Možno sa vrátim

Nuda až na půdu a velké zklamání v mistrově filmografii. Hlavní hrdina obzvláště nezaujme (možná by udělal líp, kdyby se dal alespoň do zpěvu), přijede pomstít svého zákeřně oddělaného bratříčka a najít uloupené prachy, čímž ale vlastně tak celá zápletka končí. S kým se potká, prohodí pár slov, zakončujíce slovy „nemám žádné přátele", jen tak si projíždí kolem, nenechaje se vtáhnout do žádného problému, takový nezničitelný týpek kterému neublíží ani dvojitý průstřel žaludku (neb nosí neprůstřelnou vestu). Stává se ochráncem nedůležité dívky (s násilným otcem S. Marquandem) a po roztržce v saloonu (vzduchem prolétne i Pizzuti) objektem zájmu šerifa, u něhož divák až do konce pochybuje, zda to, jaký je trouba, jenom nehraje. Bezcharakterní obyvatelé hříšného města s jednou krutou courou v čele, která má náramně snaživého ctitele G. Perniceho, jemuž je protentokráte necháno i to ucho na svém místě a přes svou epizodnost mě zaujal víc, než hlavní hrdina. Kromě El Diabla, ovšem! Mario Adorf lpící na písemných záznamech svých hrdinských skutků až do poslední chvíle jakoby sem zabloudil z idilické mexické selanky. Srší vtipem, optimismem, sympatičností a nic mu nevadí, že nemá ruku, potřebný příběh, solidní protihráče ani důvod se tam vlastně vyskytovat. Jakože tohle všechno okolo není zábavné, alespoň se to pokouší vypadat tradičně. A do toho hippies. Odporná skupina zdrogovaných teenagerů napadající své okolí, okrádající nebohé občany, nabádající nevinné dívky k omamným látkám, nejasné příslušnosti a nejasného určení, přestože jsou svému okolí nebezpeční a na pohled neúnosní, nikomu to evidentně nevadí. Tahle hříšná skupina narušuje sice nudné, ale alespoň jakž takž normální vyznění filmu. Závěrem, Corbucciho by v tom člověk sotva našel - nic osobního, žádné typické násilí, žádná krev. Hrdinové mi byli ukradení. A o nahých obyvatelích se mi bude ještě dlouho zdát v nejhorších snech. Upřímně, nebýt Adorfa, nedokoukala bych to... (13.08.2013)

Hlavní hrdina je pistolník Hud (Johnny Hallyday), který přijíždí do městečka Blackstone, aby zjistil, co se stalo jeho bratrovi Charliemu, jenž byl zavražděn. Ovšem nejde o klasický mstitelský film, neboť vinen není bandita, ani šílený vrah, ale obyvatelé městečka v čele s přihlouplým šerifem (Gastone Moschin) a svůdnou vedoucí banky (Françoise Fabian). Film se natáčel v Alpách, takže krajina spíš vypadá jako Nevada, Wyoming, nebo Utah, ovšem do toho nesedí banda mexičanů. Vůdce bandy El Diabla si zahrál (jako vždy skvěle) Mario Adorf, který si svojí roli jednorukého trhlého bandity vyloženě užívá (skvělá scéna zápasu Adorfa s Moschinem). Ovšem co nezapadá do celého příběhu je část s dětmi (něco kolem 15-17 jim může bejt), které chtějí změnit svět, a jasně připomínají hippies. Má to být narážka na dění v Západní Evropě a USA v té době, ale tady to nějak nesedí a závěr, kdy ovládnou město a donutí obyvatele, aby se nazí plazili po ulici, prostě nefunguje. (04.08.2010)

Film začíná velmi zajímavě. Řekla bych, že prvních 40 minut zapomenete i na dobrůtky na stole. Potom však jako by byl režisér buď unaven nebo ztratil inspirací, sklouzavá to do "nikam ". A konec filmu je tak překvapující, že sáhnete po obalu, zda to nemá 2.díl a pokračování, protože takhle zakončit film , a ještě k tomu western, tak tomu říkám buď odvaha nebo hloupost. (04.05.2011)

Další z Corbucciho excelentních westernů, jehož preciznímu zpracování se vyrovná jen máloco, přesto je velmi podceňovaný. Člověk musí k posouzení jeho vysokých kvalit dospět, možná i vidět spousty jiných italských westernů. Režisérsky jde tedy naprostou špičku, která překonává všechno, co autor do té doby natočil, snad s jedinou výjimkou Žoldnéře, ale srovnání není moc spravedlivé, protože Žoldnéř měl mnohem větší rozpočet. To Django je sice z pohledu vlivu na žánr mnohem důležitější, ale nemá tak vynikající kameru ani tak dobré akční scény. Děj se odehrává v překrásných horských lokacích (Alpy), kde je položeno i městečko Blackstone, do kterého přijíždí zdejší rodák a známý pistolník Hud. Obyvatelé městečka mají z Huda strach, protože před dvěma měsíci zlynčovali jeho bratra kvůli krádeži peněz z banky. Peníze se nikdy nenašly. Hud se vrací, aby objasnil, co se opravdu stalo, nevěří, že by jeho bratr byl vinen. Je tu tedy rozhráno téma viny při lynčování a důvod proč máme soudní systém založený na rozdělení pravomocí. Film je pojmenován v italštině Specialisté, těmi specialisty jsou míněni právě měšťané - jsou to specialisti v lynčování. Je to i politický film, měšťané jsou vylíčeni jako buržoazie, které záleží více na penězích, pro které jsou schopni čehokoliv než na lidském životě. Téma, které bylo koncem šedesátých let stále více aktuální. Jediné dvě kladné postavy z města jsou šerif a prostituka. Pak se tu ještě objevuje skupina mladých "rebelů", kteří jsou jasným odkazem na dekadentní styl života hippies. Představitel Huda slavný zpěvák Johnny Hallyday (prodal desítky milionů alb) hippies nesnášel, dokonce napsal písničku, která je nekompromisně a velmi trefně kritizuje. Mnozí Hallydayovi vyčítají, že neměl dost vypracovanou postavu na pistolníka a že mu nevěří rvačky. Je to nesmysl. Média lidi už natolik zmanipulovala, že nedokáží přijmout normální typ postavy, který se vymyká něčemu jinému než je jim neustále médii podsouván. Reální pistolníci necvičili hodiny v posilovně a při "pěstních" soubojích záleží mnohem více na schopnostech než na objemu svalů. O rozdílu mezi funkčním svaly a svaly z tělocvičny by se dalo také diskutovat. Film ubíhá velmi svižně (odsýpá lépe než třeba Django), obsahuje spoustu skvělých nápadů, inteligentního pátrání a promyšlených zvratů. Atmosférou typická corbucciovka, tu on uměl navodit skvěle. Lavagnino opět nezklamal, používá efektivně dechové nástrojů, pro mě to je jeden ze tří nejlepších autorů hudby spaghetti westernu (spolu s Morriconem a Nicolaiem). Dohromady všechno do sebe pěkně zapadá. Původně jsem dal 3,5; Teď bych změnil hodnocení o jednu hvězdičku nahoru. (02.12.2016)

Budu hodný a dám tři hvězdičky. Je to tuctový špageťák, tady navíc bez charismatického hrdiny, což je hodně na škodu. Corbucci má prostě trochu smůlu, že se mu podařilo udělat Velké ticho. Vedle něj tohle vypadá jako mayovka vedle Sedmi statečných. Nic proti mayovkám, mají své kouzlo a některé mám velmi rád. (15.02.2011)