Sebemilenec

Otík se tedy povedl a Jaromír Dulava velmi dobře vystihl jeho povahu povaleče, lháře, opilce a násilníka, co umí jediné a to mít neustálou zásobu sladkých řečiček, jak všechno bude zase fain a že všechno dělá jenom pro ni. A tak je to pořád dokola. Simona Stašová rozehrála svůj part od sebevědomé a úspěšné ženy podnikatelky k naprosté trosce, které už nevadí ani bití a ponižování, naproto dokonale. Tohle je jenom ale špička ledovce, myslím, že daleko horší skutečné příběhy se na veřejnost nikdy nedostanou. (16.12.2013)

Herecký koncert Simony Stašové. Nejsmutnější na tomto příběhu je, že vychází z reality. Podobného vypočítavého, líného, manipulátorského kreténa jsem měla pár let za manžela (naštěstí nebyl násilník) a rozhodně to nebyla hezká část mého života. Naštěstí od filmové Libuše jsem se včas odpoutala, takže jsem nepřišla o majetek, ale pouze o iluze. Autorka literární předlohy takové štěstí bohužel neměla. (19.03.2015)

Jsou to lepší tři hvězdičky, a bylo to rozhodně to nejlepší, co jsem od Filipa Renče viděl od Románu pro ženy (tohle byla taková jeho dvojka - jen kadeřnice se nám z ženských přeorientovala na pejsky a paní Stašová se tentokrát místo Pažouta zlobila s Otíkem Veselým). Proč bych tomu nedal víc? Víc než do poloviny mě to nutilo, abych ze sebe dělal hloupýho a tvrdil všem včetně sebe sama, že vlastně nevím, o čem to má být. Proč se Otík nemohl aspoň chvíli chovat tak, aby se do něj měla Libuše důvod zamilovat? Proč ji hned napoprvé vytáhl na rande, který mohlo skončit jejím zakopáním někde v lese? Proč jsme si to měli myslet? Proč se jeho kamarádi, byť údajně velmi vzdělaní a úspěšní, chovali jako kreténi? Proč museli vypadat tak, jak vypadali, tedy jako banda somráků? Jasně, jsou to drobnosti, ale právě drobnosti dnes rozhodují o tom, jestli si z filmu sednu na prdel, nebo jestli si dám tu práci, a pokusím se na něj co nejdříve zapomenout. Ano, pravda, většinou to jde úplně samo. Na Sebemilence ale tak snadno nezapomenu, o to víc mě možná zlobí, že to bylo celý takový krkolomný. P.S.: Na paní Monyovou mám osobní vzpomínku, žili jsme ve stejném městě, znaly ji stovky lidí, jestli podobný příběh vetkla do své knihy, tak to podle mě bylo volání o pomoc, nechápu, že ji někdo nevyslyšel. R.I.P. (16.12.2013)

Ano, je to příliš, příliš vyhrocené, ovšem ze zfilmovaných knih Simony Monyové zatím nejlepší počin. Možná, je to tou Renčovou režií. Ale hlavně mistrovským herectvím Stašové a Dulavy. Za svůj tragický osud si autorka předlohy tento TV film určitě zaslouží, bohužel Im Memoriam. Je mi jí moc líto. Dobrá Bartákova hudba, stává se lepší, než jeho otec, i když jsem tam zaslechl nějaké typické Hapkovy harmonie. Velmi silný, i když příliš vykonstruovaný film... (17.12.2013)

Dvě hvězdičky dávám jen za herce, Simonu Stašovou a Jaromíra Dulavu. Oběma jejich role sedly. U Simony Stašové jsem chtěla vidět, jak se s tím popere. Pan Dulava byl velmi přesvědčivý. Měla bych velký problém mu u nás ve "kšeftu" prodat i pitomé gumičky ke stěračům. Tenhle příběh se zaobírá velmi závažným tématem, ale byl zpracován způsobem, nad kterým nebudou lidi přemýšlet. Klouže jenom po povrchu a nemá potřebnou hloubku. Pouze ukazuje jednu z možných variant. (18.12.2013)