Hlasnejší ako bomby

Filmy s retrospektivou mně většinou problémy nedělají, ale tady jsem v tom měla chvílemi zmatek. Ztráta, smutek, spoustu otázek, spoustu z nich nezodpověděných. Takový tápající film a já nevím, co tím Joachim sledoval? Jistě, že když nám někdo odejde takovým drsným způsobem, tak má každý tendenci přemýšlet proč? Bylo to nutné a mnoho jiných vzpomínek. Případně i nepochopitelnými zkraty po takové ztrátě. Za mě je to něco mezi trojkou a čtyřkou s případným repete. (13.10.2016)

Rodinná tragédie a následné flashbacky, sny a fantazie. Tenhle film nejspíš chtěl zůstat takový, jaký byl, intimní a tichý, ale dost možná neměl ponětí, kam dál. Zrovna jako všechny tři mužské role, které nepřekročily emoční hranice. Jaká škoda, chut´měl film i já obrovskou, ale zůstalo u krčení ramen. (18.09.2016)

Ok, zase niečo temer dokument... Nejaká kača kladie kariéru nad rodinný život - to by bolo v poriadku, keby nemala dve deti. Keď už ich človek má , tak by nemusel svoj život zasvecovať problémom krajín tretieho sveta, pretože nielenže tým nič nevyrieši, ale aj skomplikuje život sebe a svojím deťom. Herci boli dobrí, film nanič. (08.05.2016)

Tohle prostě nejsou filmy, na které se chci koukat. Nechci se dívat na postavy, které se mi vyloženě protiví, postavy, které pro mě nejsou nijak zajímavé, navíc jsou podány způsobem, aby to křičel, že tohle je něco, co by si zasloužilo alespoň nějakou malou nezávislou cenu. Ty "snové" scény zde postrádají smysl. (16.08.2016)

Festivalový film-produkt, který sice není úplné naleštěné lejno, ale nemá k němu daleko. Trier a spol. pochopil, co je potřeba k tomu, aby se jeho dílo dostalo do hlavní soutěže Cannes, tzn. natočil takzvaný europuding, který odškrtává snad všechna povinná políčka pro přijetí. 1. Mezinárodní casting včetně festivalového miláčka Isabelle Huppert - check. 2. "Reflexe" současných médií (videohry, skype) a jejich vlivu na odcizenost mládeže ála Slon, vítěz Zlaté palmy - check. 3. Obrázky z třetího světa, abychom ukázali, že si uvědomujeme relativní banalitu problémů, které tady ty privilegované postavy řeší - check. 4. Dialogy plné jakoby ambivalence a nejednoznačnosti, které ale ambivalenci jen umně předstírají a ve finále se k ničemu skutečně podnětnému nedoberou - check. 5. Eklektické přepínání mezi ich formou, efektními představami, abychom setřeli hranici mezi záznamem a skutečností, minulostí a přítomností, "realitou" a snem, ale ve skutečnosti nic z toho pořádne nerozvinuli - check. Jakkoli normálně považuju cinefily z Cahiers du Cinema za zastydlé provokatéry a pošuky, tady s nimi v podstatě souhlasím. Tohle není autorský film, který by měl co dělat v hlavní soutěži Cannes, ale spíš jeho falešná, dokonale dutá nápodoba, která připomíná dlouhou reklamu na New York Times a Skyrim. (07.05.2016)