jinak to nemá cenu a je to odfláknutý způsob reflexe a je nesmyslné se na to dívat. Godard tu byl oproti třeba La chinoise, nebo podobně Week-endu, klidnější, jeho styl trochu absorboval prvky, jak mě napadá, vlastně Tatiho Playtime - který je ze stejné doby - co se týče aktivity po celém rámu obrazu i mimo plán (ve "hraných" pasážích s černochy) a pohyb kamery odhaluje všechny na sobě nezávislé děje - to není divadlo, není to ani dokument, protože všichni hrají - Rolling Stones také hrají, jejich hudba a přednes spojené s image je - právě jak zmiňuje jeden z textů čtený černochem (černochem ve vozíku) - divadlo a varieté s hudbou. Jakékoli jednoznačné závěry jsou no prostě falešné. (Odbočka: dám 5 hvězd, aby se zvedlo hodnocení.) Takhle jednoduše to zavrhnout nejde, protože tohle právě je umění, jestli vůbec chápete, že film také někdy způsobem uměleckého vyjádření být může, a jestli to nechápete, tak prosím oddělujte většinu filmových výrobků a rohlíků k přežvýkání od jiného, zcela charakterově odlišného, kinematografického média... Pleased to meet you Hope you guess my name - But what's puzzling you Is just the nature of my game (19.05.2009)

Když já (jakožto buran, samouk a nedouk) mám s tímhletím avantgardním a postmoderním uměním (tedy s tím, které je umění, neb tak pravil tvůrce) často problém. Opravdu často nevím, zda to umělec míní vážně, zda si z obecenstva nestřílí, zda to není jen reklamní trik, intelektuálská zhůvěřilost.... etc. Tak dobře, výpověď o době to nepochybně je, zřejmě i koláž, z níž si divák má vybrat a sestavit vlastní film, asi i politický manifest. Je-li to však i politický manifest (který by měl mít za cíl oslovit co nejvíce lidí), pak nechápu tuto formu, nepříliš srozumitelnou, nudící a prudící. I mě mnoho scén silně připomínalo nonsensové scénky od Monty Python (jak zde již uvedli Rabina a Brejlil). Bludný film. (03.07.2011)