Ivan Diviš: Moje oči musely vidět
Obsahy(1)
V devadesátých letech uskutečnila Česká televizi celou sérii záznamů setkání s významným českým básníkem Ivanem Divišem. Podoba těchto záznamů byla velmi pestrá: od soutředěného přednesu poezie po - ovšem neméně soustřeněné - krátké i obšírné úvahy i rozmluvy a polemiky s kolegy. Výsledkem tohoto snažení, na němž má klíčový podíl režisér Zdeněk Potužil, je na místní poměry zcela unikátní audiovizuální otisk významné osobnosti. Tento pořad je prvním návrhem, jak tento otisk uspořádat a představit. (Ostrava Kamera Oko)
(viac)Recenzie (4)
Dokument sám o sobě příliš jistý v kramflecích není, ovšem věnuje se velice zajímavé a působivé osobnosti, takže ve finále hodnotím kladně a to, co by se dalo vytknout, hodím za hlavu.. Ivan Diviš se tu totiž s námi rozdělil o své životní zkušenosti, o své verše a o svou bolest z toho, co všechno jeho oči musely vidět a jakou tíž mu to přineslo.. ()
Režiséru Potužilovi dávám pět hvězd nikoli za samotný dokumentární počin, ale za holý fakt, že jako jediný (nepočítáme-li Divišův výstup ve Vachkově filmu Bohemia docta a patnáctiminutový Potužilův GEN z roku 1993) zaznamenal na filmový pás naturel jednoho z nejhlouběji cítících a nejsoustředěněji myslících našinců. „Já nemám této společnosti co nabídnout. Sračku jí nabídnout nechci a nedovedu, a nabídnout jí hodnotu podle svého dobrého svědomí? – obávám se, že se ta společnost o ni nejen nezajímá, ale dokonce se jí obává.“ (Diviš, Teorie spolehlivosti) ()
Čekáte li lyrického básníka, budete zklamání, drsné, tvrdé nemilosrdné hořké... Třešňákovo přítel... ()
V titulcích filmu uvedeno: režie Zdenek Potužil. ()