Traja bratia

Řekl bych to asi takhle - od Lotranda A Zubejdy je to skoro dvacet let, a nikdo jaksi nemládne, ale... panu Svěrákovi staršímu se jaksi nestávaly "věci" jako nesrozumitelně drmolené texty "aby to nějak vyšlo a bylo to vtipné", ani že by některá z postav zpívala "říkají mi čééérvená, že jsem takhle zbárvenááá", aby nám bylo po chvíli jaksi mimochodem objasněno, že to bude trochu jinak, a sice tak, že se slečna jmenuje po rodičích příjmením Červená. Nemluvě o pedofilním (i na hebefilii je Karkulka moc malá) nádechu celé prostřední části, kterou autorské duo Svěrák-Uhlíř vytěžuje dokonale svoji snad dvacet let starou minioperku (každý potřebuje na stará kolena ještě nějaký ten groš zarobiť, že...). Prostřední pasáži naštěstí vévodí co do odpudivosti/hrůzostrašnosti/směšnosti skvěle vyvážený Vlk (mimochodem skoro žádná animatronika ani CGI;)), který je ale zas na druhou stranu srážený kýčovitými počítačově doanimovávanými voštomilými lesními žvížátky. A to jsou všechno jen jednotlivosti, kterých ve Třech Bratrech není málo. Horší je, že tu je problém i... řekněme koncepční. Nepochopil jsem narativní záměr ohledně "vyléčení" "špatných vlastností" jednotlivých bratrů, nebo spíš to, jak dokonale se autorům podařilo zbavit tento hlavní hybný moment celé pohádky jakékoliv zajímavosti. Prostě se to vždycky tak jako mimochodem stane - a pan Svěrák starší nám to coby vypravěč okomentuje, kdybychom to náhodou nepostřehli. A i když se s manželkou vždy hádáme, zda třeba bratr Dyk skutečně projevil nějakou odměny hodnou charakterovou progresi, nebo to byla nedotažená scénáristická haluz, je neoddiskutovatelné, že v ohledu děje tenhle příliš krátký a zdrcnutý slepenec nevyšel. "Bohužel" jsou tu ale ještě nesporně dobře trefené herecké výkony, humor situační (i s trochou satiry) i slovní, a vpravdě monumentální hudební kulisa. I když ozvláštnění irskými motivy mi tedy přišlo poněkud mimo, a frekvence výskytu nesrozumitelných pasáží ve zpívaných promluvách jednotlivých postav (což se někdy zvrhne v písničku, někdy ne) je opravdu neodpustitelně velká. Ale co naplat, nemůžu se donutit to celé zatratit a podrobit nemilosrdné ideologické kritice, protože nejde nemít na paměti, že je to hlavně pohádkový muzikál pro děti. Ale mám vážné pochybnosti o tom, že si i jako takový zaslouží v globálním srovnání červený statut. Proto 60%. No dobře, možná taky proto, že tu Karkulčinu písničku vždycky nemůžu půl dne dostat z hlavy:) (30.06.2015)

Než jsem se na Tři bratry podíval, zakázal jsem si kritizovat dva silné alergeny - pány Dyka a Kluse. Ono totiž velmi podobný odpor v roce 1968 vyvolalo obsazení Václava Neckáře do Šíleně smutné princezny... A dnes je z té pohádky klasika, že. Ale ke Třem bratrům - i když bych výhrady našel (například vlk mohl více zpívat a méně mručet, když už měl hlas Františka Segrada), téměř všechny okamžitě maže pocit, který jsem z filmu měl. Úsměv střídal smích od začátku do konce, úžasná režie a bohatá výprava spolu se skvěle orchestrovanou Uhlířovou hudbou obstaraly velkolepost, herecké obsazení našlapané tak nevídaně, že jsem si rázem vzpomněl na hudební komedie Zdeňka Podskalského, v nichž se také objevoval kdekdo a často jen na pár vteřin. Co Tomáš Klus a Vojtěch Dyk? Budete se divit, ale jsou výteční. Klus je coby romantický hrdina nesmírně sympatický, Dyk má zase obstojný komický talent - stejně jako třetí bratr Zdeněk Piškula. Ano, to nejlepší přišlo na začátek (odvyprávění příběhu Růženky) a třetí pohádka má ze všech nejslabší texty (zajímavé a vtipné rýmy dostali do úst vlastně jen skvělí měsíčci, například Polívkovo "Máš to doma kruté zřejmě, bratře Září, vystřídej mě") a konec je trochu uspěchaný, ale stejně nedám nižší známku. Pátá hvězdička je tak trochu natruc zdejším nizounkým hodnocením, která se mnohdy opírají o dosti zvláštní argumenty (třeba že prý ve Třech bratrech není zlo). (24.12.2014)

Jelikož poslední dobou všude vidím vyprázdněnou naraci, tak si říkám, jestli takhle by vypadal zlomyslně přetažený princip vyprázdněné narace v pohádce? Mýtické tropy neznamenají v tomto podání nic. Vyrazit do světa znamená vracet se každý den na večeři k mamince. Charakterové proměny hodné odměny v podobě koruny a princezny se odehrávají nezapomněním si křesadla. Vypravěč neustále boří čtvrtou stěnu, aby dal okázale a bezvýznamově najevo, že se nacházíme v postmoderním díle, kde přece nikdo nemůže nic brát vážně. Hladového vlka se pokusíme napravit, ale namyšlené ženské ať si umrznou v lese. Všechno stálo nejspíš docela dost peněz, ale stejně je ta vizuální stylizace tak ošklivá... Ach jo. Štve mě to, protože příběhy o bratřích jsou předmětem mého zájmu. Ale tohle není příběh o bratřích, protože jejich příbuzenství ve výsledku nemá žádnou funkci ani význam. Když vyráželi spolu, tak jsem se těšila, že to bude něco znamenat, že si budou pomáhat, že se přes počáteční rivalitu naučí spolupracovat, že se pokusí navzájem zabít, cokoli, že prostě vznikne nějaký zastřešující smysl. Jenže jejich "výpravy" jsou od sebe izolované, a nejen od sebe, po většinu času jsou i ti kluci přímo izolovaní od svých holek a tak jejich spárování působí spíš jako počátky patologických a dysfunkčních vztahů než cokoli jiného. A to mluvím zejména o obou starších bratrech, protože vztah mezi myslivcem a Karkulkou mi na rozdíl od názorové většiny (jak se zdá) přijde nejzdravěji vybudovaný. Za jedno mají nějaký společný projekt (přemožení, zkrocení a převýchova vlka) a za druhé si řeknou, že na sebe počkají, což by přeloženo do řeči mezi řádky mohlo znamenat, že uvidí, jestli se k sobě vůbec hodí, a zkusí se nejdřív poznat a dospět. To mi připadá jako slibnější začátek partnerství než třikrát vlézt do jednoho baráku a pokaždé se při odchodu praštit hlavou o futra. (20.11.2016)

Se Zdeňkem Svěrákem je to těžké. Těžko se záporně hodnotí, protože si hodnotitel připadá jako nějaký svatokrádežník či heretik. Přeci jen Svěrák něco jako rodinné stříbro... :-) .Ale ruku na srdce, i když jej mám moc rád a považuji jej za skvělého člověka i umělce, přesto mám poslední dobou pocit, že lehce ztrácí dech. A proto odmítám někde sázet hlady hvězd jen proto, že je to ,,Svěrákovina''. Tady jsem opravdu moc ani nepochopil, proč nesáhl někam do vlastních povídek a brakoval naší pohádkovou klasiku. Sice pravda leckde hodně zamával s dějem... ale přeci jen ten zlehka pedofilní příběh o Červené Karkulce s hororovou zápletkou, kdy ztvárnění vlka už bylo lehce za hranou a to i s přuhlédnutím k faktu, že jsme co se týče animování byli filmová velmoc - bylo skoro až moc. Nasazení bejčků Dyka a Kluse nebudu komentovat, přejde čas a nikdo už nebude vědět kdo tito seladoni tenkrát byli. Snaha pohádky zhudebnit dopadla všelijak.. někde nelzeupřít zajímavé tóny některých melodií, většinou je to však podivně odzpívávaný děj ve stylu muzikálů Ledeckého a Davida. Srovnám li to s Lotrandem, je toto o cenovou skupinu níže. Ale abych nehaněl, 12 měsíčků sedících u vatry bylo parádních i Hluboká zarostlá růžemi. A skvělý byl i Kaser ve vedlejšíroli. Za mně je to tentokrát jen za dvě hvězdy. * * (01.09.2016)

Takhle. Nechápejte mé hodnocení tak, že by se mi Tři bratři zas až tak líbili. Moderní a nové pohádky opravdu nevyhledávám, do kina jsem byla nucena jít, takže má očekávání nebyla nijak vysoká. O to víc mě překvapilo, že to nebylo žádné utrpení, ale milá, normální a koukatelná pohádka. Na mě sice až moc zpívání, ale jinak nic co by mě vyloženě iritovalo. A ten pohled, ach ten pohled na malé smrady v kině během nejvíce povedené pohádky o Červené Karkulce, kdy pedofilní myslivec páral břicho vlka. Tříhvězdičkově k nezaplacení. (16.08.2014)