Traja bratia

Tak jsem letos během vánočních svátků, dal Třem bratrům druhou šanci a podíval se společně se svými dětmi. No, mé ratolesti, hlavně tu dívčí část, zalila spokojenost, dokonce si vesele prozpěvovali všechny písničky, jež znali nazpaměť a kterých bylo docela dost. Některé z nich jsem si broukal i já, proto ta jedna hvězdička. Jinak, dívat se hodinu a půl na film, kde jsou spolu Klus a Dyk, bylo pro mě spíše utrpením. A vlk s tlamou krokodýla, navlečen do šatů babičky, ve mě vyvolal upřímný výbuch smíchu, takže jsem se vlastně i trochu nechtěně pobavil. O pedofilním myslivci už bylo napsáno také dost. Nejslabší Svěrák a nejspíš i nejhorší česká pohádka vůbec. Přeplácaná megahype kravina! (28.12.2017)

Zlo konečně vyhrálo. Zjevně se totiž převtělilo do Svěráka Juniora, který spolu se svým tatínkem upatlal čtveřici disfunkčních pohádek, v nichž se s ničím nebojuje, vše se řeší samo a kde hlavní trojice nemá ani opravdu negativní vlastnosti, které by se měla odnaučit. Ne, fakt netuším, co je tak špatného na zapomnětlivosti. A zjevně to neví ani film, neboť stačí, když se Klus jednou vrátí zpátky na statek a od té doby už si dává majzla. Tomu říkám dramatický oblouk. Piškula zas přijde k vlkovi a ten se přemůže sám. Fikční svět je navíc nekonzistentní, protože v Piškulově subsvětě zvířata mluví, ale nikde jinde ne. Ale co čekat od fikce, kde je normální házet pedofilní pohledy a rezervační cedulky na osmileté (!) holčičky. Největší nářez je ovšem Dyk, jemuž stačí třikrát někam přijít a už odchází s dívčinou, která si všechno opět vyřeší sama. Protože takhle svět funguje, děti. Stačí přijít a ono se vše udělá za vás. Hlavně si u toho nezapomeňte zpívat písničky s mimózními rýmy a hudebním podkladem, který má ke znělosti asi stejně daleko jako Svěrákův vlk k realisticky vypadající animatronice. (11.01.2015)

Slepit tři povídky k sobě na výbornou pohádku opravdu nestačí. Takhle je zde poměrně velká absence pořádné dějové linky, která by se mohla lépe vyvíjet. Tři bratři nabízí jen 3 krátké příběhy bez možnosti lépe poznat postavy a trochu si je oblíbit. Navíc prostřední povídka - "Karkulka", je při srovnání s ostatními opravdu příšerná. Melodie v hlavě neutkví, slova už vůbec ne. Alespoň, že vizuálně to bylo na dobré úrovni. /45%/ (Kino - Prom.) (04.11.2014)

Než jsem se na Tři bratry podíval, zakázal jsem si kritizovat dva silné alergeny - pány Dyka a Kluse. Ono totiž velmi podobný odpor v roce 1968 vyvolalo obsazení Václava Neckáře do Šíleně smutné princezny... A dnes je z té pohádky klasika, že. Ale ke Třem bratrům - i když bych výhrady našel (například vlk mohl více zpívat a méně mručet, když už měl hlas Františka Segrada), téměř všechny okamžitě maže pocit, který jsem z filmu měl. Úsměv střídal smích od začátku do konce, úžasná režie a bohatá výprava spolu se skvěle orchestrovanou Uhlířovou hudbou obstaraly velkolepost, herecké obsazení našlapané tak nevídaně, že jsem si rázem vzpomněl na hudební komedie Zdeňka Podskalského, v nichž se také objevoval kdekdo a často jen na pár vteřin. Co Tomáš Klus a Vojtěch Dyk? Budete se divit, ale jsou výteční. Klus je coby romantický hrdina nesmírně sympatický, Dyk má zase obstojný komický talent - stejně jako třetí bratr Zdeněk Piškula. Ano, to nejlepší přišlo na začátek (odvyprávění příběhu Růženky) a třetí pohádka má ze všech nejslabší texty (zajímavé a vtipné rýmy dostali do úst vlastně jen skvělí měsíčci, například Polívkovo "Máš to doma kruté zřejmě, bratře Září, vystřídej mě") a konec je trochu uspěchaný, ale stejně nedám nižší známku. Pátá hvězdička je tak trochu natruc zdejším nizounkým hodnocením, která se mnohdy opírají o dosti zvláštní argumenty (třeba že prý ve Třech bratrech není zlo). (24.12.2014)

Svěráci zvolili zajímavý koncept - Tři bratři jsou spíše pohádková opereta než klasická Svěrákovská pohádka se zpěvy (jako byla třeba Lotrando a Zubejda), což klade na diváka (nejen dětského) trochu větší nároky. Asi proto to relativně nízké hodnocení. Zdeněk Svěrák sepsal skvělé ,,libreto" a většinou vznikla opravdu povedená hudební čísla, klasikou zůstává juniorova fascinace lesem a filmařská práce s lesními zvířátky a jejich mláďaty (jak ji známe už z Kukyho), stejně jako hodně vtipných momentů a humorné ladění, třeba ta Mrazíkovská stylizace v poslední epizodě bratra Pepy s Maruškou z 12 měsíčků, což je zároveň výčet odrážející synkretickou podstatu Svěrákova scenáristického přístupu - a to je zároveň asi i jediná vážnější výtka, naroubovat do sebe rovnou čtyři známé pohádky plus nespočet dalších odkazů může leckomu připadat trochu jako mišmaš. Ale k žánru operety/muzikálu takovéhle odlehčené neoriginální náměty patří. Jestli právě panuje v Česku éra muzikálů, tak Svěrákovský tvůrčí tandem přispěl hned tím nejlepším dětským ,,muzikálem", jaký tady kdy vznikl. A přesto přese všechno je to prozatím Svěrákův nejslabší film... (31.12.2014)