Hlava plná metalu

Tak vývoj hlavní postavy je všelijaký, někdy podivný a často se mi na mysl přikrádalo slovo klišé, hlavně v souvislosti samozřejmě s muzikou. Stále jsem si říkal, že trauma, kterým si prošla, s tím, že žije tam, kde žije, tedy v Islandské pustině, je samo o sobě vzkličující. Tedy.. její chování a rozhodování beru jako určitý druh šílenství. A když nebudete příliš kritičtí, s tou podmínkou, že se trochu vyznáte v metalu, dostane se vám celkem milého filmečku... Občas je to trapné, občas k pousmání, občas k zasmání, sem tam i k zamyšlení, ale je to docela vyvážené, takže jsem nedostal chuť to nedokoukat. Herečka, hrající hlavní roli, mi přišla strašně sympatická. Navíc...holka, co poslouchá heavy metal... no paráda! A časem zašla ještě dál.. No, eště větší paráda!!! Nicméně, black metal zde ´´zobrazený´´ je potřeba brát trochu s nadhledem. Trochu víc s nadhledem. Ale na to jsem si už zvykl, že undergroundová muzika ve filmech vždycky působí nepatřičně nebo zkrátka k pousmání. Ta podstata věci tam nikdy není pořádně nastíněná a dostává se vám jen klišé a zažitý stereotypy. Ve všem, co se toho týká. (21.10.2014)

„Zatancujem si?“ - „Pro koho?“ Když vám bratr a jeho milovaná hudba drasticky změní život, a to kompletně od základů…Najít si cestu k tomuto filmu se rovná hledání si vztahu k hlavní hrdince, obojí je docela obtížné. Publikum si je dobře vědomo, čím si Hera prošla, a instinktivně s ní soucítí (stejně jako většina postav ve filmu). Některým divákům bude imponovat, že je zblázněná do metalu a nechce se stát součástí stáda. Ale vzhledem k jejímu často až zbytečnému vzdoru, zkratovitému jednání a přehnanému chování k ostatním není příliš jednoduché se na ni naplno napojit a fandit jí. Mé sympatie k ní spolu s občasným soucitným úsměvem (třeba když jako jediná poguje na diskotéce) se často mísily s nepochopením (kdy mi bylo líto spíš lidí kolem ní). Přesto jsem se na ni nakonec dokázal naladit a užil si i moc pěkný konec za doprovodu Symphony of Destruction od Megadeth. Tenhle posmutnělý film o hledání sebe sama, vypořádávání se s osudem a ztrátou blízkého člověka hodnotím i díky závěru ještě slabšími 4*. (30.06.2019)

Film v tomhle případě nebudu hodnotit jen jako divák a filmovej fanda, ale taky jako člověk, kterej metalem žije, má kapelu a šílí s kytarou už nějakej ten pátek. Zásadní věc, která se mně na tom snímku nelíbila, je to, z jakýho úhlu je to natočený. Co nám vlastně tvůrci chtějí říct? Hlavní hrdinka má bráchu-metalistu, kterej se nešťastnou náhodou zabije, jí z toho hrábne, začne poslouchat metal (temnou a satanistickou hudbu - konfrontace s věřícíma vesničanama) a pak dělá různý debiloviny do křiváku oděná. Přestože je Thora Bjorg Helga sympatická slečna, chová se jak potrefená koza a to tak, že mně to fakt vadilo - vypalování kostelů v severských zemích blackmetalistama/fanatikama byla určitá éra, ovšem když si divák uvědomí, proč to udělala Hera, zůstává rozum stát. A bylo tam toho mnohem víc - Hera trestá okolí i sebe (častokrát nesmyslně), nicméně vystavuje metalisty do světla vyšinutých lidí. Na závěr bych chtěl dodat, že snímek působil i dost nudně. Místama se tam nic nedělo a 97 minut mně v tomhle případě přišlo jak 160! (03.09.2014)

Namet zajimavy, divak presne nevi,co muze ocekavat. Mam rad ve filmech tu ponurou severskou atmosferu a tady se ji clovek nabazi. Proti metalu nic nemam, ale cekal jsem, ze me hudba oslovi vice, nestalo se. Kamera dobra, herci prumerni. Cekal jsem s knezem lepsi zapletku, ta neprisla. Kdyz to vsechno sectu a vydelim, dale nez k prumeru se nedostanu. (27.04.2021)

Malá Hera vzhlížela ke svému bratrovi jako k vlasatému rockovému bohu, který se osvobodil jinak, než by býval chtěl. Velká Hera shledala metal prostorem, kde jejich sourozenectví a spojenectví mohlo pokračovat a kde jí a s ním bylo fajn a když je v něčem fajn, tak se z cesty stane cíl a Hera to chtěla za sebe i za bratra někam povýšit. Neučesaně, nelíbivě, ale joooooaaaauuuííí. (04.09.2015)