I Will Follow You Into the Dark

První polovina byla docela úmorná a ačkoliv mám Mischu Barton docela rád, dívat se na ní jak střídá útrpné výrazy s těmi zamilovanými mě zrovna moc nebavilo. Nicméně když se děj přesune do opuštěného patra starého baráku, začne docela obstojné strašení, které nepostrádá slušnou atmosféru a nějaké to napětí. Je sice pravda, že to všechno narušuje dost mizerná práce se světlem, ale člověk nemůže mít všechno. Netradiční závěr se docela povedl, takže celkově to vidím jako neurážející průměr. 50% (13.04.2018)

Tak sa predsa len prikláňam k nižšiemu hodnoteniu. Názov je doslovný, čo je fajn, v temnote sa objaví niekoľko dobrých scén, jedna - dve dokonca takmer originálne. Netrvať to 4 hodiny, nebol by som už pri nich znechutený a za čakanie ich nečakal viac a viac. Nevadilo by mi, že Mischa hrá rovnako zle ako v časoch O.C.C, prekusol by som jej necharizmatického partnera, aj chovanie na hrane zdravého rozumu. Dúchárinám dokážem veľa prepáčiť. Táto nemá tempo. 50% (09.05.2015)

Into the Dark obrazne povedané pôsobí ako dva, žánrovo odlišné filmy, vtesnané do jednej celovečernej snímky. Prvá cca polovica filmu je ladená ako romantický thriller s mysterióznym nádychom, prakticky bez akýchkoľvek strašidelných momentov, kým druhá polovica je už naopak ortodoxným duchárskym hororom. Takáto kombinácie je možno do istej miery zaujímavá, no inak Into the Dark nijako obzvlášť nevyčnieva zo súčasného žánrového priemeru. (28.01.2014)

Nevadil mi romantický začátek, který byl proloženej pár mystery prvkama naopak, dost mě to bavilo a těšil sem se na finální náhul.Bohužel obrovský potenciál toho opuštěnýho patra využil režisér jen na chvilku a pak ten trotl začal do dechberoucích hororovejch pasaží tlačit zpomalený záběry mucinkování a zamilovanejch pohledů a totálně domrdal celou atmosféru do hajzlu.Navíc konec byl tak ubohej a trapnej, že se mi chtělo zvracet.Nejdřív mi ten film vůbec nevadil, když se tvářil jako romantika, bral jsem to, ale když to začal režisér míchat, chtělo se mi zvracet.Hodně zabitej potenciál panečku.30%. (19.11.2014)

Paradoxně úvodních 30 minut filmu, kdy se tak nějak nic nestalo bylo nejsnesitelnějších s mnoha přísliby zajímavého vývoje. Zejména vokál Mishy Barton by mě udržel klidně v metru o pár stanic dál než bych původně jel, kdyby namluvila destinační hlášky, leč jakmile dojde na jakoukoli situaci, kdy se má děj posunout dál, režisér získá konečně možnost ukázat, že režírování filmů s herci není jeho parketa a vzhledem k tomu, že film těží ze dvou věcí - vztahu ústředního páru a strachu z neznámého v druhé polovině - a ani jedna nefunguje, je těch 107 minut víceméně za trest. Souznění protagonistů nefunguje z toho důvodu, že nepravděpodobnost jejich zalíbení se snaží vyfutrovat mimodějovými záběry na instagramová vztahová klišé, se kterými se má divák ztotožnit a strach v polovině druhé se nedostavuje, protože postavy docela nenávidíte a navíc se chovají tak, že se nedá příliš uvěřit tomu, že se dožily tak vysokého věku. Celá ta paráda je korunována odporně sobeckým a rezignačním koncem, který jen potvrdil, že nikdo v tomto filmu si právem nezasloužil mé sympatie. Z kladů je třeba vypíchnout poměrně zdařilou práci se světlem a pár technicky impresivních scén. Pár je dvě. (09.05.2014)