Na vine sú hviezdy

„Pohřby nejsou pro mrtvé. Jsou pro ty, kteří žijí.“ Znáte ten, jak se sejdou slepej, jednonohej a hadičkářka v kostele? Ne, uznávám, ten cynismus v tomto případě není (tak moc) na místě jako u jiných podobně laděných záležitostí. Před projekcí jsem se bál atributů jako jsou citové vydírání, patos, přeslazenost, slzavé údolí či klišé. A těch se mi také skutečně dostalo, ale rozhodně v podstatně menší a (překvapivě) snesitelnější míře než jsem čekal. Film je sice romantickou pohádkou (díky panu Dokonalému především pro ženskou část publika), avšak alespoň se snaží o nějaký ten nadhled a humor (čímž ovšem nemyslím trapnou postavu Isaaca). A tak krom několika vyloženě do očí bijících momentů (jako např. tleskání na vrcholu, trapná snídaně, reakce na vajíčka atd.) jde sice o veskrze průměrnou, ale nutno přiznat docela bez problémů koukatelnou věc. „Gusi, já jsem granát. Jednoho dne vybouchnu a vyhladím všechno kolem sebe. Cítím, že je mojí povinností, abych minimalizovala množství obětí.“ (18.10.2014)

Není to síla námětu nebo mediálního statutu, co dělá z filmového hitu filmovou kvalitu. Čím by byl Shawshank Redemption s jeho hereckým, dějovým a myšlenkovým potenciálem, kdyby byl zfilmován konvenčně, zacílen výhradně na spolehlivé a pohodlné jednorozměrné motivy a kdyby sázel výhradně na to, že veškeré publikum má v sobě tolik lidskosti a automatické empatie, aby ho docenilo jednoduše proto, že nese chvályhodné poselství...? Hvězdy nám nepřály mají skvělé herce a chvályhodnou myšlenku, ale je to kýč nejhrubšího zrna, který nemám potřebu už v životě vidět znovu a který mi nedokázal i přes všechny ty roztomilé tvářičky a dojemná obětí nic nového sdělit. Láska i smrt jsou v životě samozřejmostí a existuje mnoho jiných filmů, díky kterým si té první věci nepopsatelně vážím a tu druhou beru coby neškodného, byť nepřejícího společníka... 65% (12.11.2015)

Ansel Elgort je tak nesympatický spratok, že všetko ostatné mi bolo v tomto filme ukradnuté. Šajlín mi je naopak dosť sympatická, čo je čisto subjektívny názor, takže to, že hrá prihoretú sedemnástku, zaľúbenú do prihoretého teenagera, je podľa mňa pod jej úroveň. Osobne som tu nenašiel nič, čo by toto extrémne sujetové klišé nejakým spôsobom obohatilo a určite to neboli ani dialógy a ani tá výprava. Že sme si na chvíľu odskočili do Amsterdamu, za to vážne tvorcov chváliť nebudem. (14.04.2017)

Jo, Josh Boone prostě ví, jak pracovat s postavami, a navíc umí v první polovině vybudovat pohodovou atmosféru i z tématu, od něhož by to divák vůbec nečekal. Pravda, z hlediska charakterů má tentokrát trochu snadnější práci, jelikož sehranější dvojici už asi obsadit nemohl. Shailene Woodley je zase cute a Ansel Elgort aspiruje na sympaťáka roku. Škoda dosti přestřelené stopáže, která natahuje jednoduchou story až příliš a přidává tak řadu nehodících se kýčovitých momentů. I přesto ovšem již druhá Booneova trefa do černého. 70% (30.05.2014)

Nechápu, kde se bere ta potřeba nadějný a sympatický film potopit naprostým utopením v slzách. Začátek byl fakt slibný. Hlavní dvojka, ze které jsem měl už předem větry, neb Elgort vypadal podle fotek víc jako holka než Woodley a naopak, si mne hned získala svou sympatickou neokoukaností a positivním přístupem k životu (a smrti). Byla prostě radost se film koukat, (ne)příjemně překvapil Dafoe a už jsem se tak vnitřně šteloval i na těch pět hvězd. Potom jsme začali přisypávat cukru, což mne tedy zklamalo, ale na druhou stranu jsem si říkal, co by to bylo za americký film bez trochy toho patosu. Ano, trochy. I tady se sice našly lepší momenty (házení vajíček s Isaacem), ale celkově už to šlo celé do kopru, falešným pohřebem počínaje a doopravdickým konče. Je to škoda, ale nedá se svítit. Ten konec byl hrozný... a hlavně zbytečný. Každému bylo jasné už z první půle, jak moc se milují atd atd... 60% (05.06.2014)