Tenshi no tamago

Sice jsem to moc nepochopil, ale jsem fascinován. O jasné pochopení tu však asi ani tak nešlo jako o prožitek a toho se mi dostalo vrchovatě. Takhle si představuji sny převedené do animované podoby - nekonečná fantazie tajemných míst, osob, hledání čehosi a tajuplnost všeho okolo sebe. Naděje umírá poslední, ale taky na ni dojde ;-) Opravdu mistrovský kousek. (02.04.2012)

Jedna z nejdokonalejších souher obrazu a zvuku, která vytváří atmosféru, která dokáže být nádherná a nesmírně těžká zároveň, kresba vzývá všechny představy o prolnutí gotických vizí s technologickou renesancí (což je zcela jistě hrozně, ale hrozně debilní popis, ale ploutvi neporučíš). Celému dojmu hrozně pomáhají tři věci, tou první je doba vzniku, díky které má animace naprosto úžasnou patinu špinavosti, tou druhou je minimum dialogů, které jsou ovšem všechny důležité a podtrhující atmosféru a dávají jí auru filosofična (nutno říct, že funkčního) a konečně je to délka, která není zas tak dlouhá a díky tomu nemůže tahle vysoce atmosferická záležitost nenudit a roztáhnout křídla. PS: tohle je prokletý film, vidět ho chci snad víc jak rok a tak dlouho se mi i válí na pevném disku, jenže.. Když si ho pustím poprvé, při bouřce, vypadne elektrika, takže baterka notebooku mi vypoví službu za devět a půl nanosekundy, pak se mi brutálně zaviruje počítač, nebo mi onemocní pes... Snad sedmkrát mi něco sledování překazilo... Ale teď... Ten pocit, že jsem to konečně viděl je kurevsky dobrej, krleš. (16.07.2014)

Po vizuální stránce a po stránce hudebního podbarvení jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem viděl a ani mi nevadilo, že film postrádá pevnou dějovou linku. Oshii je fascinován vodou a ve filmu vidíme různé deformace prostoru skrz vodní hladinu, přes tekoucí vodu, skrz láhve naplněné vodou, městem proplouvají stíny dávno mrtvých ryb a do toho jako vlny vlají ve větru vlasy hlavní hrdinky. (28.03.2005)

Nejvíc na tomto roztomile smutném animáči potěší řemeslná propracovanost animace, která působí jako neustále se měnící surrealistický obraz. Klidné vodní hladiny, ponuré město, bizarní budovy a naprosté minimum postav a dialogů vytvářejí pro tento film zcela typickou atmosféru. Celý příběh vás provází zvědavost a chcete zjistit, co obsahuje vajíčko, o které se tak obezřetně stará malá holčička, či kdo jsou rybáři snažící se marně ulovit stínové ryby. Pokud ovšem očekáváte, že se dočkáte konkrétních odpovědí... nedočkáte se. Celkový dojem a pointu si musíte vytvořit sami. (03.05.2011)

Zvláštní básnivé podobenství o světě, lidech a tématech, která je zřejmě přesahují. Temné a něžné zároveň. Depresivní krajina nikoho, která se stává osobní pouští putující holčičky je předobrazem apokalyptického výjevu velké záplavy - záhy světa, jako ostovu ve vesméru - kdo je zde anděl, jaké má poslání není řečeno ani ve velmi skromných dialozích. Kdo byl dřív - zda anděl, holčička či padající hvězda nebo vejce musí divák rozluštit sám... Nepřišel jsem na to, ale zaručeně jsem byl u vytržení... (05.10.2007)