Sebemilenec

Ano, je to příliš, příliš vyhrocené, ovšem ze zfilmovaných knih Simony Monyové zatím nejlepší počin. Možná, je to tou Renčovou režií. Ale hlavně mistrovským herectvím Stašové a Dulavy. Za svůj tragický osud si autorka předlohy tento TV film určitě zaslouží, bohužel Im Memoriam. Je mi jí moc líto. Dobrá Bartákova hudba, stává se lepší, než jeho otec, i když jsem tam zaslechl nějaké typické Hapkovy harmonie. Velmi silný, i když příliš vykonstruovaný film... (17.12.2013)

Chtěla jsem dát nižší hodnocení, ale musím uznat, že bohužel takovéhle příběhy existují. Zřejmě tento snímek vidím z trochu jiného úhlu protože znám holky, které se nechají ovládnout a uplně zničit, jenže nechtějí zůstat sami. Jediné v co jsem tak něják doufala byl štastný konec. I když tyto příběhy většinou štastně nekončí. Nejlepší z celého snímku byla jednoznačně Stašová. Jinak to byl až trapně předvídatelný příběh, možná až moc dlouhý. (18.12.2013)

Jsou to lepší tři hvězdičky, a bylo to rozhodně to nejlepší, co jsem od Filipa Renče viděl od Románu pro ženy (tohle byla taková jeho dvojka - jen kadeřnice se nám z ženských přeorientovala na pejsky a paní Stašová se tentokrát místo Pažouta zlobila s Otíkem Veselým). Proč bych tomu nedal víc? Víc než do poloviny mě to nutilo, abych ze sebe dělal hloupýho a tvrdil všem včetně sebe sama, že vlastně nevím, o čem to má být. Proč se Otík nemohl aspoň chvíli chovat tak, aby se do něj měla Libuše důvod zamilovat? Proč ji hned napoprvé vytáhl na rande, který mohlo skončit jejím zakopáním někde v lese? Proč jsme si to měli myslet? Proč se jeho kamarádi, byť údajně velmi vzdělaní a úspěšní, chovali jako kreténi? Proč museli vypadat tak, jak vypadali, tedy jako banda somráků? Jasně, jsou to drobnosti, ale právě drobnosti dnes rozhodují o tom, jestli si z filmu sednu na prdel, nebo jestli si dám tu práci, a pokusím se na něj co nejdříve zapomenout. Ano, pravda, většinou to jde úplně samo. Na Sebemilence ale tak snadno nezapomenu, o to víc mě možná zlobí, že to bylo celý takový krkolomný. P.S.: Na paní Monyovou mám osobní vzpomínku, žili jsme ve stejném městě, znaly ji stovky lidí, jestli podobný příběh vetkla do své knihy, tak to podle mě bylo volání o pomoc, nechápu, že ji někdo nevyslyšel. R.I.P. (16.12.2013)

Foriem pripútania si manželky postupným uťahovaním dozeracieho opasku, škrtiaceho slobodu ženy neskutočne sadistickým spôsobom, býva mnoho. Nielen taká dosť primitívne buransko-násilnicka, aká je ukázaná v Sebemilencovi. Ale zaplaťpánboh za to, táto téma, hoci v našich končinách pomerne často sa vyskytujúca v reále, je filmársky dosť málo zastúpená. A minimálne aj pre výborný výkon Simony Stašovej v hlavnej úlohe si Renč tri hviezdičky zaslúži. (20.11.2016)

Na kostru očištěný příběh v prvním plánu bez složitější dramatické stavby a scénáristického propracování postav, v kterém exceluje Stašová, jejímuž naturelu je postava šitá na tělo. Tragédie domácího násilí ve verzi pro služky a děvečky, v níž stupňovanému napětí přispívá stylová hudba. V rámci žánru červené knihovny je málo co vytknout (smělé 3-4*), Renč ukazuje, co je mu nejbližší a kde ho televize mohou potřebovat. Přesvědčivá kamera (16.12.2013)