Levie srdce

Finové mě tímto filmem dost překvapili. Nejenom tím, že dost nekompromisně popisují problém nacionalizmu ve své zemi, ale také tím, jak tento problém zakomponovali do absolutně odlišného příběhu, než by si standardní rodák Evropy mohl v dnešní době představit. A samozřejmě na tyto záludné otázky odpovídající stejně tak nekompromisně a zdařile, jak se na poctivý skandinávský film sluší a patří. Přitom je to zvláštní, že na toto téma vytváří film zrovna země, která má s tématem imigrantů podle mě i nejmenší problém v celé Evropě. Imigrantů tam mají, že byste je spočítali na prstech jedné ruky. To už tam je více cikánů, o které se pro změnu starají královsky. Nicméně když jsem jednou četl finské noviny, překvapilo mě, jak jediný článek o krádeži byl o dvou etiopských fotbalistech na severu Finska, co vykradli fotbalový klub, který se za ně zaručil. (30.09.2016)

Finský nácek Teppo, prostovlasý skorosympaťák, se jednoho večera seznámí v baru s pohlednou blondýnkou Sari a všechno vypadá tak zasněženě finsky bíle. Ovšem zápletka je spíš jak pro “černou“ komedii , jelikož Teppo brzy zjistí, že Sari má z prvního manželství malého černouška Rhamadhaniho. Zřejmě v té náckovské partě plácali po holé hlavě Teppa ze všech nejvíc, až se mu tam rozsvítilo, jelikož se neprojevil jako ostatní hovada ze stáda a hlavu umí používat krom rozbíjení jiných hlav i k přemýšlení o změně svého životního postoje. Rasistické narážky či útoky mezi ním a malým Rhamadhanim působily spíše vtipně než nepřátelsky, a vytvoření kamarádského pouta netrvalo dlouho. Do mnohem dramatičtější polohy tak posouvaly příběh střety Teppa s jeho bývalou naci-partou, ve které působil i jeho mladší bratr, jenž na svých bedrech donese film až do tragického závěru. Věrohodně natočené, vkusně syrově podané drama ze současného Finska, navíc se sympatickým černouškem…u mě za dvě bílý a dvě černý hvězdičky :-) (30.03.2014)

Já jsem poměrně velká milovnice severských filmů až se může zdát, že jim trochu nadržuji, možná to tak někdy trošliličku je, ale tentokrát to neudělám. Ačkoliv bych po herecké stránce (Teppo, kterého hrál Peter Franzén byl suprovej) neměla žádných výtek, tak jsem tomu příběhu moc nevěřila. Kdyby šlo o jednu situaci, tak přimhouřím klidně jedno oko, ale bylo jich víc a to už jsem nepřekousla. Ty neonacistický hrátky byly přece jen až moc na hraně, co se reálnosti týká a ten bombastický konec mně taky tentokrát moc nesednul. Možná se mýlím, já nevím nic o tom, jaké mají ve Finsku problémy s neonacisty, ale nedá se nic dělat, nad trojku já dneska nejdu. (02.04.2014)

Wau, váhám, že bych tomu dal snad i plnou plavbou :o). Filmy o náckách mě vždycky braly a věřím tomu, že i dycky brát budou. Tenhle se mi trefil přesně do noty. Jo, všechny tyhle filmy sou tak trošku podobný... Jeden týpek si v mládí nechá vykérovat hákáč na paži a pak potká něco nebo někoho, kvůli čemu toho lituje. Pak se změní v lepší ho člověka, není to tak jednoduchý, páč přesvědčení mu říká něco, srdce taky něco, kámoši sou hajlující paka, ale sou to kámoši atd... Kult hákovýho kříže mi přijde doposud nepřekonaný, ale tohle je sakra dobrý dráma. Navíc ze skandinávie, takže je jasný, že jeden černoušek (skoro hlavní hrdina) mezi těma blonďákama vyčnívá daleko víc než černoušek v USA. Herecký obsazení taky na výtečnou. Jo, tohle prostě můžu! (08.07.2015)

Severské filmy bývají dost dobré a na tento jsem se obzvlášť těšila. Ději mi připadal velmi zajímavý. Nakonec jsem ale trochu zklamaná, některé scény mi přišli trochu přehnané, nereální, moc jsem jim nevěřila, stejné to bylo i s koncem. Horší ale je, že mi žádná postava kromě dítěte nebyla ani trochu sympatická, což je u filmu trochu problém. (22.08.2014)