Alphaville

Na Alphaville jsem se chystal už delší dobu a byl jsem rád, že jsem ho nakonec viděl na velkém plátně. Godard je mi trochu protivný tezovitostí svých filmů, ale zároveň je pro mě jedním z nejzásadnějších stylových inovátorů nejen šedesátých let. Obojí do Alphaville prosakuje. Jedná se o snímek, který je zábavný ve své naivitě, s kterou nekriticky přebírá podněty dobového francouzského strukturalismu (zejména sémantiky) a francouzské avantgardy (citování dlouhých pasáží Éluarda atd.). Zároveň je ale třeba říct, že vytvořit snímek na podkladě tak abstraktního tématu jako je (ne)možnost dorozumění a ovládání komunikace (dystopická vize odcizené společnosti se zcizeným jazykem je vlastně jen metaforou pociťovaného současného stavu), představuje nesmírně zajímavý koncept. Připočítejme k tomu surrealistickou výstavbu a výraznou intervenci noirového žánru a je na zajímavý film zaděláno. Mimochodem, jde to k sobě lépe, než by člověk čekal: absurdita fikčního světa budoucnosti ovládaného strojem má skvělou paralelu ve fikčním světě noiru, který je skrz naskrz temný a ovládaný zlem v podobě zločinu. V obou případech je pak hrdinou postava detektiva, který se světu vymyká a zastupuje nezapadající živel. Tak jako se detektiv drsné školy nebojí prosazovat byť i malé dobro ve zkorumpovaném světě, Lemmy Caution (jehož jméno je mimochodem také odvozeno z lingvistického pojmu) je zase mužem, který se dokáže vzepřít nastavenému systému a nenechat počítač kontrolovat svou řeč nebo činy. (07.08.2017)

Připomnělo mi to podobně antiutopistický Godardův segment s povídkového filmu Rogopag, kde si autor prozkoušel, jaké to je pouze popisovat, naznačovat, na plné obrátky rozproudit diváckou fantazii... - a nakonec neukázat vůbec nic. V případě Alphaville sice vidíme o něco více, ale stejně se vkrádá nepříjemný pocit, že nám je cosi zatajováno. Agent Lemmy Caution zkrátka není tím nejlepším průvodcem a rozhodně všechno neví. Nemůžu si pomoct, ale právě ten zmatek a nejistota mě na tomto Godardově filmu tak pozitivně dráždí. Permanentní pocit, že někde za rámem nebo mimo interiér se děje cosi důležitého, podněcuje fantazii neobyčejně dobře. Asi by bylo poněkud laciné si stěžovat na autorské hry (škodolibé podivnosti), tu zábavné, tu méně. Hlavní je však Godardova dravost prvních let, zde v dokonalé syntéze s vlivy, které tehdy ještě přiznaně obdivoval. Inu, krásná doba, zasloužila by zredukovat na současnost... (20.08.2009)

Ano, Alphaville je určitě experiment. A Ano, Alphaville je lehounce i parodie. A přestože zde jsou prvky noiru i sci-fi, přesněji anti-utopie, není to ani noir, ani sci-fi. Dochází tu pouze k jejich konfrontaci, které je popravdě prapodivná. Silná individualita noirového detektivního hrdiny popírá absolutní moc totalizující společnosti. Některé noirové odkazy jsou zřejmé (zmínka o Dicku Tracy, na počátku čtený Hluboký spánek od Raymonda Chandlera), některé jsem si musela teprve dohledat (Harry Dickson a Lemmy Caution - to jsou jména Francouzi vymyšlených noir-ových detektivů). Inspirací k filmu byla pro Godarda básnická sbírka „Město bolesti“, která je ve filmu citována. Alphaville je ztělesněním onoho města bolesti. - Spíše než detektivka tvrdé školy nebo sci-fi je Aphaville taková „společenská“ fantazie. Je tu znát, že Godard nemá žádné technické vzdělání. Přesto si troufá jit do kritiky technokratické, logice zcela odevzdané, společnosti. Než ho za to zavrhneme, měli bychom si uvědomit, ona distopická vize společnosti není založená na uvažování o technických problémech (na rozdíl od Clarkova HALLa 2000), ale na znalosti sémiotického diskurzu (sémiotika – nauka o znacích, slovech a jejich významech) a uvažování jejího dopadu na společnost. Viz. neustálá přítomnost symbolů a jejich leckdy matoucí využívání – šipky, označení sever - jih, obrácené užívání kroucení hlavou na ano-ne a podobně. Natáčení se měl původně účastnit i Roland Barthes, což by možná bylo tou správnou stoupou k chápání filmu. Společnost je tu ovládána nejen pomocí teroru (odpůrci jsou pragmaticky a sytematicky ve velkém zabíjeni), ale také pomocí slov (některá slova jsou rušena a jiná zaváděna). Lemmy Caution také nakonec zničí Alphu 60 tak, že jí zadá poetickou hádanku, snaha o její interpretaci nakonec Alphaville ničí. Bez pokynů Alphy jsou obyvatelé Alphavillu zmatení a neschopní akce. (PS: Většinu informací jsem převzala z knihy Jamese Monaca – Nová vlna. Praha 2001.) (07.06.2006)

Tak co byste chtěli vědět? Je to podivný, obtížně srozumitelný a experimentálně natočený film - tedy jako většina Godardových výtvorů. Tentokrát je skládán hold starým filmům noir chandlerovského typu - mám na mysli ony příběhy o osamělých detektivech, kterým neustále někdo rozbíjí hubu, leč kteří se přesto neúnavně snaží dobrat pravdy v jim svěřených zamotaných případech, kteréžto často nemají hlavu ani patu. Alphaville však není parodií jako český Mazaný Filip (i když k tomu místy inklinuje), ale snaží se mít jaksi "hlubší" smysl - základní myšlenkou je zde kritika zvrhlé technokracie na půdorysu sci-fi. Bohužel je to místy blábol. (27.01.2006)

Konec agenta W4C po francouzsku aneb Kdyby byli Philové Marlowové literárními teoretiky. V tomhle filmu vymysleli úplně všechno, včetně Umy Thurman v černé paruce, akorát jí říkají Anna Karina, to ukradli jednomu Rusákovi. — Dobře, tak vážně: Ano, Alphaville se dá hodiny rozebírat filosoficky i po formální stránce, ale u mě to vyhrává hlavně hravostí a odlehčeností, spoustou drobných špílců roztroušených v celé stopáži. Očekává pravda od diváka trochu přemýšlení a možná i vzdělání, ale jinak není problém vidět v něm přímého předchůdce Pátého elementu. Ať žijí Francouzi. — Dodatek, únor 2013: Hihi, právě jsem si přečetl, že the look of Mia Wallace was modeled after actress Anna Karina. (01.10.2010)