Alphaville

No teda jako ty vole cože? Může mi někdo vysvětlit, čím si tento film zasloužil svou kultovnost? Že by třeba scénou po příjezdu do hotelu kdy jsem si zavařil mozek při snaze pochopit bitku a následnou přestřelku v koupelně? A nebo že by to bylo kvůli odrazu jednoho člena štábu i s mikrofonem v zrcadle? Fakt netušim a vlastně je mi to i celkem jedno, ale mrzí mě těch ztracených 99 minut, které jsem u filmu strávil, protože jsem místo toho třeba mohl hodinu a půl koukat do zdi a asi by to bylo zábavnější. :) (27.12.2005)

Alphaville - svet hierarchický, usporiadaný, kontrolovateľný. Hrdina nášho kolotočového twistu je agent na nebezpečnej misii, osamotený, nedostupný, so zmyslom pre vykonanie predom určeného rozkazu. Miesto, kde skúma a hľadá indície svojej práce ho zapletáva do pavučinovej sieti systémových inštitúcií a zariadení, kde je vyprofilovaný pre domovskú komunitu ako nepohodlný. Každá jedna veta, každý váhavý pohyb chodbou či spúšť fotoaparátu nesie v sebe charakter záhady a nepoznania, definície nerozlúštiteľných šifier a monitoringu. Alphaville ako matka a Alfa 60 ako jej sesterská organizácia. Ale našťastie všade, i vtom najhorúcejšom pekle existuje taký ten okrajok lásky a porozumenia. To je jednou z najzásadnejších nasmerovaní dystopických sci-fi k optimistickému poslaniu. Nemožno teda postriehnuť elegantný jazzo-noirový štýl na čele s najelegantnejším improvizátorom svojej doby, Jean-Lucom Godardom. (31.01.2015)

Jean-Luc Godard napísal scenár podľa románu Hlavné mesto bolesti (postavy z neho i v rámci filmu citujú). Ak máme zaujímavý nápad, ten vykvitne do zaujímavého rozprávania a to sa dostane k správnemu človeku, väčšinou vždy pôjde o radosť. A Godard ale bol správny Mensch pre túto látku. Je to premyslené, výrečné, vťahujúce..... i po toľkej dobe schopné zaujať, naplno zaujať. Alphaville, to je prúd myšlienok- silnejších i slabších, ale i cez to neopakovateľných..... Nič lepšie Alphaville tak nevystihuje. Niektoré reflexie sú v kombinácii s mrazivo panovačnou atmosférickosťou snímky, s ohromným pochopením a talentom režiséra neuveriteľne pôsobivé. Eddie Constantine a Anna Karina stvorili neobyčajný, podivuhodný pár, podivuhodný nielen na pohľad, s výrazom mocnej, až mystickej fyzickej neskutočnosti. Čas, priestor ani nijaké (ľudské či technické) autority na nich nedosiahnu. K tomuto Godardovi ja skrátka ešte zasadnem. Chlapík, ani nemohol zvoliť lepšie!- oči Anny Kariny sú na rozháňanie chmár stvorené..... Chytilo ma to za srdce..... (07.09.2008)

Připomnělo mi to podobně antiutopistický Godardův segment s povídkového filmu Rogopag, kde si autor prozkoušel, jaké to je pouze popisovat, naznačovat, na plné obrátky rozproudit diváckou fantazii... - a nakonec neukázat vůbec nic. V případě Alphaville sice vidíme o něco více, ale stejně se vkrádá nepříjemný pocit, že nám je cosi zatajováno. Agent Lemmy Caution zkrátka není tím nejlepším průvodcem a rozhodně všechno neví. Nemůžu si pomoct, ale právě ten zmatek a nejistota mě na tomto Godardově filmu tak pozitivně dráždí. Permanentní pocit, že někde za rámem nebo mimo interiér se děje cosi důležitého, podněcuje fantazii neobyčejně dobře. Asi by bylo poněkud laciné si stěžovat na autorské hry (škodolibé podivnosti), tu zábavné, tu méně. Hlavní je však Godardova dravost prvních let, zde v dokonalé syntéze s vlivy, které tehdy ještě přiznaně obdivoval. Inu, krásná doba, zasloužila by zredukovat na současnost... (20.08.2009)

Godardův Alphaville je multižánrovým pastišem, koneckonců, jak je to u Godarda zvykem, avšak (subjektivně řečeno) je v něm možno vidět více cinefilního materiálu. Tento pocit se vkrádá důvěrně známým „kopírováním“ prvků z filmu noir, jehož stylistickou stránku umně Alphaville využívá (a čímž pobízí i k vnímání filmu jako nesmělé parodie). Podobnosti vůči filmu noir lze spatřit jak v hlavních aspektech filmu: hlavní hrdina Lemmy Caution jako drsný detektiv upomínající na hard-boiled školu (a dokumentuje tím i Godardovu zálibu ve filmech klasického Hollywoodu) nejen svým výzorem, ale i v postavě Anny Kariny lze vynajít kontury klasické femme fatale. Inklinace k filmu noir je zvýrazněna i v detailech: podobná hra se stíny a světly v chodbách a na ulicích chladně nepříjemného města Alphaville, které většinu času dává najevo znatelné kontrasty. Zdá se, že i samo město vyvolává zvláštní pocit genia loci ve fikčním světě. // Vyhledat ale prvky filmu noir by bylo, obzvláště v Alphaville, poněkud krátkozraké. Godard využívá i jiných žánrů a jakkoli by se mohlo zdát, že to přispívá k roztříštěnosti, Alphaville se stává různorodou hříčkou, která přebírá několikero žánrových konvencí. Ze všech si ale vybírá jen okrajově: více než sci-fi je film podobenstvím o zvrácené společnosti ve světě bez citu. Alpha 60 je tak jakousi variací na Velkého bratra: centrální počítač podle něhož se všichni orientují a který svým démonickým, z útrob vycházejícím, hlasem dává světu neobvyklou intenzitu. Jako cizinec pak působí Lemmy Caution. Alpha 60 není schopný rozpoznat jeho myšlenky a zdůrazňuje tak rozdíl mezi oběma světy v Alphaville. Vyhledat v tom lze rozpor právě mezi lidstvím, reprezentované vetřelcem Cautionem, a chladným „anti-lidským“ městem, kde vládne tvrdou rukou neporazitelná logika. Od pravidel Alphaville se tak odvíjí i další (sub)žánry, které jsou pouze v náznacích. Vztah mezi Lemmym a Natachou reprezentuje linii romantického příběhu, Lemmyho odpor je náznakem gangsterky (či filmu špionážního; resp. zmíněného filmu noir). Ač si přebírá Alphaville různorodé znaky a je podobně „godardovsky“ hravý, je především atmosférickým dílem, u něhož lze velmi dobře hledat druhotné významy a zároveň se nadšenecky opájet nad jednotlivými aspekty stylu. (13.01.2012)