Na vine sú hviezdy

V sále spolu se mnou bylo odhadem tak 31 citlivých pohlaví a já málem doplatil na to, že jsem si s sebou nevzal neoprén, nafukovací člun a pádlo. Krom zvuků, které připomínaly nářky v chudobinci, se totiž kolem taky kolektivně brečelo, což mělo za následek, že když uvaděčka na konci otevřela dveře, vyvalil se na chodbu pátý stupeň divoké vody. Neříkám, že jsem sám nebyl párkrát naměkko, ale poví mi někdo, jestli tenhle film dokáže oslovit ještě něčím jiným? (Invercargill, NZ) (19.07.2014)

Sedím a myšlenky se mně honí hlavou. Byl to jen sen, či skutečnost? Viděl jsem opravdu stejný film, o kterém většina místních uživatelů píše převážně jen v superlativech? Asi ano, což nic nemění na faktu, že mě skoro vůbec neoslovil. Tak strašně uhlazený, tak strašně slzopudný, v tom typicky americkém zpracování a hlavně pro mě úplně nevěrohodný. Prostě nic, co by stálo za nějakou vzpomínku, kromě snaživé Shailene, která zdaleka sama na nic nestačila. A vlastně ani nemohla, zbytek stojí jen za zlámanou grešli. (09.09.2014)

Úvodní hodinka ve mne vyvolávala dosti rozporuplné pocity a příliš mě za srdíčko nechytila. Filmů o rakovině už jsem viděl spoustu a po úvodních minutách jsem nabral falešného dojmu, že tenhle bude jen jedním z mnoha. Opravdu připomínal obyčejný snímeček o jenom mladém cool páru, kde jeden našel v druhém spřízněnou duši a společně si užijí poslední chvilky svých životů. Film začal být ovšem neskutečně intenzivním po střetnutí s velice příjemným panem spisovatelem. Jako by se všechno rázem změnilo. Emoce ve mne najednou začaly bujet jako rakovinné buňky. Vůbec mi nevadilo to všudepřítomné citové vydírání. Nechal jsem se vydírat hrozně rád. Některé dialogy byly vskutku impozantní a hrozně intenzivní. Mnohokrát se mi slzička proháněla poslední zatáčkou. Sem tam se samozřejmě dialogy překlenuly do sraček, ale tak to už prostě chodí. Můj zážitek byl zřejmě umocněn tím, že jsem snímek sledoval s osobou, na které mi opravdu hodně záleží. Filmu celkem slušelo i herecké obsazení, ačkoli většinu aktérů nemám moc rád. Velice příjemný byl i soundtrack, ačkoli většina těch slaďáren není mým šálkem čaje. Zde ovšem skvěle dotvářel dramatickou atmosféru. Snímek se mi dost líbil. Samotného mě to překvapuje. (13.08.2016)

Ansel Elgort je tak nesympatický spratok, že všetko ostatné mi bolo v tomto filme ukradnuté. Šajlín mi je naopak dosť sympatická, čo je čisto subjektívny názor, takže to, že hrá prihoretú sedemnástku, zaľúbenú do prihoretého teenagera, je podľa mňa pod jej úroveň. Osobne som tu nenašiel nič, čo by toto extrémne sujetové klišé nejakým spôsobom obohatilo a určite to neboli ani dialógy a ani tá výprava. Že sme si na chvíľu odskočili do Amsterdamu, za to vážne tvorcov chváliť nebudem. (14.04.2017)

Na tenhle film jsem se s přítelkyní připravoval dlouho. Ono není od věci připravit kapesníky a nervy na film, který vypráví příběh lidí, u kterých už předem víte, co je čeká. A není to nic hezkého. O to více jsem byl překvapený, jak přirozeně a hezky byl film vyprávěn. Stejně tak mám i rád, když Amíci jedou na výlet do Evropy a tak jsem si užil i tuto část filmu. Závěr je sice právě na ty nervy, depresi a tak dále, ale co také od takového filmu můžete čekat jiného. Naštěstí mi na závěr tohoto filmu nebylo zase takové smutno, jak jsem se bál a tak si myslím, že tuhle část film zvládl na sto procent. (20.05.2015)