Pod rúškom noci

To, čeho jsem se nejvíc bál, se stalo realitou. Chcete sledovat drsnou gangsterku o pomstě a místo toho se strachem v očích čekáte, kdy za rohem vyskočí vyšňořený Gatsby v nějakém opulentním kamerovém náletu. Natolik "krásný" Live By Night, v tomto případě bohužel, je. S citem pro obrazovou kompozici, až na výjimky dobře zahraný, s několika skvostnými rolemi, které dostaly zatraceně málo místa (Gleeson, Cooper). Bohužel ale tématicky je to snímek, který načančaný být nemá. Kór když hned na začátku dostanete živelnou akci ala Public Enemies. Je to přece jen drsný příběh z drsné a nemilosrdné doby. Žádná plakátová reminiscence na zlaté 30. roky smetánky. A to je přesně ten bod, kde to Affleck zvoral, ruku v ruce se scénářem. Ukázal dvacátá léta s poetikou, v oparu nostalgie které se nehodily. Chtělo to pochybné podniky, přízemní charaketry, dobové vypalovačky a špinavé ulice. Přesně tak, jak to máme rádi jinde. Pořád ale platí, že Affleck má talent na řežii a umí hrát. Scénáře ale už snad psát nebude. (14.01.2017)

Měla to být pětidílná minisérie nebo tříhodinový film, pak by se to obrovské množství témat a skvělých vedlejších postav zúročilo. Zároveň by přerod Afflecka z rovnýho bostonskýho chmatáka v kápa mafie nevyzněl tak zkratkovitě a nepřesvědčivě (v jednu chvíli nás ujišťuje, že se světem organizovaného zločinu nechce mít nic do činění, za moment najednou zcela přirozeně naskakuje do pozice hrozivého šéfa). Jenže když si odmyslím přetíženost vyprávění, je Pod rouškou noci zábavné, podnětné a dobově relevantní zachycení fragmentu z dějin amerického jihu, ve kterém se odráží celá řada podstatných motivů. Solidní práce s dobovými kulisami, dobrá atmosféra, svižná akce a velmi zábavné vedlejší linie a figura – ta hlavní by potřebovala víc péče a detailů, ale i tak jsem s protagonistou bez problémů šel celou dobu. Scéna s KKK v továrně na doutníky velmi, velmi úlevná [75%]. (12.01.2017)

"Každá věc, kterou v životě uděláme, se nám vrátí, i když možná ne v té podobě, jak bychom čekali." Zajímavé, že právě základní karmické tvrzení je klíčovým sdělením gangsterského filmu. Ale tenhle Affleckův flick (haha, nemohl jem se dočkat, až tuhle slovní hříčku použiju) je v mnoha ohledech zvláštní. Výpravný výlet do dvacátých a třicátých let, časů prohibice a velkých gangsterů, zobrazuje velkolepou mafiánskou fresku se sociálním a ekonomickým podtextem. Mě to bavilo, Affleckova neúspěchu mi je vlastně líto. Celá řada dějových linií by si zasloužila ještě hlubší propracování, filmu by slušela minimálně hodinka děje navíc - nebo rozdělit na dva výborný snímky. Příběh o gangsterovi, který ctí jen vlastní pravidla a morální kodex, ani ten o zlodějíčkovi, co se z ulice vypracoval do nejvyšších pater, by nebyl extra originální - kdyby ho neozvláštňoval fakt, že se z Bostonu přesune na Floridu. Tam Pod rouškou noci zobrazuje socioekonomické potíže amerického Jihu, potíže s fanatickými křesťany, problémy nejchudších vrstev i rasovou nesnášenlivost. A vůbec nejde jen o střet bílí vs. černí, to by bylo to nejmenší. Irové, Italové, Španělé, Kubánci, černoši, celá ta lidská směs musí žít vedle sebe a nějak spolu vycházet - ovšem jednotlivé skupiny se vzájemně nenávidí. V tom je postava Joea Coughlina mnohem dál než jiné. Těžko říct, jak moc by se Ir z dobré rodiny na šikmé ploše mohl mezi válkami takhle chovat ve skutečnosti, ale právě Joe je snad jediný, kdo netrpí žádnými předsudky. Jenže i tady je na škodu zkratkovitost. Jeden příklad za všechny: střet mafie vs. Ku-klux-klan mohl být velkolepý, ale odehraje se strašně jednoduše a zbytek vyřídí hrdinův voiceover. Fakt škoda. Mohl vzniknout "Kmotr z Tampy". Ale o to Affleckovi ani nešlo. Hlavně chtěl bez příkras ukázat každodenní život gangsterů, který je těžký a nezřídka tragický, všichni se světem úplatků a zbraní snaží nějak probruslit, vydržet v něm co nejdéle a dožít se dalšího dne. A v tom je film výborný. (02.03.2018)

Nemám tyhle filmy o obětech paralýzy trojklanného nervu moc rád. Je to stejná kýčovitá ždímačka emocí jako třeba příběhy o Terym Liškovi, který chtěl být vždycky atletem, ale rakovina mu sežrala nohu, všichni ho litovali, a tak se stal nejúspěšnějším a nejvýdělečnějším modelem na endoprotézy všech dob, nicméně i maratón si nakonec odpajdal, boreček. V tomto snímku chtěl být hlavní hrdina strašně moc hercem, ale zákeřná obrna mu sežrala talent, všichni se mu smáli, a tak se stal poměrně slušným režisérem, nicméně začal sám sebe cpát do hlavních rolí, kokot. Čili se jedná o slušně natočený a dobře poréžirovaný silně průměrný cajdákoidní gangbang, který opět brutálně sráží na kolena otřesná kástingová minela v podobě obsazení hlavní mužské postavy. Je totiž dost obtížné uvěřit krutopřísného bose, jenž naprudko vyjebe s italskou a irskou mafií, rozlíceným kákákáčkem i s militantními kudlankami, někomu, kdo má od první minuty v xichtě strnulý výraz semidebilního jelimana, kterého jako by něco permanentně lechtalo na koulích, ale zapomněl, jak se má chichotat, a tento škleb nezmění ani v momentech, kdy ho do nich někdo nakope. Prostě by Ben už nikdy neměl lozit před kameru, a to ani v Betmenově bondážní masce, neboť i ta dostatečně nezakrývá jeho bestiálně bezmimickou spodní čelist. Naštěstí tohle Výzvakehřevmariáši aspoň trochu vyvážil exhumací geniálního a trestuhodně opomíjeného Rema Gironeho (nějaký pičus ho tu ani nedal do obsazení), který měl už od dob, co ho sežrala Chobotnice, dávno hrát v Holém údu všechny ty Alpačíny, Pólsorvíny, Deniry, Čazpalmintéry, Andrejegarsíjy, Džoupešky a další, protože si jen stěží dokážu představit hrozivějšího a sugestivnějšího capa Naší kozy! (06.02.2017)

Při odchodu ze sálu jsem zaslechl hodnocení pubertální sedmačky, kterou vzali rodiče do kina pravděpodobně v rámci příprav na opravdový život: "Jako na začátku dobrý, pak teda jako nic moc úplně, no ale konec zase docela dobrej, no." Tohle kostrbatě rozvité souvětí mi dává větší smysl, než mnohé recenze Spáčilové. Hranatej Affleck točit umí a kdyby ze sebe ve scénáři neudělal historicky největšího alfa samce s kompletní obrnou obličejových nervů anebo kdyby to alespoň zkrátil tak, abych býval stihnul poslední metro, mohlo to být stejně tak příjemné, jako vidět po dlouhé době Saldánovou v jiném barevném provedení než v modrém nebo zeleném. (29.01.2017)