Hosť

Obvykle film ohodnotím a následně napíši komentář. Tentokrát to dělám přesně opačně, neboť stále ještě nevím, jak The Guest ohvězdičkuji. Svádí mě to jak ke 3* skrz ujetost během poslední půl hodinky, tak ke 4* kvůli vynikající atmosféře a dalším kladům, které nyní vypočítám. Snímek má krom zmíněné atmosféry sympatického hlavního hrdinu, kolem kterého se postupem rozprostírá víc a víc tajemna, nejasností a nevypočitatelnosti. Soundtrack prosvětluje a zatemňuje každou scénu, písničky s feelingem 80. let šmrncnutých elektronikou mají sílu a oceňuji je u každého filmu. Podoba se snímkem Drive, což se tu v komentářích často zmiňuje, je další pozitivum. Halloweenské finále svým pojetím nemá chybu, poněvadž z toho opravdu dýchá mysterióznost. Pravdou však také je, že si divák nestačí klepat na čelo nad tím, co tu tvůrci vymysleli ohledně Davida. Svým způsobem jsem v The Guest spatřoval kombinaci hned několika snímků, namátkou třeba zmíněný Drive, Terminátor, Univerzální voják nebo Noční můra v Elm Street. Zpočátku u mě tento počin aspiroval na 5*, poté klesl na 4*, ke konci kolísal mezi 3 a 4*, po poslední scéně skončil na 3*, ale následně jsem opět začal přemýšlet o té čtvrté hvězdičce. Přivřu oči a za tu zdařilou atmosféru budu hodnotit lépe. (16.12.2014)

The Guest je přesně ten typ filmu, u kterého po 5 minutách víte, že to bude pecka. Naprostej skvost, který mě uchvátil úplně vším. Stevens(jako by Goslingovi z ucha vypadl) byl neskutečný magor a jeho nepříčetný pohled mi málem vypálil díru do obrazovky. Akce je taky dost a rvačku v baru považuji za velice povedenou. Scénář vyšperkovaný, herci solidní a i té krve se trošku najde. Tohle mě nehorázně překvapilo a takových snímků víc prosím. (14.12.2014)

Vymazlené retro s charizmatickým hrdinou, který má nehorázný potenciál do budoucna. Jeslti se s Danem Stevensem bude dobře pracovat a bude chodit do dobrých projektů, máme se na co těšit. Takhle uhrančivý a charizmatický za poslední roky je snad jen Fassbender. Vlastně je na tom velmi podobně i neznámý režisér Wingard, který svoje guilty pleasure napěchoval zajímavou atmosférou (ta hudební mixáž rve kouke stejně jako u Drive) a nekompromisní akcí. Brak, který dominuje ve svém subžánru. Není to málo, ale časem na něj zapomenete chtě nechtě. A přes všechny detaily a fakt, že si na tom tvůrci dali záležet, je to pořád nehorázná ptákovina. (30.06.2015)

O soundtracku: Moore a další nás se svojí hudbou vrací do 80. let post-disco elektronické scény. Syntetizéry a vocodery spolu s monotónními bicími a občasnou basou zní téměř po celou dobu a zdá se to až nemožné, ale padnou k příběhu jako ulitý. Je to paradox, který nelze nesrovnat s podobně laděným snímkem Drive. Tentokrát se ovšem noříme hlouběji do minulosti. Namísto moderně znějícího Nightcall, main theme Drive, tu jsou melodie, které rozjížděly devadesátkové párty, i hlas až podezřele připomínající legendárního Davida Bowieho. Když si tuhle retro elektronickou směsku člověk poslechne zpětně bez obrazu, nechce se mu pomalu věřit, že namísto podvědomého pokyvování hlavou a chuti jít si zapařit jen seděl přikovaný a ani nedutal. Dost kontroverzní undergroundová hudba, která se až příliš hluboko vryje do paměti a podtrhuje atmosféru filmu hned natřikrát. Atmosféru, na kterou se jen tak nezapomíná, protože co Stevens předvedl, by asi obyčejný smrtelník jen těžko dokázal. Takže asi fakt psychouš bude. Na druhou stranu, když je váš herecký výstup doplněn o takový rázný psycho, jako je třeba track The Magician, tak to asi jde hned lépe. Soundtrack drtící tvrzení, že elektro hudba do filmu nepatří. Nejlepší soundtrack z filmu: Bar Fight. 90 % (11.06.2015)

Dokonalý béčko. Vlastně se mi až skoro chce napsat něco jako "brakový Drive", se kterým má The Guest společného charismatického hrdinu, jenž nemá pro kladivo daleko, a výborný náladotvorný soundtrack. Dějově jako kdyby The Guest vypadl z akčního video filmu čtvrté cenové skupiny, ale nevadí - vždycky, když je to blbé, tak si to je toho samo vědomo. Postava černošského vojenského policisty s vypoulenýma očima je zábavná už jen tím, že se objeví na scéně. A právě slovo zábava je pro tento film asi nejvíc výstižné. Mimochodem po dlouhé době film, který mě donutil si hned po zhlédnutí několikrát zopakovat jeho finále. Od zapnutí CD přehrávače je to skvělé splynutí obrazu, hudby, barev. Jak mě loni mírně zklamalo Youre Next, tak mě The Guest potěšil. (14.11.2014)