Krajčírka

Malý vzorek populace na omezeném životním prostoru, v poměrně širokém spektru (místy až norských) deviací... Věčná škoda, že se kamera nedržela vskutku dokonalého flashbackového ladění i v roli průvodce vysokou krejčovinou, odměněnou nálezným kosterních úlomků jednoho velkého kostlivce, zvaného křivda. Možná by se příjemné vzruchy dostavovaly nejen při vzpomínce na plnost křivek tradičně okouzlující Kate Winslet nebo ztepilost Liama "dopůltěla" Hemswortha, případně sarkastické špindíry Judy Davis, ale i na obrazové umocnění gurmánského zážitku, ze speciality studené kuchyně s názvem pomsta, která nakonec nebyla tak sladká, jak se o ní povídá... Zda jde víc o drama či komedii, v tom Jocelyn Moorhouse evidentně nemá jasno, respektive nedokáže oba žánry sladit tak, aby se vzájemně nevystrkávaly, což jinak půvabné oddychovce ubírá body. (03.04.2016)

Vraví sa, že šaty robia človeka... naozaj? Po dlhej, predlhej dobe prichádza Jocelyn Moorhouse s novým filmom, ktorý ma skoro priklincoval na stoličku. Nebyť pár drobností a slabších momentov (hlavne zo začiatku - nudnejší zdĺhavý rozjazd) tak idem do plna. Neskutočne šialená, absurdná jazda za poznaním, že sú na svete ľudia (a tí sú bohužiaľ v absolútnej väčšine), ktorým na zmenu charakteru k lepšiemu nepomôžu ani tie najlepšie šaty na svete. Opäť jeden zo snímkov, ktorý oplýva bohatosťou a rozmanitosťou charakterov (najmä v negatívnom zmysle), pričom niektoré z nich mi dopriali skutočne silnú dávku antipatie a nechuti, hlavne tá pani učiteľka. Skutočne je len veľmi malo filmov kde by sa vyskytla takáto extrémne nepríjemná osoba, ktorú by divák najradšej hneď z kraja vlastnými rukami uškrtil keby mohol. Páčilo sa mi aj to, ako samotná absurdita niektorých situácií a strelený čierny humor tieto jednotlivé povahy postáv zvýrazňovali, niekedy kvôli tomu nadobúdali až karikatúrny charakter, ale o to viac to zas bolo jasnejšie a priamočiarejšie. Zároveň to pekne dotváralo hlavnú pointu. Záver aj vďaka tomuto bol absolútne famózna čerešnička na torte, plná všakovakých rozmanitých pocitov. 85/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (16.03.2016)

Tohle bylo hodně zvláštní. Na jedné straně to byla komedie se situačními gagy vyprávěvějící o moderní ženě, které svým přístupem k oblékání rozmetá zažité konvence australského zapadákova a na té druhé drama provázející tragické události jak z minulosti, tak ze současnosti. Aby ten kontrast byl ještě větší, vystupuje zde řada obskurních postaviček, které vlastně v ani jedné linii nemají co dělat, ale ve finále tahle kaše jak od pejska kočičky, až na drobné výhrady, tvoří víc než solidní celek, jehož výrazným kořením jsou výborní herci. Kate Winslet s Judy Davis byly úžasné, Hemsworth mi překvapivě nebyl protivný a pobavil i parádivý seržant v podání Hugo Weavinga. Podivnost. Ale dobrá. 75% (08.03.2016)

Žánrově naprosto absurdní směs, kde se nelze nesmát údivu některých zdejších diváků.  Mně ta jízda horskou dráhou pocitů neskutečně sedla.  Komedie, drama, černá komedie, romantika, krimi, drama, komedie a pořád dokola a většinou zcela bez varování.   Winsletová je pak v roli mstitelky s amnézií naprosto okouzlující, stejně jako panoptikum podivných až burtonovsky odlišných obyvatel neméně podivného města Dungatar.   Z konvencí zcela vybočující vyprávění, které nechce rozesmát ani dojmout, ani pobavit ani rozněžnit, ale jen tak svého diváka bez uzardění nechat stát s otevřenou hubou nad svými závěrečnými  titulky a jede dál. (09.10.2023)

Až do scény se silem to byla prostě praštěná komédie vystavěná na pozadí až divadelního drámatu. Silo to ale zvrhlo v hovadinu a veškeré následující dění bylo jak kdyby si autoři šlehli fakt drsné množství halucinogenů. Zmizela dramatičnost, zmizela komediálnost, namísto toho se začaly valit laviny hovadin nenavazujících na sebe ničím smysluplným, takže to šlo prudce do kopru. Být to takovéhle od začátku, nedám tomu ani deset minut. (12.03.2016)