Everest

║Rozpočet $55miliónov║Tržby USA $33,311,810║Tržby Celosvetovo $137,443,644▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ tešil som sa na 3D skalnaté hory ale ostal som sklamaný, v tomto ohľade to moc perspektívy neprinieslo, veľmi málo záberov ktoré by pripomenulo hĺbku, veľkoleposť, rozpínavosť, prírodnú "desivú" krásu, tobôž aby ráznejšie vyrazili dych, to už dokument Príbehy tatranských štítov od Barabáša bol ďaleko viac dych vyrážajúci, tam som mal skutočný pocit nevôle z tých výšok štítov, k tomu tu máme mdlí dej vedení v tuctovej nevýraznej réžii Baltasara Kormákura, ten sa začína dosť zle formovať v rutinného režiséra bez nápadu a k tomu tak nabité herecké obsadenie a fakt moc nevyužité, nikto nejak zvlášť neohúri, taká popcorňovka ako Vertical Limit či Cliffhanger ďaleko viac ohúri, nehovoriac už o takom Páde do ticha ktorý toto hravo schová, šedý priemer /videl v kine 3D verziu: 60%/ (02.10.2015)

Příjemně civilní, přízemní a i přes přítomnost ženských elementů chlapská podívaná, která patos ždíme z toho, že hrdiny to opravdu bolí a adrenalin se pumpuje jakoby mimochodem, protože se umírá bez velkých gest a návraty z prahu smrti jsou zarputilé do posledního dechu. Casting snad ani nemohl být lepší, protože tihle herci vystřihnou litry emocí a osobních citů i přes telefon, a v audiovizuálním módu je to chvílemi na hraně hypnózy. Rozvláčnější první půlku bych možná upravil nůžkami, ale ta druhá je čistou akční adventurou, která zamáčkne do sedačky až po dojezd titulků. (24.09.2015)

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)

Reinhold Messner kdysi řekl, že hory nejsou nic zlého ani dobrého, nejsou nepřítel ani přítel; prostě jsou zde. A přestože mohou v horách být bouře i laviny, nikdy nejsou zlomyslné. V tomto duchu pojal Kormákur i svou decentní rekonstrukci jedné z největších tragédií na střeše světa. Přesná hudba, dokonalé zakomponování triků do záběrů, nestrojený lidský rozměr. Žádné efektní nesmysly vertikálních limitů, jen souboj člověka s horou, která nemůže nikdy prohrát. Ona je tou hlavní hrdinkou a nepatrné existence toužící ji zdolat jsou za horolezeckými brýlemi a kyslíkovými maskami jen zaměnitelné položky, které ve své touze dostat se nahoru marně bojují s vědomím, že žádná hora za lidský život nestojí. Chápu je. Je to droga, jejíž účinky přebijí znalost faktu, že každá závislost sebou přináší nebezpečí.. Předpokládám, že cliffhanger Gabe Walker by někde v místě Hillaryho výšvihu připustil, že se drobátko ochladilo a na tričko s krátkým rukávem by si oblékl lehkou šusťákovou bundu z Walmartu.. (26.07.2017)

Tak jsem vám byl včera na Everestu. Vzal jsem si příklad od borců z Ká dvojky, kteří na vrchol útočí zásadně v poledne, a na půl jedničku vyšlápnul do IMAXu. Lidí tam bylo jako v tom devadesátém šestém na stěně Lhotse, a to nepřeháním, protože když jsem viděl, kolik lidí se nebojí v osmi tisících viset na jednom laně, vybavily se mi závody psích spřežení. Jak je lidská hloupost neomezená (investovat 65000 dolarů do organizovaného pohřbu je podle mě velká hloupost), film samotný zůstal naopak v několika zásadních bodech omezený dost. Tak třeba třidéčko. Záběry na Everest byly přibližně tři, z toho se dvakrát opakoval ten z úvodních titulků. A když se ta mateřská školka vyplazila nahoru, bylo zataženo. Pecka, pozorovat 3D mrznoucí paka ve sněhu, to si bez potapěčských IMAX brejlí fakt neumím představit. A co příběhová linka? Nejdřív je všecko čupr, potom na hovno, no a pak je konec. Cepín jen tak škrábal po ledu a mačky zůstaly napůl rozepnuté. Chápu, že těm chlapům v minus třiceti lezly kule až do jater, ale filmu měly zůstat na místě. Ty čtyři vlaječky jsem na vršku zapíchnul hlavně proto, že takhle dobře zvládnutý film o horách technicky jsem dlouho dlouho neviděl. Užil jsem si i několik silných momentů, ale příští expedici bych viděl s větší skromností a menšími rameny. /// Druhý výstup jsem absolvoval za tým 2D Everest a musím říct, že bez všech těch 3D atrakcí je expedice o dost výživnější. Najednou jsem byl víc v ději, víc s postavama a vůbec - víc spokojenej. (12.10.2015)