Everest

Nemohlo být lepšího režiséra na takový příběh, než Baltasara Kormákura. Podle mě totiž neexistuje jiný evropský národ než islandský, který by byl víc spjatý s přírodou a tak by takovým příběhem mohl říct totálně vše. Jelikož ale Baltasar Islanďan je a k tomu je ještě schopným režisérem, ujal se příběhu, kde herci hrají druhé housle a hlavní roli tu opravdu má samotný Everest. Vytvořil jsem si k němu obrovský respekt hned od prvních minut a jelikož Baltasar měl neméně schopného kameramana, vnímal jsem nejenom respekt, ale užíval jsem si i nekonečné scenérie, které prostě neměly chybu. A nejlepší na tom všem bylo, že digitálu je tu tak strašně pomálu, že si ho ani nevšimnete. Tento film je obrovský filmový zážitek, na který jen tak nezapomenu. V mnohých scénách říká více, než kdejaký divák dokáže pochytit a zároveň se onen příběh z roku 1996 snaží odvyprávět tak, jak by skutečně mohl být. Syrově a realisticky. (22.10.2015)

Everest přináší dobrodužnou výpravu podle skutečné události, natočenou islandským režisérem v nablýskaném, vizuálně úchvatném Hollywoodském kabátku s hvězdným obsazením. Už dopředu od toho člověk tak nějak čeká, že by to mohl být parádní příběh, nabitý emocemi a silnými situacemi. Ale na mě to však jaksi nefungovalo. Ten Hollywoodský kabátek má totiž bohužel několik děr, kterými se ven sypou tradiční klišé a patos, který se srdceryvně snaží hrát na city. Těch děr je sice pár, ale vykonaly své a já se tak při závěrečných titulcích cítila emocionálně zcela nepoznamenaná. Během sledování se na mě nějak nedokázala správně přenést ta beznaděj a ten zoufalý boj o život, jak by správně v tomto "survival story" asi měla. Jake Gyllenhaal už zase lozí po horách, které ani náhodou nejsou "Zkrocené" a už zase mrzne tak, jako tehdy, kdy ho čekal Den poté. Sam Worthington, který mě o svých hereckých schopnostech zatím příliš nepřesvědčil, se mi zde líbil, stejně jako Ingvar Eggert Sigurðsson, jehož jsem už v několika islandských filmech viděla a do role výborně zapadl. Jeho obličej má správně ostře řezané rysy a do drsných podmínek se skvěle hodí:) A John Hawkes mi přijde herecky nedoceněný, zde mi ho bylo docela líto. Ostatní postavy mě nijak zvlášť nezaujaly. Britský Pád do ticha na mě způsobil úplně nejvíc, ze všech horolezeckých snímků, jaké jsem zatím zhlédla. Nejlépe to ve svém komentáři shrnul -bad-mad-wolf-. (16.01.2016)

Námět, který by zasluhoval Cuarónovu optiku. Jeden mrazivý okamžik (záběr nad mraky na bouři) na celovečerní survival snímek, je bohužel málo. Vztahy, emoce, všechno funguje - zejména díky Keira Knightley, která je opět výjimečná, ale spousta postav nedostává příliš prostoru. Film, který nemá smysl vidět jinde než na velkém plátně. (27.09.2015)

"Lidé nejsou stvořeni pro běžné fungování v letové hladině dopravního letadla." Tak jsem se chtěl nechat navnadit Everestem, natáhnout dvoje zimní ponožky a o víkendu si střihnout logickou trasu Mount Everest, Makalu, Lhotse, Čo Oju, Dhaulágirí, Manáslu, Kančendženga, Annapurna, K2, Nanga Parbat, Šiša Pangma, Gašerbrum I a II, Broad Peak a nakonec ještě třikrát Everest. Jenže sám tam netrefím, všichni slušní horští vůdci už evidentně umrzli a skvělý Anatolij Bukrejev nepřepral lavinu na Annapurně . No nic, nechám to na jindy. Jinak se mi na Everestu celkem líbilo, ale to co tam předvedli Hall s Fischerem, tak to si dokážu vysvětlit snad jen nedostatkem kyslíku. Jako pozvánka k párty na střeše světa to prostě moc nefunguje, ale drama je to hutné. (04.03.2016)

Krucinál, to byl nápor. Everest je překvapivě diváckým dramatem, které úspěšně kašle na hollywoodské pozlátko a servíruje uvěřitelné osudy v sakra depresivním balení. V základu je tu samozřejmě nádherné pokoukání, Kormákur se totiž s Everestem vyloženě mazlí a povedlo se mu skvěle dopilovat triky. Zároveň ale netočí jen bezobsažnou vizuální žranici, nýbrž hutné chlapácké dobrodružství, které do vás pere jednu emoci za druhou. Chvíli se s hrdiny radujete, chvíli strachujete, chvíli máte na krajíčku, protože otevřela stavidla samotná Keira... prostě je to dost vtahující zážitek, kterému lze vytknout jen příliš ubrečené finále a občas zbytečné postavy a dějové linky. To všechno jde ale ihned odůvodnit tím, že se to takhle prostě stalo. Takže pro jednou odložte scenáristická pravítka a nechte se pohltit obrovskými sny a ještě větším mrazem. Vážně to stojí za to. (18.09.2015)