Stratené dievča

Od Finchera respektuji vlastně jediný film (a tím je třetí Vetřelec), ale vždy se snažím zuby nehty zůstat nestranná. Pravda je, že moje sympatie většinou hlavně rostou nebo padají s herci a/nebo postavami. A tady ten průser začíná, protože ze čtveřice Affleck/Nick a Rosamund/Amy mám ráda jenom Rosamund, a to ještě v jiném typu rolí, tady mi připadala nedostačující. A Neil Patrick Harris je pro vážné role navždy vyřazený z provozu, jenom způsobuje smích na místech, kde by vůbec neměl být. Další věcí je potom osobnost celého filmu, která je tak škrobená, až to bolí. Celou dobu mě to manipuluje a tak moc mi chce linkovat, co si mám o čem myslet, i když to třeba neodpovídá tomu, jak se postavy chovají, že jsem po dvou a půl hodinách regulérně znechucená nemožností být filmu rovnocenným partnerem. A taky malá wtf vsuvka - tolik logických chyb ve filmu, který si zakládá na tom, že je inteligentní? A na závěr se jim porouchala kamera, tak ho museli sestříhat z toho, co už měli, nebo co, protože jinak si to vysvětlit nedokážu. Scéna ve sprše vypadá vysloveně jako spadlá z višně. V podstatě bych nevěřila, že takovou věc někdy vypustím s úst, ale mnohem raději bych film viděla v režii samotného Affleka, protože oproti Fincherovi je nevinnější a víc věří na pohádky, (to říkám s tím, že jsem od něj zatím viděla jenom Město), takže bychom se místo chladného mechanického kalkulu mohli dočkat zvrácenější love story o konci světa, kterou by Zmizelá měla potenciál být. A mám ještě jednu teorii: Fincher chtěl natočit film ve stylu chladných a násilných evropských detektivek, ale nasnímal a sestříhal to jako americký thriller na zakázku, a proto to působí tak neústrojně. Na diváka zvyklého sledovat opravdové zlo to nefunguje a pro necvičené oko, které není zvyklé u filmu přemýšlet, to dle mého může být vysloveně škodlivé. (A jenom poznámečka na konec, během flashbacků jsem se povýšeně usmívala nad tím, že Rosamund Pike je oblečena podle současné módy a ne roků 2005/2007.) (24.07.2015)

V devadesátkách jsme měli explicitní, plnokrevnou a značně imidžovou Sharon Stone, křičící na Nicka "podívej jak s tebou manipuluju". O dvacet let později máme uťáplou, minimalistickou bloncku, která všechny potutelně pozoruje a čeká na ten správný strike, ideálně za pomoci kámošů googlu a facebooku. V roce 2030 budeme mít na toaletách zřejmě tři mušličky a nebudeme vědět jak je použít, sexovat budeme přes PC a pokuty za sprostá slova budou normálka. Ale ne že by Fincher nebyl zase komplexní. A to ještě v tématu jako jsou rodinné etudy - to už je sakra oříšek. Má ten dar, že natočí ucelené téma tak multispektrálně, že si z něj odnese (resp. najde se v něm v různých životních situacích) něco každý od blba z jzd až po zabšklého obstarožního profesora informatiky. Ženský herecký výkon roku, scénář roku. Film který (jako u Finchera pokaždé) donutí k zamyšlení a klade životní otázky s nejednoznačnými odpověďmi. A Reznor s kámošem Atticusem zase nehorázně rulujou. (03.10.2014)

Chladný procedurální krimi thriller s černohumornými postřehy o manželství, který však svými zvraty v druhé polovině připomíná šestákové romány. Sžíravý komentář k finanční krizi, mediální reprezentaci či hlubší sonda do nitra ovládaného běsy zůstaly na stránkách předlohy. Je to dobře, nebo ne? Na odpověď byste se mohli spolehnout stejně jako na vyprávění obou hlavních postav.../// Oceňuji netradiční rozuzlení, které (soudě dle četných reakcí) čtenáři ani diváci nestrávili. *Spoiler* Ovšem my zanícené teoretičky kriminální policie a vyšetřování nemůžeme Flynnové a jejímu spolupachateli Fincherovi odpustit, že z agentů FBI udělala debílky a zapomněla (či hůře: odsunula záměrně stranou), že i prostoduchý měšťák by původně celkem zdařilý Amyin konstrukt prohlédl, jakmile by se jej snažila zpětně využít pro zcela novou a nečekanou situaci, se kterou při jeho vytváření neoperovala. *Konec spoileru*/// Filmová poradna podle Finchera aneb jak oživit skomírající manželství. I blew him. Semi regularly. [Kino] (30.09.2014)

Mezi skalní fanoušky a bezmezné obdivovatele Davida Finchera se neřadím (zároveň ale proti němu nic nemám), ale nedokážu mu upřít minimálně tři věci - schopnost vyprávět příběh, práci s napětím a vytváření atmosféry. V případě Zmizelé odkryl všechny své trumfy. Příběh začíná klasicky - seznamka s postavami, únos, policie, novináři, televize, zoufalství a tak. Postupem času však několik dějových twistů udělá z tuctového příběhu netuctový. S přibývajícími minutami napětí stoupá, atmosféra houstne a z psychologického rodinného dramatu se naprosto plynule a jakoby mimochodem stává dusný psychothriller. Sympatie k postavám je nestálá, přesouvá se takřka z minuty na minutu a ani v samém závěru jsem neměl jasno, kdo je oběť a kdo...(ne, spoilerovat nebudu :-)). Typově přesný Ben Affleck zahrál perfektně (resp. jsem ho zatím neviděl nikde hrát líp) a Rosamund Pike zkrátka JE femme fatale nového tisíciletí, dokonalá esence smyslnosti a záludnosti (několikrát jsem si vzpomněl na Irene Adlerovou z Sherlocka Holmese). Jak jsem již v úvodu předeslal, nepatřím do Fincherova fanklubu, ale uznávám, že v současné době patří k nemnoha režisérům, kteří dokáží vytvořit poctivý a originální thriller, který by byl zábavný po dvě a půl hodiny. 85%. (01.01.2015)

Komentář obsahuje spoilery... Puntičkářsky zrežírovaná hříčka kombinující thriller, sociální kritiku a "studii" rozpadu (manželského) vztahu je pro mě snad prvním filmem Davida Finchera, se kterým jsem se úplně nepotkal. Fincher od samého začátku naprosto přesně ví, co, kdy a jakým způsobem chce ukázat, bravurně proplétá záběry ze současnosti s flashbacky, relativizuje divákův pohled na situaci skrze střídání vypravěčů. Herci jsou skvěle vybraní a vedení, ukázka toho, jak jsou média schopná překroutit nebo ještě lépe řečeno samostatně vytvářet "realitu", funguje velmi dobře, práce s kamerou, přesně dávkovanou hudbou, to vše ukazuje na Fincherovu vyzrálost a lze si ji užívat. Ale celkově na mě "Gone Girl" působila s postupem času čím dál tím víc studeně, jako kdybych místo emotivního příběhu dvou lidí sledoval sice precizně vystavěné, ale až laboratorně čisté a neživé představení. Ještě větší problém bohužel představuje scénář, který sice konceptuálně hraje s divákem zajímavou hru, ale v otázce logiky pokulhává. A po návratu Amy vyloženě padá na ústa. Nickovo absolutní popření toho, co se snažil dobrou polovinu filmu o Amy dokázat a jeho kompletní přijmutí svěřené role, vykazuje takovou míru manipulace, na kterou by byť trochu vidlácký, ale jinak zcela racionální muž (navíc s takto hořce prožitými zkušenostmi), prostě nemohl kývnout. Prvotní odvolávání se na případné zničení Nickovy pověsti prostřednictvím médií, pokud zrovna teď Amy opustí, nemůžu označit za nic jiného než hloupou berličku. Žili byste se ženou, která v minulosti skoro zničila dva muže, vás chtěla dostat do cely smrti, jednoho chudáka zmanipulovala a úkladně zavraždila, a to jen proto, aby o vás v televizi neříkali, že jste svině? Nechtějte po mně, abych přistoupil na tuhle z prstu vycucanou konstrukci! Ale nejde jen o Nicka, "Gone Girl" je určitě prvním hollywoodským filmem, v němž chytrá a poctivá policistka ví, že původně hledaná oběť je ve skutečnosti psychopatická mrcha, ale po oficiálním uzavření případu jen usrkne kávu a prohlásí, že končí taky. Bohužel, i potenciální obhajobu ve smyslu "je to přece satira na médii řízený svět, hyperbolizace manželských konfliktů, přemrštěný důkaz, že chlapi kvůli sexu i umřou, ty sis nevšimnul těch několika černohumorných vtípků?" musím smést ze stolu, závěr filmu prostě a jednoduše v kontextu předchozích 120 minut nefunguje. Je tedy pro mě poměrně těžké "Gone Girl" hodnotit - z filmařského hlediska se jedná o velmi kvalitní a vlastně zábavnou podívanou, bohužel Fincher nedokázal najít odvahu pro radikálnější úpravu nehodnověrného scénáře. Ve výsledku jsme někde v polovině. Přesto musím ještě smeknout před Rosamund Pike, která dokázala naprosto zásadní postavu Amy ukočírovat bez toho, aby sklouzla vyloženě do karikatury (ačkoliv v pár scénách balancuje na hraně) a způsobila, že snad poprvé jsem měl ze ženy při sledování filmu i po jeho skončení velice nepříjemné pocity hraničící se strachem. Tyhle blondýnky... (22.03.2015)