Tenshi no tamago

Po vizuální stránce a po stránce hudebního podbarvení jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem viděl a ani mi nevadilo, že film postrádá pevnou dějovou linku. Oshii je fascinován vodou a ve filmu vidíme různé deformace prostoru skrz vodní hladinu, přes tekoucí vodu, skrz láhve naplněné vodou, městem proplouvají stíny dávno mrtvých ryb a do toho jako vlny vlají ve větru vlasy hlavní hrdinky. (28.03.2005)

Z potemnelej samoty prastarých mestských uličiek, plíživého lynchovského šerosvitu, hrozivej grotesknosti Tetsua, prekonanej postindustriálnej spoločnosti, nočných môr, preludov a biblických výjavov tká Mamoru Ošii existencionálne podobenstvo. Využíva svoje tradičné trademarky. Pohľad na ruky, skúmajúci vlastnú identitu. Úderná atmosférická audiovizuálna stránka, ktorá prehovára každým detailom viac, než všetky slová. Symbolické obrazy, naťahujúce sa pre interpretačný výklad hlboko do náboženských a filozofických spisov. O to viac, že tentoraz je slov málo, no o to viac sa v obrazoch skrýva... ////////// Nasledujúca časť obsahuje SPOILERy a pokúšam sa v nej stručne interpretovať základnú osnovu deja. Za podivného šelestu stien a hrozivých zvukov vydávajú sa cudzinec a dievča na krížovú cestu po krajine zničenej apokalypsou. Obchádzajú tvory dávnych dôb, sochy bez života. Kdesi vysoko na múroch nad nimi nehybne stojí Archa, skamenelá a prázdna. Z oblohy zostupujú anjeli a zaznievajú nebeské chorály. Vajce padá do vody a započína život v troskách zničenej civilizácie. Nevinné dievča sa mení v ženu a dostáva sa jej nanebovziatia. Cudzinec zostáva na zemi a ďalej nesie svoj kríž... Kto je to dievča? Kto je ten cudzinec? Myslím, že má zelvopyr pravdu. Sme to my, tí, ktorí sa prebúdzame zo sna a uvedomujeme si pravdu. A kto sú tí kamenní rybári, ženúci sa za nehmotnými tieňmi, preludmi, bielymi veľrybami? To sú tí, ktorí v sne pretrvávajú, i umierajú... ////////// Mám pocit, že týmto dielom, ktoré akoby prichádzalo z iných časov, iných svetov, mi povedal Ošii viac, než oboma dielmi Ghost in the Shell. Je to azda preto, v skutočnosti obsahuje menej a preto som sa hneď na prvý raz dostal do omnoho väčšej hĺbky. Mnoho scén vo mne zanechalo nezabudnuteľný dojem, mnoho ráz som hľadel ako zhypnotizovaný a sledoval sugestívne výjavy, ktoré sa predo mnou rozprestierali. Brilantné spojenie zvuku a obrazu, pohrávanie sa s postsynchrónmi, špirálovitý zostup do útrob veľkého mystéria, to je Tenshi no tamago. Až je mi ľúto, že muselo prísť vytriezvenie... Veľmi rád sa stávam cestovateľom medzi Ošiiho fikčnými svetmi, na tej tenkej línii medzi alternáciami reality a naším svetom. Niekedy by som sa do nich najradšej ponoril natrvalo... 100% (13.01.2015)

Podle mě není tak těžké to dešifrovat - SPOILERY Ona je anděl, už od pohledu (malá holčička, dlouhé bílé vlasy) a on je jedním z posledních přeživších (s vizáží nějakého hrdiny z mangy, nebo jak se těm japonským komiksům říká) vzdálené budoucnosti, ve které postupně začali lidé ztrácet víru v Boha a naději na spasení, až o ni přišli úplně a k Bohu se obrátili zády (s čímž souvisí připomínka velké potopy z Bible). Ona s sebou neustále nosí vejce a on se neustále ptá, co v něm je, což mu ona nechce říct. Jedné noci však on jí vejce sebere a rozbije ho, což byla fatální chyba. Uvnitř vejce se totiž skrývala naděje, která by mohla zachránit lidskou populaci (s tím zase souvisí odkaz na Noemovu archu), jenže on ji zničil, tím pádem odsoudil i ten poslední zbytek lidstva k záhubě. A ona se šla "zabít" - čímž vytvořila vejce, ze kterých se později vylíhnou ptáci - nový obyvatelé a "vládci" Země. A on si jen mlčky uvědomuje, jaký průser (pro něj) jeho zvědavost způsobila... KONEC SPOILERŮ. Čímž z toho vyplývá, že to je pěkná depka a odpovídá tomu i atmosféra filmu, která nabídne pár zajímavých scén. Ale i když to má poměrně dobře vymyšlený příběh, do jisté míry slušnou animaci (na rok vzniku) a pár atmosférických scén (btw, tyhle divné filmy mám jinak strašně rád), jenže celý ten film se strašně opájí svojí animací a vytvářením atmosféry, že se kvůli tomu neskutečně a naprosto bezdůvodně vleče a kdyby se to prostříhalo na 25 minut, vůbec nic by se nestalo a snad by to i líp fungovalo. Schválně si zkuste dát rychlost přehrávání na trojku a bude to vypadat, jako by celý film jel normální rychlostí. 3* (30.08.2020)

Jedna z nejdokonalejších souher obrazu a zvuku, která vytváří atmosféru, která dokáže být nádherná a nesmírně těžká zároveň, kresba vzývá všechny představy o prolnutí gotických vizí s technologickou renesancí (což je zcela jistě hrozně, ale hrozně debilní popis, ale ploutvi neporučíš). Celému dojmu hrozně pomáhají tři věci, tou první je doba vzniku, díky které má animace naprosto úžasnou patinu špinavosti, tou druhou je minimum dialogů, které jsou ovšem všechny důležité a podtrhující atmosféru a dávají jí auru filosofična (nutno říct, že funkčního) a konečně je to délka, která není zas tak dlouhá a díky tomu nemůže tahle vysoce atmosferická záležitost nenudit a roztáhnout křídla. PS: tohle je prokletý film, vidět ho chci snad víc jak rok a tak dlouho se mi i válí na pevném disku, jenže.. Když si ho pustím poprvé, při bouřce, vypadne elektrika, takže baterka notebooku mi vypoví službu za devět a půl nanosekundy, pak se mi brutálně zaviruje počítač, nebo mi onemocní pes... Snad sedmkrát mi něco sledování překazilo... Ale teď... Ten pocit, že jsem to konečně viděl je kurevsky dobrej, krleš. (16.07.2014)

Tento skromný příspěvek k andělskému tématu mě trochu zklamal svým výrazem, ale ocenil jsem ochotu nemonumentalizovat a nevyprávět. Tiché pozorování mi vyhovovalo, ale sama kresba mu trochu odporovala. Přílišná zřetelnost, konkrétnost vychylovala symbolické podobenství v jakousi nadutou alegorii, vyzývavě předloženou k interpretaci. Cítil jsem, že všechno zachycené, spíše teče, než utíká, ale prudkost obrazů převážila nad fluidností, která jediná umožňuje ponor pod hladinou. Podvědomí zůstalo nezasaženo. Sen někoho, kdo nedovede snít. (13.02.2015)