Pachuť pomsty

Zvláštny film. Asi tretinu je to takmer fincherovsky natočený thriller s presahmi do hororu. Potom sa to celkom odtrhne od reality a nastúpi mierne komediálna westernová road-movie. A nakoniec príde Sam Peckinpah. Uf, nenapísal to Joe Lansdale? Aha, tak áno. Ale bavilo ma to veľmi, herci sú super a má to štýl. (07.10.2014)

Tak musím říct, že tohle je film, kterým mě jim Mickle konečně skutečně dostal. Jeho předchozí jsou zajímavé, ale to, jak tady vystavěl atmosféru, jaké postavy napsal a nechal zahrát výbornými herci, navíc celkem neotřelé použití kamery v některých záběrech, výborně drsný konec, tohle je prostě něco, co si pozornost zaslouží. Výborně temný film, kde stejně nějaká naděje pořád existuje. (30.07.2014)

A jak byste se u kolejí rozhodli vy? Hlavní postava svým způsobem. Jako několikrát během filmu, přičemž s pokročilou stopáží se její motivace stává čím dál víc hůře pochopitelnou a samozřejmě hlavně samoúčelnou. Směrem ke konci to také začíná být až příliš okatě „cool“ (a není nad estetiku rozmáznutého mozku, že), od „proměny“ (cca 10 minut před závěrem) to už bohužel chytne dokonce úsměvný nádech (především vyloženě směšný part otce a syna ve chvíli, kdy by to měl divák správně procítit ve vší vážnosti). Ale i když můj komentář nevyznívá příliš kladně, nezmínil jsem se ještě ještě o skvěle pasující hudbě a především o největším kladu filmu, totiž velké civilnosti. Hlavní hrdina se sice místy rozhoduje zvláštně (či zkratovitě), ale až do výše zmiňované chvíle to rozhodně není žádný akční hrdina, ba naopak, chová se jako docela obyčejný chlap, místy skoro nemehlo a srab, který by bez pomoci zařval už na začátku „akce“, a to mi bylo sympatické. Celkově to vidím na lepší 3*, k vyššímu hodnocení ovšem opravdu moc nechybělo. (25.10.2014)

Film se zprvu, ale asi tak jen prvních deset minut, podobá klasickému psychothrilleru à la Mys hrůzy, ve kterém otec musí chránit svou rodinu před útoky vyšinutého jedince, který se chce pomstít. Brzo však tuto linii opustí a i když zůstává částečně v poloze revenge thrilleru, mění se na něco mezi buddymovie a na jižanskou gotiku a neo-noir. Cold in July zůstane zdařilým multižánrovým snímkem, který se vám úspěšně dostane "pod kůži". O tom, že nejde o pouhý zdařilý "úlet artového režiséra", svědčí i příznivé kritické ohlasy na zahraničních databázích Rotten Tomatoes a Metacritic a také uvedení na festivalu Sundance a zvláštní uvedení na jedné ze sekcí Canneského festivalu. Cold in July by vás proto nemělo nechat chladnými nejen v červenci. (05.06.2020)

Ne ne a ne, já si nemůžu pomoct, snažila jsem se, ale víc nedám. Sama Sheparda mám moc ráda, ale ten to tak nějak proklimbal a teprve až na konci se malinko zmátořil k nějaké činnosti, ale ve výsledku už bylo stejně pozdě. Jediné pozitivum vidím v tom, že Ríša může nosit náušničku, jinak nevím, co ho tak rajcovalo, že do toho všeho šel. Scénář byl podle mě děravý jak cedník, ale na mě nedejte, já tomu zase tak nerozumím. Jedna hvězda za hudbu, ta byla skvělá a druhou za úsměv Jima Boba Lucase. (09.10.2014)