Umenie pretekať v daždi

Věděl jsem, že budu brečet a taky že jo. Sice se jedná o běžný, velmi jednoduchý film popisující život jednoho psa a jeho rodiny, je však nenásilně a vřele doplněný o filozofické otázky o smyslu života, jeho naplnění a o životě po něm. Navíc je do něj velice silně zakomponován prvek závodění, který sice občas postrádá jakési ukotvení v realitě, přesto je s ním nakládáno jako s obrovskou životní vášní, která člověka naučí nic v životě nevzdat předčasně. Obecně mě v drtivé většině filmy, které jsou vedeny vypravěčem nějakým způsobem ubíjí, v tomto filmu jsem byl rád za každou větu, kterou skrze hlavního protagonistu Kevin Costner pronese. Navíc se jedná o jednu z nejlépe napsaných postav letošního roku, která se zebe sype citáty, jež by se z fleku dali tesat do kamene jak na běžícím pásu, z čehož je vidět, že se jedná o knižní adaptaci. Zhruba ve druhé třetině pak přichází emocionální ždímačka, kterou naruší trochu slabší podzápletka. Závěrečná část je pak vykonstruována naprosto perfektně, přitom bez prvoplánové scény, kterou by člověk čekal, namísto ní, film končí daleko chytřeji, což mě přinutilo k hodnocení plánovaných čtyř tu pátou hvězdu přidat. „There's no dishonor in losing the race, there's only dishonor in not racing because you're afraid to lose.ׅ“ 9/10 (10.11.2019)

Možná kdyby ten pes držel hubu.... Jsem pejskař od chvíle, co mě přinesl čáp. Když jsem měla sedm dnů, už mi nekompromisně asistoval v postýlce neodbytný foxteriér, kterého děda vyhrál u piva v kartách a to psisko se ode mě nedalo zahnat. Aby do postýlky neskákal s rozběhem, raději ho ke mně dávali sami. Neschvaluji, k mým sotva narozeným dětičkám by takhle pes nemohl, ale co už. Nestalo se mi nic, zato byly zuřivě povrčené a pochňapané všechny zvědavé tety sousedky, které se upocené přichvátaly na moji maličkost zvědavě podívat. Asi ve čtyřech letech jsem dala ve známost, že si Alana vezmu za muže. Nevěřili mi, ale já si dobře vzpomínám na své odhodlání a vztek, že se mi kvůli tomu vysmívají. No ale měli pravdu. I jeden velký, starý, zkušený tatranský medvěd to viděl jinak. Na duo dorážejících salašnických psů, ke kterým byl můj vyvolený odeslán na dvoutýdenní "prázdniny", když se jelo do lázní, vytasil drápy a v mžiku bylo po čuvačích i po mém nastávajícím. Taky po mém, dosud celistvém dětské srdci. Pochopitelně mě tedy kdejaký film s oddaným hafanem dokáže potěšit, ovšem osobně preferuji nejlepšího přítele člověka jako tvář němou a intuitivně jaksi neočekávám, že pečlivě vybraného čtyřnohého hrdinu přejede s přehledem třeba taková Amanda Seyfried. No ale stalo se. Dva filmy Simona Curtise mám moc ráda, do třetice mu to u mě nevyšlo, přestože se jedná o film takový ten "pěkný", líbivý, lidský.. Milo je fajn, upoutal mě v Tohle jsme my a těším se, že bude vidět víc. Amanda mě skutečně dojala, (..výrazně se na tom podepsala opět osobní zkušenost a vzpomínky na kamarádku, po které mi zbyl taky jen ručně malovaný hedvábný šáteček, který jí v těžkém boji zdobil krásnou tvář s velkými zelenými kukadly. Čili tady jsem si "své" niterné bolesti odžila v slzách znovu), ale celkově mi snímek připadal spíš jako mix všeho možného od benzínu, přes granule až po plenky, včetně silného dojmu, že se na hafana zvesela a neustále totálně sralo, kdy bylo zatěžko čtyřem lidem z rodiny zavolat známým z autodílny, že je pesan sám, ať se o něj kámoši postarají, a tak byl milý Enzo třeba přes dva dny zavřený bez vody a žrádla doma sám... No ale tak nakonec se projel ve fáru na okruhu a bylo vše, veškeré, letité odpuštěno. Jak prosté. (23.09.2020)

Akosi sa opäť roztrhlo vrece s filmami so psami v hlavnej úlohe. Niekedy by mohli vymeniť aj rasu, pretože dávať všade zlatého retrívra môže byť mätúce. Myšlienka filmu je, že starý pes s hlasom starého Kevina Costnera sa po vzore svojho pána chce stať v budúcom živote človekom-pretekárom. Film vsadil na dve otrepané roviny, ktoré spojil, aby vytlačil z človeka nejaké slzy - ťažká choroba + zlatý psík. To by mal byť dostatočný recept, ako zarobiť na divákovi a podarilo sa to naozaj dobre, hoci Psia duša je asi ešte vyššie, minimálne hudobne. (16.08.2019)

Tohle je velmi dobrý film a tím koncem je i smutný. Tohle je prostě jeden z nejlepších filmů které jsem kdy viděl. Příběh je velmi dobrý, postavy jsou sympatycké, hudba je výborná, lokace jsou zajímavé, scénář je velmi dobře napsaný a kamera filmu je perfektní. Tohle je jeden ze tří filmů u kterých se na konci prostě rozbrečím. Tohle je prostě perfektní film o psovy a rodině. Já si tenhle film prostě zamiloval a klidně bych tuhle recenzi mohl prodelšit. Za mě 11/10. Prostě nemohu dát míň protože tohle je pěkný a i zároveň perfektní film na který se zase někdy kouknu. (08.03.2022)

Tohle se musí brát hodně s rezervou, protože ten pes v hlavní roli má chvílema tak sofistikované postřehy ohledně své bezmocnosti nad tím, že je jen pes, že kdyby si skutečně uvědomoval všechno, o čem ve své mysli filozofuje, musel by buď spáchat sebevraždu nebo vykrást lékárnu s antidepresivama. Jinak se jedná o klasický příběh o lásce, umírání, nenávisti a smíření, takže tam bylo všechno, aby citlivější divák (obzvláště majitel psa) půlku filmu prachsprostě probulel. Vzhledem k tomu, že dávám 4 hvězdy, řadím se tímto chtě nechtě do kategorie onoho citlivějšího diváka. Jinak mezi pořizovací náklady na shlédnutí tohoto snímku u mne patřilo jedno balení papírových kapesníků a jedno balení plechovkového piva, abych zahnal depku. (16.11.2019)