Od pěti do sedmi

Sice hodně předvídatelné, ale kouzelné, jednoduché, smyslné, určitým způsobem volnomyšlenkářské a zamilované...a do toho v NY. Trošku patosu a kýče, oki :) Marlohe má pro mě obrovské charisma - já v ní prostě vidím Bellucci ;) A nemůžu si pomoci - vývoj, jak se tento vztah postupně posouval - ohromně se mi to líbilo, jelikož to bylo tak něžné, tak vášnivé a chtivé a přitom - s určitým, poměrně velikým omezením...Jsem s tím naprosto ok - když to takto mají některé páry nastavené - ale - když přijde láska - tak je to již horší. Závěr se mi líbil a když si sundala tu rukavici (pardon), a ona tam měla ten prstýnek - husinu jsem měla po celém těle. To prostě nešlo. Je mi líto, že s Yelchinem neuvidíme něco dalšího, jelikož jsem ho měla ráda už od Nezapomenutelného dětství a tady byl táááák kouzelný :) (25.04.2020)

5 to 7 přešlapuje někde na pomezí mezi indie romantikou ve fancy balení a existenciální vztahovkou. Z mého pohledu to není úplně ideálně promíchané. Zároveň jsem nedokázal jakkoliv pochopit chování ženské hrdinky a ani její umělohmotný glanc, kterým asi mnohé diváky okouzlila. 5 to 7 je jistě zajímavý pokus o nevšední romantiku, ve mně však nedokázal vzbudit téměř žádné emoce. 6/10 (20.11.2015)

Jaaaa neviem.. Piaty film "romanticka komedia" z 2014-2015 dnes, vospolok USA sracky. Presla hodina a pol, zmazali sme aj tuto kravinu. Chore dialogy, plytke, trapne, prazdne tlachanice. Vydata zena a mladsi tipek. Asi ju bude pilit o chvilu a budu o tom rozhutovat, co s jej chlapom. Nemam na to nervy. ODPAD (23.07.2016)

Tak trochu jiný romantický film postavený hlavně na zajímavých dialozích. Hlavní ženská postava měla opravdu kouzlo. Sympatický, milý film, u kterého to už už vypadá, že zase směřuje ke klasickému filmovému klišé a happy endu, ale nabere nakonec úplně jiný směr a o to víc je to pak celé uvěřitelnější a realističtější. Trochu sentimentální, trochu smutné, ale zůstane v konečném výsledku dobrý pocit. Bod k dobru i za soundtrack. (20.10.2015)

Zhruba od chvíle, kdy se na scéně vystřídají reálné osobnosti maestra Alana Gilberda, Juliana Bonda a Daniela Bouluda, to naprosto přestalo vzbuzovat zdání, že půjde o nejapnou, topornou repliku Pornografického vztahu, a začne to být fenomenální, důvtipná i krutá jízda životním časem a chápání (se) svých příležitostí, plná překvapivých, byť srozumitelných obratů. (Ne všichni to mají tak snadné jako rodiče našeho hrdiny.) Všechno, co by mohlo být povrchně vytýkatelné, tu má svůj hlubší šarm, smysl nebo vtip, nezřídka i vše z toho najednou. Kromě těch prvních asi dvaceti nesnesitelných jsem pak už milovala každou další minutu. *** Pro ty, kdo si chtějí zařídit zvlášť silný večer (týden, měsíc, život): pusťte si po sobě Pornografický vztah (1999), Stvořeni pro lásku (2000) a tohle. Případně do toho ještě zamíchejte Punch Drunk Love (2002). A jestli nepuknete a nepřerodíte se stonásobně odvážnější a živější, tak vás nechci nikdy potkat a nic s vámi mít. *~ (30.05.2018)