Philomena

-4* téměř taková roadmovie za nalezením svého syna, která přináší i překvapivá odhalení, jak už to taky bývá, pokud má film za něco stát. Tento hodně povyšuje na vyšší level Judi Dench ve své roli obyčejné ženy a matky, ale i ostatní herci jí dělají slušné křoví. Příběh podle skutečnosti je uvěřitelný a potěšilo, že se přehnaně netlačí na sentimentální strunu, i když asi slza ukápne většině ;-). Za mě teda dostane nekřesťanské 4 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (28.01.2018)

Je to přesně takové, jak to vypadá a pokud vás klišé kontrastu mezi racionálním vyhořelým žurnalistou a prostou dobromyslnou starší dámou z diváckého hlediska láká, dostanete naloženo přesně tak, jak to máte rádi, možná i nějaké to prádlo žehličkou popálíte, kočku nakrmit zapomenete, večeři připečete. Princip smíření a odpuštění, který je neustále podsouván je tak jedinou emocionální devizou filmu, která však zabere pouze na ty, kteří se ve smiřování a odpouštění rochní rádi. Sic to má potenciál konfrontace dámy, jejíž hodnoty jsou poměrně staromódní s mnoha situacemi, jež se jí osobně týkají a jejich tolerance je většinou devizou současného člověka (homosexualita, AIDS, imigranti), leč bohužel právě ona dobromyslná smířlivost ústřední postavy z toho všeho opět dělá srandovní báchorku, která největší esa z rukávu bohužel tahá v momentech, kdy téměř osmdesátiletá Judi Dench řekne nahlas "klitoris". Hvězdu přidávám za to, že jsem po asi 10 letech opět dostal k uším krásnou irskou nadávku "fecking eejit". (18.06.2014)

,,TISÍCE DALŠÍCH ADOPTOVANÝCH IRSKÝCH DĚTÍ A "POSKVRNĚNÝCH" MATEK SE SNAŽÍ VZÁJEMNĚ NAJÍT…“ /// Dramatický drama o hledání potomka. Po padesáti letech. Sympatická role pro Judi Dench a zajímavej příběh. Nejde tady ani tak vo klášter, jako vo systém a tlačit na pilu má pátrání po stopách beznohých. Taková Pošta pro tebe. Tam prej taky hledaj … Příběh je dojemnej, tak, jak jen může zjišťování skutečností a pátrání matky po synovi bejt. Útok na lidský city a pudy jistě povede k vyššímu hodnocení, ale bude to stačit? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,The Lost Child of Philomena Lee“, kterou v roce 2009 napsal Martin Sixsmith, jsem nečetl. 2.) Vzpomínám na svoje dětství v klášteře. 3.) Thx za titule ,,Charel“ a ,,M@rty“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (26.02.2014)

Hledání ztraceného syna a hlubokého lidského příběhu ve filmu, který se sám moc nesnaží být něčím víc než hlubokým lidským příběhem. Pokud ale má být nějaké drama milé a dojemné, pak nechť je milé a dojemné stejně nepodbízivě jako Philomena. Dvojice scenáristů nepodlehla pokušení zredukovat nejednoznačný příběh na emocionální porno v duchu Pošty pro tebe. Navzdory upřednostnění citů před širšími sociokulturními kontexty nabízejí víc než jen hrst jasně čitelných pravd, měnících Philomenu v pasivní oběť a církev v ďábelskou instituci. Filmu vedle nečernobílé fikcionalizace reálných osob hodně prospívá smysl pro humor. Dialogy přesně odměřeným dávkováním humoru chrání vyprávění před akademickou suchopárností a významně odlehčují smrtící artovou trojkombinaci nábožentví-politika-homosexualita. Zásluhou herců můžeme zároveň - podobně jako nedávno v Rivalech - soucítit najednou s dvojicí postav, jejichž povahy a světonázory jsou zcela odlišné. Zatímco hladké přechody mezi dramatem investigativním a intimním obstarává Frears, přepínání mezi sentimentálním (Philomena) a cynickým (Sixsmith) rámováním příběhu je v naši režii (třebaže hlediska obou samozvaných detektivů jsou ve finále dle očekávání sladěna). Philomena si otevřeně říká o přízeň diváků, ale v rámci hřejivých filmů pro všechny věkové kategorie si přes svůj populismus zachovává důstojnost, jaká je k vidění čím dál vzácněji. 75% (06.03.2014)

Zase jsem nevěděl, co od filmu čekat, snad jen skvělý výkon od Judi Dench. Ten se samozřejmě konal, ale k tomu se ještě přidal zajímavý scénář. Opět jedna ukázka toho, že filmy podle skutečné události nemusí být vůbec nudné. Chce to jen je točit s citem a trochu mírnit ty emoce, které v nich jsou. V případě snímku "Philomena" se to povedlo a já jsem si tuhle smutnou, a přesto místy vtipnou cestu za pravdou užil. Co všechno asi dokážeme odpustit? (24.02.2014)