Stretávka

Trefná analýza vylúčenia outsidera zo školského kolektívu. Takmer každá trieda si totiž potrebuje nájsť terč, do ktorého možno naliať všetky frustrácie dospievajúceho teenagera a uvoľniť si vlastné tenzie kopnutím do duševného invalidu. Tentoraz ním bola v školských časoch sama režisérka. Po rokoch sa pokúša vyrovnať sa s neradostným dospievaním v škole prostredníctvom konceptuálnej záležitosti. Prvá polovica, nakrútená akoby v štýle Dogma, sa preklopí do dokumentu s vopred predprivenými situáciami. Skúmajú sa v nich reakcie dotknutých aktérov po rokoch. Nápadité spracovanie stráca body efektnými, no po čase trochu zdĺhavými kamerovými jazdami chodbami školy. (10.11.2013)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 17 - Švédsko. Téma třídních srazů mě osobně velmi zajímá. Sám jsem totiž pravidelným iniciátorem a organizátorem třídních srazů ze základní školy. Jakmile mám tedy možnost toto téma potkat v literatuře, v divadle nebo v kině, jsem plný očekávání. Byl jsem skálopevně přesvědčený, že toto je ten pravý film, který mě v rámci Dnů evropského filmu nezklame. A tentokrát jsem se nemýlil. Při první části mi bylo velmi nepříjemně, cítil jsem úzkost a samozřejmě jsem si nemohl nevzpomenout na Rodinnou slavnost a v duchu si potvrdit, tahle vypjatá dramata u stolu umí tak skvěle jen Seveřani. Následující druhý díl mi v hlavě způsobil trochu zmatek, protože jsem si z obsahu přečetl pouze jednu větu, takže jsem vůbec netušil, kam se bude film ubírat. Druhá díl byla hodně specifický, ale neubral na plynu a závěr byl tuze originální. Třídní sraz mi přinesl přesně to, co jsem postrádal u Infiltrátora a Bez slitování - něco nového, nové, nápadité zpracování konkrétního tématu. Anna Odell se s tím vypořádala znamenitě. Závěr Dnů evropského filmu nemohl dopadnout lépe, pro mě malé finále, velké finále mi následně předvedl Fotograf, na nějž jsem přeběhl z Lucerny do Světozoru. (16.04.2015)

Velmi kvalitní náměť pohřbilo špatný zpracování. Naprosto jsem postrádal nějakou gradaci, způsob vyprávění byl hodně kostrbatý, což platí o "dokumentární" druhý části. Ta první ta mě uzemnila, to jsem jen nevěřicně zíral velká škoda, že Anna se nedokázala lépe srovnat se způsobem vyprávění ve druhé části a mé nadšení tak postupně zcela zabila leč originalní přístup Anně upřít nemůžu. (25.05.2015)

Anna Odell v tomhle filmu předvedla naprosto perfektní výkon. No a jelikož se na ní hodně dobře koukalo, fandil jsem jí vlastně po celý průběh filmu. Téma šikana je stále docele aktuální a bylo zajímavé sledovat, jak se zrovna ona s tímhle vypořádala. Film jako takový rozdělila do dvou částí. První část je setkání na třídním srazu a konfrontace se všemi bývalými spolužáky. Druhá část je pak zaměřená na to, jak to zpětně všichni vnímají a zdali mají chuť se k tomu všemu nějak vyjádřit. Závěr byl hodně otevřený, ale mně se líbil. Od Seveřanů zase něco svěžího a originálního a to mám vždycky rád. (29.06.2015)

MFDF 28.10.2014 Asi jsem očekával víc. Dokument mi přišel moc umělecký. Nějak jsem nepochopil, proč Anna přinese dva hrnky kafe. Z jednoho hrnku nepatrně rozlije kafe, omlouvá se, jako by polila hosta. Dojde pro papírový ubrousek a začne utírat nejdřív zem, pak stůl, nakonec hrnek. Kafe pak odnese a sleduje film... Tak jestli celý "projekt" takhle promyslela, pak jsem nerozkódoval. A upřímně: nechtěl bych být na srazu její třídy - ať už s Annou, nebo bez ní :-) (28.10.2014)