Laggies

Opět se potvrzuje, že i když se ve filmu vyskytují moje dvě oblíbené herečky, nemusí to znamenat zážitek z řad těch kvalitnějších. Jako komedie to na mě moc nefungovalo a celou dobu bylo jasné, k jakému konci to spěje. Ale jak naznačuje uživatelka Hellstruck, problém u mě bude asi, že jsem už od začátku měl docela problém vcítit se do hlavní postavy a chápat její pochody :-) (30.01.2015)

ani nevím, co mě vlastně nakonec přimělo si film pustit, asi jedině ten Sam Rockwell, o to silnější zásah přišel. člověk k tomu musí mít nějaký osobní reálie, aby se mohl identifikovat s hlavní hrdinkou, ale to se přesně stalo mně, chvílema mě to až dojímalo, a i takový různý minimoudra mi přišly strašně pravdivý. a ten Sam zafungoval. dojem 5* (08.11.2017)

Nic moc jsem od toho nečekal a jak už to v podobných případech bývá, byl jsem vcelku mile překvapen. Příjemná, pohodová podívaná o takovém "odrostlém dítěti" Megan, (a tím dítětem nebyla vlastně jen ona), které ztvárnila řek bych velmi pěkně Keira Knightley, tahle poloha jí sedla. Megan na prahu třicítky vlastně tak nějak neví, proč studovala, co by chtěla v životě dělat. Na svatbě své kamarádky, kde vidí, jak si ostatní kolem budují svoje životy a kariéry, dostává od přítele nabídku k sňatku, dochází jí, že vlastně neví, jestli to je to, co chce, a reaguje poněkud zbabělým útěkem. Ten jí však shodou náhod přinese novou kamarádku, šestnáctiletou Anniku (mimochodem velmi koukatelná Chloë Grace Moretz), ke které se na týden napakuje, aby si udělala pořádek v hlavě. Výsledkem je ještě větší zmatek, když se tak nějak zakouká do jejího otce, osamělého právníka. Docela zajímavá zápletka, příjemná hudba a ... a ... a vůbec, mě se to dost líbilo a jsem rád, že to skončilo, jak to skončilo, i když ten konec byl trochu kýčovitý, ale to jsme přece očekávali, ne:)? (27.06.2016)

"Uvědomuješ si, že návrat do pubertálního života a plížení do mého domu je divné?" Mně to ani tak divné nepřipadá, protože z puberty patrně nikdy nevyrostu. Možná ji jednou vyměním za senilitu. Ale zpět k filmu a k jeho nejúžasnějšímu okamžiku - zhroucení Megan na pohovku. Musel jsem si to dát třikrát po sobě, protože ta ladnost pohybu mne ohromila, okouzlila a jako vždy jsem se zamiloval. Takže pak mi nečinilo problém užít si točení s cedulí, hrátky se skateboardem či právnický výslech, ale přesto jsem si všiml, že mě při tom kodrcání životem bavila Megan o dost víc než film. (26.09.2017)

Shelton nie je zase až tak dobrá režisérka. Témy ktoré si vyberá sú všedné a ako režisérka nepridáva takmer žiadnu pridanú hodnotu do príbehu. Je to taký priemerný film o životných rozhodnutiach s celkom jasným koncom a takmer žiadnou výrazne vtipnou situáciou. Ale aby som bol úplne férový, bolo mi to celkom jedno. Neviem či je to mojim momentálnym pocitom, alebo faktom, že na všetkých hercov sa tam dobre pozerá, ale páčilo sa mi to, takým tým svojským GP spôsobom. Knightley ako obvykle krásna, Rockwell si mohol toho ukradnúť viac a Moretz od prvého Kick-assu, konečne predvádza na plátne prečo je taká čarovná a okúzľujúca. Film, ktorý zapadne skôr ako sa o ňom niekto dozvie. Rovnako ako Sheltonovej predchádzajúce Touchy Feely. Ale tentoraz je to bez tej depresívnej nálady. Independent asi v tom najtrefnejšom poňatí. (10.01.2015)