Gagarin: Prvý vo vesmíre

Zdařilá varianta velkého příběhu lidí kolem prvních skoků do vesmíru, která se úspěšně vyhýbá velkému patosu a s pestrými i když občas příliš přímočarými scénáristickými (především retrospektivními) postupy sleduje biografii hlavního hrdiny. Ve vizuálně přesvědčivém zpracování (občas snad zadrhne styl) vynikne stav hospodářské situace země a stejně elementární technologické zázemí, v nichž se tyto výkony zrodily. Z jednotlivostí se do paměti vtiskne střípek z Gagarinova asociačního psychotestu, v celkovém pohledu příhodná skromnost autorského přístupu (srovnej Scorseseho Letec). Vedle Jurije a jeho otce se vyskytují i slabší herecké výkony, často ovšem založené už v předepsaných replikách. (01.02.2015)

Jaroslav Žalnin má skoro stejně krásný úsměv jako měl Gagarin. Což mu možná pomohlo mě přesvědčit, že jsem spolu s Jurijem Alexandrovičem prožívala jeho let. Spolu jsme byli nadšení, že to dokázal. A spolu jsme se stali prvními dobyvateli vesmíru. Film o hrdinovi musí být hrdinský epos, což Parčomenko ví. A nejen že to ví, umí to i prosadit na plátno. (01.10.2013)

Točit film o neskutečném hrdinovi z neoblíbené země a z té nejhorší možné doby studené války byl od začátku velmi těžký úkol, ale o to více mě překvapila výsledná kvalita. Pochopitelně točit takovýto film bez jakéhokoliv zmínění režimu, který tam v tu dobu byl nejde, ale k mému překvapení se žádná óda na sovětský lid nekonala, politika šla stranou a režisér se zaměřoval pouze na samotného Gagarina, jeho výcvik a samotný let, proto je film stravitelný i pro diváka, který zrovna v lásce danou zemi nemá, což je dobře, jelikož příběh prvního člověka ve vesmíru si rozhodně kvalitní film zasloužil. Ani se mi nechce věřit, že tento počin režiséra Pavla Parchomenka stál pouze deset milionů dolarů, jelikož je to po téměř všech stránkách dokonalý životopisný film, který bohužel trochu sráží tuctová hudba a urychlený konec. Moje hodnocení 75%. (13.07.2016)

Tu a tam je propojení obrazu s hudbou tak patetické, že by i Michael Bay jen skromně pošlapával vzadu, Gagarinův švitořivý optimismus ala Lister leckterému Rimmerovi poleze na nervy, ale stejně se mi to líbilo. Bez výhrady výborné jsou všechny Koroljovovy scény. Ty měly výborně napsané dialogy a skvěle zobrazovaly dilemata otce sovětského vesmírného programu, který doslova vydupal ze země. Je na hranici splnění svého snu, zároveň se musí vypořádat s tím, že kosmonauti letí skutečně do neznáma. Jak bude reagovat jejich organismus, jejich psychika? A co technika, její spolehlivost není zdaleka stoprocentní. Někdy bych si skoro přál vidět film právě o Koroljovovi. Stejně tak výborné byly scény s Gagarinovým otcem, které zase obsahovaly lidské hledisko, emoce, strach, jistou míru pýchy a vnitřní boj. Představitel Gagarinova otce Viktor Proskurin je ve své roli fantastický, takové to opravdové evropské herectví, kde výrazy tváře jsou silnější než slova. Navíc měl jednu ze dvou nejlepších hlášek ve filmu. "Hele, do kosmu prej vyletěl nějakej major Gagarin, je to tvůj syn?" - "Ne, můj je jenom nadporučík, to se ještě bude muset něco napochodovat po buzerplace, než ho povýšej." Slabší naopak byly scény s manželkou, to byla taková povinná vata ve stylu "musíme tam dát něco ze zázemí, že má doma ženu, která na něj myslí". V porovnání se scénami s otcem maximálně průměr. chybělo mi i víc scén z výcviku a s kolegy adepty na let (což ale dohnala jedna výborná Koroljovova scéna končící slovy "už je čas skončit se stalinským náhledem na svět"). Obraz a kamera výborné, některé záběry vypadají takřka umělecky, taky se mi líbilo hlavně v závěru užití dokumentárních záběrů z oslav (které nikdo nemusel organizovat, tehdy byla radost na světě opravdu spontánní). Hudba místy taková trochu moc "bayovská", jak už jsem zmínil, ale nic rušivého. Snad jen to možná chtělo víc zdůraznit ten předěl "před letem/po letu", i když závěrečné shrnutí je docela trefné. Tak za mě spokojenost, není to dokonalé, ale slušné to ano. Jo, když jsme zmínil jednu ze dvou hlášek ve filmu, ještě musím tu druhou, ta byla ve scéně s Chruščovem: "Tohle je model nového výzkumného města. Tohle nové univerzity." - "A tohle?" - "To jsou talíře." Update 11.4.2020: čistě proto, že pro některé borce je zřejmě propagandou čistě ten samotný fakt, že Gagarin si drze dovolil být první, s čímž se velký bratr Amerika a všichni její řiťolezci, navzdory pozdějším nesporným úspěchům herr von Brauna nedokážou dodnes porovnat, posunu hodnocení výš. (12.10.2014)

Predstavte si, že počas Apolla 13 sledujete napínavé scény záchrany a do toho príde zrazu strih a 5 minúť sa musíte pozerať na to, ako sa jeden člen posádky v minulosti rozpráva so svojou ženou. Napríklad. Trochu preháňam, pretože Gagarin mal síce hore problémy, ale o nich nevedel, pretože mu ich neoznámili. Rozhodnutia scenáristov ale nechápem, kde mohol byť film skutočne napínavý, tam je párve prerušený nezaujímavou retrospektívou. Navyše počúvame vzletné reči o dobývaní hviezd, pričom každý žiak druhého stupňa chápe, čo to znamená byť pár kilometrov nad atmosférou Zeme a kde sú hviezdy. Film tak pôsobí ako zo šesťdesiatych rokov. Vyťahujú ho hore ale úžasné zábery obletu Zeme a samotná príprava v centre. Herci sú tiež sympatickí a ani "stranícke moguly" nie sú ako z hororu. (11.04.2021)