Umenie pretekať v daždi

+2* vím, že filmy se zvířaty a speciálně se psi jsou natáčeny hlavně, aby dojmuly, což dokážu občas překousnout. Bohužel v tomto už bylo sentimentality přes míru a žádnou jinou přidanou hodnotu filmu nevidím, aby si zasloužilo současnou vysokou známku (80%). Navíc tentokrát může za toto zklamání i samotná ČSFD, protože jsem si ho vybral kvůli zařazení do žánru komedie, kam rozhodně vůbec nepatří, i přes pár vtípků. Za sebe bych ho zařadil jen mezi žánry rodinné a drama. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (06.09.2020)

Už od prvních minut Vám bude jasné, že snímek The Art of Racing in the Rain bude hodně tlačit na emotivní stránku, při níž ani jedno oko nezůstane suché. A i když to ve finále tak opravdu je, výslednému dojmu to vůbec nevadí, jelikož se jedná o slušně natočenou jednohubku se solidními hereckými výkony. Rovněž zde zaujme Kevin Costner v "roli" psa Enza, který z vlastního úhlu pohledu nahlíží na osudy svého páníčka a jeho rodiny. Pokud tedy hledáte nenáročnou podívanou, u níž si pěkně pobrečíte, The Art of Racing in the Rain je přesně tím pravým. Skvělá práce! „He picked me out of a pile of pups, a tangled mass of paws and tails. He'd stopped at the farm on his way home from the speedway at Yakima. Even back then, I knew I was different than other dogs. My soul just felt more human.“ (03.11.2019)

Možná kdyby ten pes držel hubu.... Jsem pejskař od chvíle, co mě přinesl čáp. Když jsem měla sedm dnů, už mi nekompromisně asistoval v postýlce neodbytný foxteriér, kterého děda vyhrál u piva v kartách a to psisko se ode mě nedalo zahnat. Aby do postýlky neskákal s rozběhem, raději ho ke mně dávali sami. Neschvaluji, k mým sotva narozeným dětičkám by takhle pes nemohl, ale co už. Nestalo se mi nic, zato byly zuřivě povrčené a pochňapané všechny zvědavé tety sousedky, které se upocené přichvátaly na moji maličkost zvědavě podívat. Asi ve čtyřech letech jsem dala ve známost, že si Alana vezmu za muže. Nevěřili mi, ale já si dobře vzpomínám na své odhodlání a vztek, že se mi kvůli tomu vysmívají. No ale měli pravdu. I jeden velký, starý, zkušený tatranský medvěd to viděl jinak. Na duo dorážejících salašnických psů, ke kterým byl můj vyvolený odeslán na dvoutýdenní "prázdniny", když se jelo do lázní, vytasil drápy a v mžiku bylo po čuvačích i po mém nastávajícím. Taky po mém, dosud celistvém dětské srdci. Pochopitelně mě tedy kdejaký film s oddaným hafanem dokáže potěšit, ovšem osobně preferuji nejlepšího přítele člověka jako tvář němou a intuitivně jaksi neočekávám, že pečlivě vybraného čtyřnohého hrdinu přejede s přehledem třeba taková Amanda Seyfried. No ale stalo se. Dva filmy Simona Curtise mám moc ráda, do třetice mu to u mě nevyšlo, přestože se jedná o film takový ten "pěkný", líbivý, lidský.. Milo je fajn, upoutal mě v Tohle jsme my a těším se, že bude vidět víc. Amanda mě skutečně dojala, (..výrazně se na tom podepsala opět osobní zkušenost a vzpomínky na kamarádku, po které mi zbyl taky jen ručně malovaný hedvábný šáteček, který jí v těžkém boji zdobil krásnou tvář s velkými zelenými kukadly. Čili tady jsem si "své" niterné bolesti odžila v slzách znovu), ale celkově mi snímek připadal spíš jako mix všeho možného od benzínu, přes granule až po plenky, včetně silného dojmu, že se na hafana zvesela a neustále totálně sralo, kdy bylo zatěžko čtyřem lidem z rodiny zavolat známým z autodílny, že je pesan sám, ať se o něj kámoši postarají, a tak byl milý Enzo třeba přes dva dny zavřený bez vody a žrádla doma sám... No ale tak nakonec se projel ve fáru na okruhu a bylo vše, veškeré, letité odpuštěno. Jak prosté. (23.09.2020)

Sentimentální, vynucené, lehko předvídatelné, ničím nepřekvapující, emočně tlačící na diváka, místy až moc vymyšlené a vypočítané, ale i přesto nádherně odvyprávěné, natočené, se skvělou a podmanivou atmosférou, s obrovským důrazem na vzájemnou lásku člověka a zvířete, přátelství, věrnost, poslání a chuť se nevzdat a bojovat do úplného konce. Skutečně nádherný rodinný film, který dokáže i přes svoji depresivnější charakter pohladit po duši svojí hmatatelnou dobrosrdečností a láskou. Navíc se veškeré dění točí kolem motorsportu a tomu jsem jednoduše nedokázal odolat a lhal bych, kdyby se mně uplakané a emocionální klišé několikrát emočně netrefily do správného místa. Emotivní horská dráha, která se nezalíbí každému, ale pro milovníky psů a zvířat obtížně odolatelné. Jestli v životě někdy budu mít psa, bude se definitivně jmenovat Enzo. "There is no dishonor in losing the race. There is only dishonor in not racing because you are afraid to lose." & "This is a rule of racing: No race has ever been won in the first corner; many have been lost there." (07.09.2020)

Filmy o psech poslední dobou opravdu válí. Tohle je další příběh z pohledu pejska. Tentokrát je to psí pán Enzo, pejsek který se stal důležitou součástí Mila Ventimigliho závodníka srdcem i duší. Enzo ho provází cely svůj život v dobrém i ve zlém a osud k Milovi nebyl vždycky příjemný. Oba dva mají společný koníček a smysl života a to je závodění, které se prolíná s jejich osobním životem. Příběh je plny dojemných i smutných chvil a emočně založení lidé budou mít co dělat. Dávám absolutní hodnocení protože herecký výkon Mily, komentář Enza a celkově psí hrdina je prostě šéf a mě to bavilo víceméně od první minuty až do úplného konce a ani chvíli jsem se nenudil. Hlavně díky skvělému komentáři. Opět absolutní hodnocení protože se jedná o další film, který řadím mezi nejlepší filmy o psech. (02.09.2021)