Život a doba soudce A. K.

Tak tohle nebude nic pro "maskulinní naivy" přesvědčené o tom, že máte-li osobní problémy a morální dilemata, nemůžete být soudce, a zároveň pokud problémy hlavní postavy nejsou dostatečně společensky významné (nebo co je vaše podmínka "tragičnosti"?), můžete o ní natočit leda tak komedii. Nelogičnost uvedeného ukazuje na to, že "maskulinní cynismus" Mattym zmíněný a v dalších komentářích patrný je spíše nepřiznaným postojem některých komentujících. ___ Švehlíkovi role sedí, rozhodně víc, než třeba nimravě plochá (a ano, tady už i mě iritující) variace na podobné téma v Ocasu ještěrky. ___ Pěkné, ale naivní sekretářky neexistují! A pokud už se objeví v TV, musí jít o propracovanou, netuctovou figuru s dobrým filmovým vkusem. Minimálně požadujeme její oblíbený film "Titanik" vyměnit za "Vykoupení z věznice Shawshank". (03.09.2014)

Vysloveně nesnáším hodnocení po jednom, dvou, třech dílech seriálu, o dvaceti minutách nemluvě. Fakt nechápu těch aktuálně 482 hodnotitelů. Já budu hodnotit až po závěrečných titulkách posledního dílu. 1. díl - výborný začátek, David Švehlík u mě svým výkonem vzbudil velké sympatie a řekl bych, že jde o jednu z jeho stěžejních rolí. Jeho vnitřní hlas, mnohdy kousavý, satirický a jízlivý mnohdy vážnost situace vhodně odlehčuje. Postava soudce Adama je mi velmi blízká. Z vlastní zkušenosti mohu prohlásit, že pro citlivé a jemné duše povolání soudce není příliš vhodné. Dějová linie s terapií, rodinné (ne) zázemí Adama a kriminální zápletka, vše mi vyhovuje. Výborný seriál na pondělní večer. 2. díl - moc mě nebavila soudní pře o Melichara, byť na malém prostoru exhibují přední čeští divadelní herci. Vedlejší zápletky jsou naopak stále zajímavější. 3. díl - Bareš versus Uhlířová, Patka versus Kolářová se Švehlíkovými vnitřními monology hravě vystačí na celý třetí díl. Jsem zvědavý, kolik ještě divadelních herců se představí v rolích obhájců, žalobců a žalovaných. Už 4. díl nám nabídne další z hereckých es Dejvického a Činoherního divadla. Ten udržel vysoký standard předchozích dílů. Naopak 5. díl nepřinesl nic nového pod sluncem, téma zásahu bulváru do života celebrit a pseudocelebrit je už dost ohrané a víceméně nudí. 6. díl proti sobě postavil další divadelní hvězdy, Lišku proti Nohovi a byl z toho rozhodně zajímavý díl kladoucí si morálně-právní otázku, jež je v některých státech vyřešena dost radikálně - pokud někdo krade na mém pozemku, mám právo použít zbraň a vůbec se nemusím rozpakovat, pokud mu nějak ublížím. Kriminální i psychologicko-vztahová zápletka pomalu, ale jistě graduje. (15.09.2014)

(Po třech dílech.) Je to trochu mechanické, trochu chladné a trochu neosobní, zároveň to ale tyhle prvky dokáže využít k přiblížení krize, kterou prochází hrdina. Možná místy překáží zbytečné vnitřní průpovídky, co nikam neposouvají děj, a možná bych někdy opravdu chtěl trochu vidět těm postavám do hlavy a víc je chápat, ale i tak, jak seriál je, je pořád tím nejlepším, co ČT nabídla v dramatické tvorbě za hodně dlouhou dobu. Aby to tenhle dojem udrželo, bude ale potřeba přece jenom trochu zapojit emoce a přejít pod povrch - jsem zvědavý, kam se to posune. (01.09.2014)

NU, za mě zatím spokojenost, mladej Švehlík má dost charismatu a soudce a jeho postavu celkově mu nemám nejmenší problém uvěřit a pokud soudce A.K. scénář zbytečně neutopí v bezbřehém bloudění v hávu terapeutických sezení a staniolového filosofování, bude to jen dobře. Některé momentky z osobního života jsou sice nudnější, ale lehce cynické glosování ze soudní síně má své podvratné kouzlo, bude záležet na tom, jak bude v příštích dílech poskládána mozaika z dílků "případ episody," "sezení se sexy terapeutkou", "doma" a "jé, mám vlastního stalkera." Pročež je hodnocení po prvním díle ještě větší hovadina, než obvykle, právo útrpné na vás, hyml klatě. (05.09.2014)

Jo, jo, JO! Je to dobrý a nesrovnatelně hodnotnější (jak obsahově, tak intelektuálně) ve srovnání se souběžně vysílanou premiérou seriálu "Vinaři" na TV Prima. Chlad a samota v duši člověka, který má lidský cit, ale rodinnou lásku nikdy nepoznal, neumí tudíž lásku přijímat, vyjadřovat a ani dávat. Když je človíček od dětství vychováván v rodině, která lásku nezná, ale zná jen a jen materiální hodnoty, společenské postavení a honbu za penězi, pak človíček v dospělosti citově strádá. Sám lásku, cit a vztah velmi těžce hledá. A to je život a doba našeho soudce. Hmotné zabezpečení je důležitá věc, ale důležitější je cit a láska. Ne nadarmo se říká: "Bohatý chudý na duši". Jak posuzovat coby soudce lidské problémy, když je prázdno a chlad ve vlastní duši? Jde to vůbec? Duševní vyrovnanost člověka v dospělosti je z největší části ovlivněna citovou výchovou již v jeho dětství. Dítě nesmí strádat, pak nestrádá ani jako dospělý jedinec. Létání ve vzdušném prostoru je krásné a povznáší (sám jsem to kdysi prožíval), ale nemělo by sloužit jen a jen k úniku od reality. (02.09.2014)