Život a doba soudce A. K.

Po šesti epizodách: Teprve se ukáže, zda se naplní výjimečnost tohoto projektu slibovaná už v samotném názvu, totiž život, tedy příběh, který je ovšem obsažen v každém nesitcomovém seriálu, a ona proklamovaná nadstavba - doba, což slibuje nějaký hlubší poznatek o současnosti, reflexi Česka v první dekádě 21. století, kterou tvůrci zřejmě chtějí vytvořit jednak záměrným výběrem caus, které v jednotlivých dílech řeší soudce Klos, druhak extrahováním příběhu vyhořelého soudce, ztrácejícího se v osamělosti příslušníka generace singels... Po řemeslné stránce velmi vysoký nadstandard upomínající k projektům soukromých zahraničních televizních stanic (podobnost s Terapií opravdu nelze přehlédnout) a jestliže se ,,svaté" režisérské trojici spolu se scénáristou Zdeňkem Zapletalem povede naplnit vzedmutá očekávání, půjde o seriálovou událost roku... Po třinácté závěrečné epizodě: Tak se mi to nespojilo, vlivem prazvláštního otevřeného konce a podivného utopení v banálnosti celý tak nadějný seriál zůstal jen třinácti epizodními soudničkami bez nadstavby čehokoliv zásadnějšího...podvědomě jsem očekával, že se mi těch 13 soudniček spojí v plastický obraz soudobé reality, dostane se mi nějakého zásadnějšího kritického sdělení a namísto toho hlavní hrdina jen těká uvízlý ve své partnerské nerozhodnosti...zjevně se tu tvůrci narychlo připravují na další řadu... (08.10.2014)

Příjemný seriál o nepříjemných věcech. 1) Výborně vybrané občanskoprávní kauzy většinou nemají jednoznačně kladné ani jednoznačně záporné aktéry. Totéž lze říci i o herecky věrohodně obsazených postavách._____ 2) Vadí mi celkové depresivní vyznění. Situacím chybí nadhled, hlavní hrdina se ve svém životním poslání doslova topí a my jen sledujeme, jak lapá po dechu._____ 3) Chyby v zobrazení soudního prostředí by většinou bylo možné odstranit bez zvláštního úsilí._____ 4) Nelíbí se mi konec, kdy tvůrci nedořeší osobní vztahy soudce ani útoky na něj. Působí to na mě jako laciný náběh na další řadu._____ 5) Pokračování 18. 12. 2017: A vskutku. Ve druhé řadě přechází soudce na trestní právo (kýho výra?) a plácá se v něm ještě více, než v občanskoprávních kauzách. Celé soudní řízení poněkud ustupuje do pozadí před soukromou linkou, čímž oslabuje to jediné opravdu potenciálně zajímavé, tedy pohled do myšlení soudce._____ 6) Říká se, že svědek všechno viděl, nic nezná a nic nemusí rozhodnut. Znalec nic neviděl, všechno zná a nic nemusí rozhodnout. Soudce nic neviděl, nic nezná a musí o tom rozhodnout._____ 7) Výstižný koment ke druhé řadě: Gemini. (18.12.2014)

Po 2 dílech: Tak z téhle právnické sondy se žádný divácký hit nejspíš neurodí. I tak se ale dosud jedná o jeden z nejzajímavějších tuzemských počinů posledních let. Tvůrci nám tedy již od prvních sekund dávají najevo, že tady nás žádná veselá a přeslazená šaškárna opravdu nečeká. Místo toho můžeme očekávat realisticky se tvářící sondu do života titulního soudce a napínavých kauz, jež mají být dle tvůrců charakteristické pro naší současnou společnost. A obzvláště v soudních sporech se máme evidentně stále nač těšit. V soudcově osobní linii ale scénář dosud malinko pokulhává a hrdinův voice-over mi do stylu seriálu stále ne a ne zapadnout. David Švehlík svoji velkou hereckou příležitost ale využívá na sto procent a potenciál do budoucna je obrovský. 70% (14.09.2014)

Žádné velké efektní divadlo, leč jedno důkladné zamyšlení o dnešním stavu naší společnosti. V takřka meditativním rytmu jsou pozvolna vytvářeny dva neoddělitelné obrazy, život a doba, jednoho z těch, kteří třímají v rukou jistou moc nad osudem druhých. Oba totiž logicky vždy jdou ruku v ruce, přičemž v tomto případě zachovávají věrnost současnosti a snaží se nejen, pečlivým výběrem řešených případů, odhalit složitosti a nedokonalosti soudobého právního systému, ale také, za pomoci, mnohdy cynických a většinou trefných, glos vnitřního hlasu, neúprosně soudit realitu všedního dne. Ukazují tak na potřebu popřemýšlet jak nad otázkou spravedlnosti, která má často šátkem sejmutým s očí svázané ruce, tak i nad počínáním lidí samotných. 75 % (24.11.2014)

V pradávných dobách socialistického Československa patřily seriály k výkladní skříni televizní tvorby a vytvářely fenomén rozhodující o spokojenosti diváků. Od té doby přetrvává snaha televizních manažerů uspět právě na poli původní televizní seriálové tvorby a na Životě a době soudce A. K. je znát, jak velké byly ambice natočit seriál, který se dokáže zavděčit jak publiku, tak kritikům bažícím po umělecké reflexi dnešní hodnotově rozkolísané doby. Seriál chce prostřednictvím svého hrdiny nastolovat otázky a roztínat bolestivá mravní dilemata. Nedokážu posoudit odbornou stránku projektu, tedy do jaké míry odpovídají projednávané soudní případy stávající legislativě. Pokud jde o to ostatní, David Švehlík se potatil a představuje charismatického hrdinu, s jehož lidskými soudy a profesními rozsudky se nejspíš nebude mít divák problém ztotožnit. Seriál celkem slušně funguje na bázi jednotlivých soudniček - typově charakteristických případů, které sice nejdou nijak do hloubky, lépe řečeno hloubku někdy snaživě předstírají, ale ve srovnání s komerčními seriály konkurenčních televizí jde v rámci hry na malém českém písečku o solidní nadprůměr. Bohužel jsem ale zvyklý srovnávat naši tvorbu s nekonvenčními kousky světové televizní tvorby a ten odstup je pořád obrovský. Soudce A. K. nestrhne, vězí až po uši v zajetých schématech a konvencích, jeho vnitřní monology jsou tak nějak literární a školometsky osvětové, jeho soukromý život a problémy jsou mi ukradené a když jsem vynechal dvě epizody, nic mě nelákalo je zhlédnout na internetu. Není to pro mě zásadní dílo, i když některé problémy a témata jsou závažná. Celkový dojem: 55 %. (04.11.2014)