Sils Maria

Vysoko konverzačná komediálna dráma, vyžadujúca si buď opätovné zhliadnutie, alebo absolútne ponorenie sa do deja a priebežné premýšľanie nad vysloveným, dávajúcim skôr či neskôr význam. Nie príliš dejový film, ktorý však vie, kde je jeho divácka sila. Tá je v hlavných predstaviteľkách a ich vzájomnom, takmer dokonalom splynutí na plátne. Kdeže Pattinson, najlepšie vynikne Kristen Stewart spolu s Juliette Binoche (predstavujúcou starnúcu herečku) ako jej asistentka. Ako pri vtipných rozhovoroch, kde máte pocit, že sa rozprávajú dve kamarátky a nie dve postavy, uvedomujúce si prítomnosť kamery, najmä však pri skúšaní scén novej hry/remakeu filmu. Tu sa stráca hranica medzi realitou a fikciou, divák občas nevie, či sa rozprávajú postavy, alebo skúšajú scénu a tu je film najsilnejší. Zároveň je dokonalou reklamou pre návštevu álp, toho hmlového hada v raz v živote musím vidieť! (11.10.2014)

Alpy, Binoche a hudba paráda (začátek druhé kapitoly je krásný a překvapující), zbytek by se dal označit jako poloesejistický film který sice poskytuje materiál k zajímavým úvahám a je klasicky assayasovsky uhlazený, uměřený a rytmicky po celou dobu zcela vyrovnaný, ale právě skrze svou esejistickou podstatu nakonec působí poněkud povrchně a opatrně. Ale možná to tak má být, možná se podobná témata nedají pojednat jinak než naznačením, aby z výsledného tvaru nevznikl pouhý bulvární výkřik. Tematicky příbuzné Odnikud někam od Coppoly ale bylo o něco lepší. (23.01.2015)

Jako obvykle Assayas prokládá více tematických rovin, mezi nimiž se utváří význam. Neřekl bych, že tak činí na úkor divácké přístupnosti, neboť film má celkem zřetelně zpracovaný námět (resp. více provázaných námětů) a děj. Přesto interpretační úsilí vede některé diváky k trochu bezradnému závěru, že ústřední téma Sils Maria je hledání smyslu toho, co se vypráví (Eodeon na ČSFD). Všechno se točí kolem napětí ve vztahu mezi starší hereckou hvězdou Marií Enders a její mladou asistentkou Valentine. Maria Enders má přitom hrát roli starší ženy v divadelní hře jejího celoživotního blízkého přítele a právě zemřelého dramatika Wilhelma Melchiora, jejíž námět je při tom vztahové napětí mezi mladou dívkou a starší ženou. Situaci zesiluje fakt, že Maria Enders dříve zazářila v roli mladší z obou žen ve stejné hře. Z osobních důvodů (odpor ke smíření se se stárnutím a zřejmě strach ze smrti) tuhle hereckou šarádu nejprve zcela odmítá a když se ji nakonec ujme (jde přeci jen o velkou hereckou výzvu, navíc má hru režírovat režisérská hvězda Klaus Diesterweg), scény nacvičování jsou plné stále méně potlačované frustrace a napětí mezi oběma hrdinkami. Struktura filmu je ovšem o něco komplikovanější – generační konflikt prodchnutý platonickým erotismem (vzdáleně na způsob ženské varianty Smrti v Benátkách), a hra na prolínání fikce a reality, v níž realita kopíruje fikci a přitom zůstává fikcí na „vyšší“ rovině, tvoří jen základní část stavby. Popis celé architektury snímku se tím ale nevyčerpává. Scény, v nichž Maria Enders a Valentine v prostředí švýcarských alp nacvičují jednotlivé scény hry (Valentine zde zastupuje za herečku Jo-Ann Elliot, jejíž postava hraje ve filmu další důležitou roli), znejišťují diváka a zřejmě i samotné postavy ohledně toho, kde je hranice mezi zkouškou a co z toho je naopak už právě probíhajícím osobním dramatem. K tomu je třeba přičíst subtilní vtip, s kterým veškerá témata Assayas ztvárňuje, a na mysl se vtírá srovnání s velikány, jako je Bergman nebo Saura (čímž ani jednoho z těchto tří nechci redukovat na pouhou podobnost či snad v případě Assayase epigonství – Assayas je velmi specifický). Sils Maria není pro (některé) diváky imho znejišťující absencí příběhu nebo jasného tématu, ani vyústěním, ale tím, že jeho hodnocení, tedy co z toho nakonec plyne pro postavy a co z toho plyne obecně, nechává zcela na svobodném rozvažování diváka. To, že se něčím takovým někdo cítí znejistěn (a u Assayase se dle reakcí znejistění dostavuje), pak spíše vypovídá něco o vymezeních mainstreamové kinematografie, na níž se mnoho diváku až příliš fixuje. (12.01.2019)

Sils Maríííja! Přesně toho jsem se bála - dvě neoblíbené herečky v plíživém rozjímání nad personálně-profesní metamorfózou během zkoušení nové hry v nějaké zapadlé alpské díře. Výsledkem je dusivá nuda, co vymačká jako citrón nejen diváka, ale i jednu z protivných postav, která neunese sílu osobnosti své společnice a zcela impulsivně si jde špatně šlápnout na okraj Matterhornu, či tak někam... patrně... on to tam totiž nikdo neřeší, ani horská služba. Nejen, že snímek zneuctil Alpy, ale postaral se i o zprznění mého dubnového seznamu Challenge Tour 2015 neplánovaným odpadem, takže mně momentálně nezbývá, než velebit rychloposun a doufat, že svůj díl smůly mám tímto vybraný. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií, bohužel. (20.04.2015)

Konverzační drama ze světa jedné stárnoucí filmové/divadelní hvězdy a světa kolem ní. Dobré konverzačky mám rád, ale tady mě to až na pár momentů moc nebavilo a Maria/Juliette Binoche mě postupně čím dál více iritovala. Navíc i s vědomím, že to má dvě hodiny mi přišlo, že se to hrozně táhlo a obávám se, že pokud měl film nějaké poselství či předával nějaké hodnoty, tak mě to minulo. (04.03.2017)