Cudzí obed

Filmy z Indie mě zatím míjely, nedokážu odhadnout podíl koprodukčních zemí. Pro mě bylo zprostředkování atmosféry dostatečné, příběh čitelný. Úděl žen na celém světě stejný - domácí práce, děti a čekání, kdy (a jestli) přijde manžel domů. Filmy, který pochopí, kdo zůstal v životě sám a bez rodiny. Poznámka pod čarou: Kolega LIVINGDEAD je cynik. Pokud někdo pracuje 35 let a nedělá chyby, těžko bude líný ... (30.12.2015)

Cizí oběd je film o obyčejných lidech, kterým jeden omyl přinese vytržení z osamělého života. V jídlonosiči se neskrývají jen lahůdky vonící exotickým kořením, ale také čím dál delší dopisy, důvod k těšení se na další den. Snímek je důkaz, že i z malých věcí lze sestavit velký příběh, ve kterém hlavní roli hraje papír a kastrůlek a dva lidé, které náhoda svede dohromady a navzájem si život vychýlí trochu jiným směrem. Doporučuji tento film, pokud máte chuť na něco (ne)všedního, milého, uvěřitelného, na film, který je o lidech. A rozhodně se na něj nedívejte hladoví. Další kniha v mé knihovně bude asijská kuchařka. (11.02.2014)

The Lunchbox se opirá o reálnost a etnografickou vizuální hodnotu. Emoce společně s mimikou postav jsou vyjádřeny čistě, věrohodně a s vtipnou lehkostí. Je to jasný prototyp nebollywoodského filmu, i přesto, že se na něj v průběhu bezprostředního a jednoduchého děje, několikrát odkazuje a tolerantně ho ospravedlňuje, jako nedílnou součást indické kultury. Debut zvládnutý s nadhledem, bez kýče, bez barevných filtrů a umělosti, která by diváka citově škrtila. Potencionální návštěva kina proto nebude přešlapem, nýbrž skvěle chutnajícím výletem pod pokličku indické altruistické společnosti a místních obrysů každodennosti.... (29.01.2014)

SPOLIERY. Veľmi "ľudské", to je slovo, ktoré sa najčastejšie skloňuje v súvislosti s týmto filmom (akoby vojny a genocida neboli...) - a veľmi trefne. Uprostred všetkého toho (ľudského) chaosu, hluku a tlačenice, rutiny, obyčajnosti a presakujúceho patriarchalizmu a kastovníctva nutné k prežitiu. Najľudskejší je ale LUNCHBOX v tom, že sa nedostaví žiadny happy-end. Taký je život. Ľudský. V tom pekle normality len chytáme strieborné úlomky zázrakov. A keď sa raz za čas v kolobehu dní objavia (alebo keď sme občas v nastavení vnímať ich), väčšinou ich prepasieme. Zato ani nemôžem dať plné hodnotenie. Lebo fantázia je vždy lepšia. Tam čas nemusí plynúť tak neúprosne, romantika tam nestráca svoje čaro pod náporom každodennosti a v dôležitých chvíľach tam nezaváhame. Ale taký je život. A ja som si v ňom málokedy ten posratý happyend tak strašne prial! (15.09.2016)

Nádherný film pojednávající vlastně o tom, že v Bombaji funguje unikátní způsob doručování obědů lidem na jejich pracoviště. Dovídáme se, že přestože oběd kolikrát nacestuje solidní trasu, nikdy se neztratí a neexistuje ani záměna s obědem jiným. Jsou na to vypracovány studie. :-) Ale minimálně jednou se tak stalo... Brilantní příběh dvou lidí, kteří se neznají a kteří si v přenoskách na obědy posílají vzkazy o svých životních zkušenostech, zklamáních a plánech, příběh o tom, že někdy laskavé slovo a pochopení může život člověka ovlivnit či vyléčit... Romantický příběh, krásná kamera, hudba, perfektní scénář, překrásná Illa a stárnoucí Saajan, přeplněné vlaky, úsměv i smutek zároveň a tolik pravdy o životě. Vskutku geniální počin!!! P.S.: ve filmu je toho mnohem více, ale proč o tom psát? (01.10.2015)