Nezlomný

Několik obecných poznatků. K čemu a nač tak mají Američané pořád nutnou potřebu heroizovat své hrdiny, když to není vůbec realistický pohled na legendu. Vycházím z předpokladu, že i fyziologie člověka má své meze. Potom děsném mlácení by olympijský vítěz nebyl schopen ani předpažit v úhlu pětačtyřiceti stupňů. Přesto všechno lze také říci, že první polovina je realistická, dále dramaticky vyšperkovaná hloupost (21.11.2015)

Na počátku přišla Angelina do studia Universal, kde bylo pusto a prázdno. I řekla Angelina: "Buďte scenáristé!" A přišli bratři Coenové, režiséři a scenáristé Big Lebowskiho, Týhle země, co není pro starý a Bartona Finka. Bylo to dobré. I řekla Angelina: "Buď kameraman!" Zjevil se Roger Deakins, kameraman Farga, Zabití Jesseho Jamese a Skyfallu. A bylo to dokonce moc, moc dobré. I řekla Angelina: "Učiňme člověka, který to pak sestříhá!" Ihned dorazil William Goldenberg, co stříhal Nelítostný souboj, Gone Baby Gone i Argo. I řekla Angelina: "Nechť k tomu všemu hraje hudba!" A skládat začal Alexandre Desplat, co skládal pro Královu řeč, Královnu i Strom života. Znělo to krásně! Angelina se na všechny podívala a viděla, že je to krásné. Tak se zvedla k odchodu. "Ale Angie, teď přece začínáme. Chceme slyšet vizi. Seš režisérka!" odvážil se pípnout Deakins. Angie už ale byla v tahu. Zvenku zamčeného ateliéru 7 se jen ozvalo: "Běda, jestli to nebude hotový do devíti měsíců!" Bylo. Po devíti měsících se na premiéře Unbroken samozřejmě všichni objímali. (23.01.2015)

Prachsprostý oskarový kalkul jedné herecké a nyní i režisérské diletantky, která dostala chuť na zlaté kovové dildo, tak si vyhlídla nejsilnější příběh na trhu, který by sterilně vysrala na plátno, aby díky tomu příběhu, nikoliv své kvalitě, mohla být odměněna a pěkně si tou zlatou palicí vyprstila ego a Pittův svěrač. Chápu, že po těch všech velkofilmech (jeden brak), které už stihla natočit, získala pocit jistoty v režisérských kramflecích, ale vzít si za rukojmí námět, který by v rukou schopného režiséra i drtil koule, to je prostě na hovno, hlavně pro toho chlapa, o kterém to celé je. Nevím, co na té rozvleklé nudě popisující něco extrémně zajímavého mám vlastně hodnotit, protože jak sportovní část, část o ztroskotání, tak i o zajetí působí jako parodie na ty desítky filmů, které měly příběhově obsaženou jen jednu část a přesto dokázaly být zábavnější. Zrzavý a špatně hrající Angličan O'Connell představující Italo-Američana s čerstvě nabarvenou palicí na svítivě černou, působí pod taktovou Angelínky jako zmutovaný Mirek Dušín, kterého na jeho trnité cestě za Nezlomením a Neposráním provází ještě větší Mirkové Dušínové (Američané), aby se pak Polozlomen a Poloposrán zastavil u někoho, kdo má být drsně fanatický, degradovaný japonský důstojník a velitel tábora, frustrovaný z prohrávané války a jeho vlastní nejistoty, a přitom celou dobu navozoval dojem jen nebohého teenagera, pravděpodobně buzny, s neuspořádanou orientací. Ovšem, jestli to nebyl režijní záměr, stejně jako ta cca. hodina na moři plná nudy, která měla pravděpodobně dostat diváka do duše mužů v beznadějné situaci, kteří přitom od první minuty až po druhý měsíc neprojdou výraznější psychologickou proměnou, krom toho, že se jednou pomodlí. Nebavilo mě na tom nic, ale Američané si jistě pošmáknou, protože ačkoliv Angelínka nedokázala navodit žádnou psychologii, atmosféru a pocit, že sledujeme neskutečný životní příběh. Patosu, klišé, sentimentu a patriotismu tam nasrala jak jen to šlo, za což se dnes Oskary dávají, nebo ne? 40% (24.01.2015)

Film, který ve mně probudil jen bytostnou lenost a pocit, že pokud bych někdy chtěl vidět americkou verzi Příběhu obyčejného člověka (s jiným žebříčkem hodnot a důrazem na individuální fyzickou odolnost), musel bych si pustit právě Unbroken. V jádru snesitelný řetěz snaživě odkoukaných a celkem zručně zrealizovaných scén, v nichž de facto nezáleží na pořadí, kauzalitě (člověka třeba vůbec nezajímá, proč se Hedlund ve vložené scéně náhle rozpláče) a už vůbec ne na psychologii. Neobratně vložené flashbacky jsou postaveny na proklamacích, které by mohly zaznít i v libovolné pixarovce, následné dialogy tak trochu vypadají, jako by padaly z random generátoru hlášek z válečných filmů. Coeni to malinko píšou jako materiál pro začátečníky, lekce Točíme o hrdinech. 90 minut utrpení čím dál tím víc připomíná soft exploataci (můžeme soucítit s postavou, která je jen nosičem na hadry a makeup?), na konci ambiciózně korunovanou snahou o jakýsi kristovský mýtus, nebo co ta epizoda s trámem vlastně znamená. Who bloody cares? Angelina je poučená, jako protekční dítko má k ruce elitní crew, takže Nezlomný se hýbe a vypadá hezky (místy díky Deakinsově kameře až nemístně hezky a estétsky). Je to trochu dinosauří pocta staré škole válečného filmu bez schopnosti cokoli zásadního pochopit a přinést. Válečný screensaver. Mattyho srovnání s McQueenem je zcela na místě. Ostatně, vlastně bych mohl jenom symbolicky podepsat celé jeho hodnocení. [50%] (04.02.2015)

Ani se nedivím, že to Coenové nechtěli sami režírovat. Příběhů o nezničitelném hrdinovi je plný Hollywood. Jenže v těch onomu bájnému rekovi alespoň o něco jde, o záchranu rodiny, města, nebo rovnou celé planety. Ale zde? Hlavní hrdina si jen tak bezúčelně vzdoruje, aby si zavzdoroval. A nakonec se zachrání. Tím pohádka o pánovi s nadpřirozenými schopnostmi končí. Škoda, že mu v mezičase nenarostla křídla, mohl se laškovně vznášet nad zajateckým táborem. (08.12.2018)