V hlubinách země

Začíná to vcelku fádně. Parta správňáckých dělňasů ve flanelkách paří v jakémsi country pubu, hází do sebe panáky a sype ze sebe chlapácké fórky, nazítří oblečou montérky, přiberou k sobě jednu študovanou ale taky správňáckou prsatici a hurá dolů do dolu. Ovšem ženská nenosí smůlu jen na lodi, ale taky v dole, takže pracovní den našich horníků proběhne kapánek jinak, než hoši čekali... No, když je venku čtyřicet a doma třicet, člověk flegmaticky a bez protestů zkoukne cokoliv, říkal jsem si. Ale nakonec jsem byl nadprůměrně spokojený, záživnější děj než jsem čekal, pár dobrých lekaček a pointa nejasná, což mám rád. I když oproti geniálnímu The Descent je tohle jenom slabý kafe, vo tom žádná. Nejlepším a nejnezapomenutelnějším okamžikem filmu je pak titulkový hillbilly gospel 'The Lost Soul' od Watsonovic rodinky, kvůli němuž zaokrouhluju nahoru. (11.08.2015)

Banícka partička uviazne hlboko pod zemou a ako sa snažia prežiť a dostať preč, majú problémy nielen so vzduchom, ale aj so sebou samými... Z jednej časti je film pomerne nezáživným spracovaním (údajne) skutočnej udalosti a z časti druhej je obstojným, prevažne atmosférickým, podzemným hororom, ktorý mi však oproti podobným survivalom neprišiel nijak výnimočný či špeciálny; jednoducho len taká pohodová jednohubka. (30.06.2014)

Tváří se to jako survival horor, dlouhou dobu jím Beneath je, ale na celovečerní stopáž a na zakrytí neschopnosti zdeptat postavy jen reálným nebezpečím a klaustrofobií je třeba přihodit ještě zombies. Na motivy skutečných událostí, jo? :-D Ben Ketai bohužel není Neil Marshall, takže to ani nevypadá jako záměr (film prostě od jisté chvíli přepne žánr), ani to není nějaká fajn gore zábava. Jinak tu máme všechny klišé, co si lze přát, postavy rády řeší věci ze svého života, otcové se svěřují dcerám, horníci svým platonickým láskám atd. (23.08.2014)

Tak tady se režisér prachmizerného sequelu 30 Days of Night docela vytáhnul, to bych od něj nečekal. Pěkný důkaz, že lámat hned nad kýmkoli hůl se nemá. Beneath je ukázkovým survival hororem, tedy filmem, v němž skupina postav bojuje - klasicky v nějakém atraktivním přírodním prostředí (hory, jeskyně) - o přežití, a to jak proti vnějším okolnostem, nejrůznějším záporákům, tak proti sobě navzájem. Survival je divácky docela vděčný subžánr, protože když se adekvátně zpracuje, může disponovat napětím v podstatě o začátku dokonce. A Beneath adekvátně zpracovaný je. Prostředí zasypaného uhelného dolu působí špinavě a klaustrofobicky. Když si člověk navíc vzpomene, jak z různých koutů světa sem tam nějaká zpráva o podobné nehodě přijde, působí zápletka poměrně uvěřitelně. Řemeslně se jedná o naprosto bezproblémovou záležitost, herci jsou slušní. Scénář by možná zasloužil trochu větší pozornosti, protože postupem času - jak postavy začínají halucinovat, se situace stává docela divácky nepřehlednou, a teď zpětně si přesně nevybavuju, jak vlastně který z horníků přesně dopadl. Taky se mohlo jít psychologicky trochu víc do hloubky, potenciál by tam byl. A snímku by také prospělo, kdyby se jednalo o čistě chlapskou záležitost alá Carpenterova Věc, neboť jasné zaostření na jedinou hlavní ženskou postavu, které se v dole scénáristickou náhodou ocitne, činí film mírně předvídatelným. A přestože se děj odehrává ve strašidelném podzemí a postavy trpí strašidelnými představami, film spíš drží v napětí, než že by vyloženě děsil a strašil ... ale to k survivalům tak nějak patří. I přes tyto dílčí výtky se z Beneath ale nečekaně vyklubal výborný survival a asi nejlepší podzemní horor od prvního Pádu do tmy. 8/10 (02.07.2014)

První korálek do sbírky horového maratónu, do kterého jsem byla navezena, a musím říct, že velmi slušný, protože to celé uteče tak rychle, že ani nestačíte škytnout a už běží závěrečné titulky. Jediná výtka (musím vždycky něco vyhrabat) bude malá logická, a sice když se parta horníků a jedné horníkové uvelebí v záchranné komoře, aby tam přečkali oněch sedmdesát dva hodin, než je vykope záchranný oddíl, a někdo na ně začne bušit, určitě by mě nenapadla reakce- "ale to není nikdo od nás, ne?" (16.09.2014)