Gappa

Sice svým způsobem kopie Gojiry, ale v tomto případě u mě plagiát na plné čáře válcuje originál. Gappa je super. Možná za to může faktr, že jsem to jako malý smrad viděl v kině v rámci školní návštěvy (tak mě u sledování napadlo, jestli i dneska školáky berou na projekce podobných béčkových braků), ale i teď po mnoha letech, kdy jsem dal Gojiru a Gappu během několika dní, s klidem řeknu, že Gappa Gojiru poráží v mnoha ohledech - děj, masky, demoliční procházky městem, slza na Gappině tváři, i ta závěrečná katarze. Srdcová záležitost. (25.03.2012)

Gappa, aneb rádoby velkofilm z šedesátých let po japonsku. Jistě, je to kravina až na půdu. Chápu, že někdo může mít z toho, jak je tenhle snímek blbý, pomyslné orgasmy, ale Gappa nenabízí nic ani na intelektuální ani na zábavové rovině, hudba je velice mizivá a nevýrazná, herci strašní a spíše mi připomněli kvalitu na pomezí domácího videa a soukromého divadla pana Burnse. Jasně že to může být kult, či dokonce průkopník žánru, ale popravdě žánru, který je mi protivnější než latinskoamerická telenovela se slasher hororem a teenagereskou komedií dohromady. Závěr nasadil filmu korunku i s jablkem. Byl tak srdcebolný, že jsem si raději dával každých pět vteřin pauzu, abych to rozdýchal. Já ale mám rád béčka, ne že ne, ale gappí rodiče s malým gappátkem (kteří snad měly připomínat griffiny), byli buď nudní nebo....chtěl jsem říct směšní, ale ono to k smíchu opravdu nebylo... (12.05.2006)

Na úvod poviem len - GAPPA nieje GOJIRA ( pre neznalých GODZILLA :) ). Nebyť mojej obľúbenosti japonských kaiju spektáklov, išlo by o kvalitný odpad. Nuda, infantilnosť príbehu a trikov a to nespomínam ani herecké osadenstvo. No, ak máte radi monster movies východnej civilizácie, budete okúzlení. Ostatný prepnite na iný film. (05.10.2014)

Gappa je dnes skôr humornou "podívanou", než serióznym filmom. Aj keď chcela byť (a vo svojej dobe asi bola) hororom o monštrách s morálnym ponaučením. Pozrela som si Gappu znova asi po 20-tich rokoch, ale okrem pobavených komentárov mi pri nej nič svetoborné nenapadlo. Priepasť rokov sa v tomto prípade nedá prekonať. Heslo znie: "Nezabíjajte monštrá, veď sú to tiež len ľudia". Tešia sa na svoje dieťa, pri stretnutí ho potľapkávajú, túlia si ho k hrudi a dokonca plačú. Od efektov, cez scenár, dialógy, hercov, až po "domorodého" chlapca namazaného boxom na topánky je to jedna veľká bieda. Ale v roku 1967 to v Japonsku mohla byť senzácia - kto vie, či sa úvodná pieseň (Gappaaa, Gappaaa:-) či záverečná (Sayonara Gappa:-) neumiestnili v rebríčkoch hitparád. Pikoška na záver - videla som Gappu ako malé dieťa na amfiteátri a asi ma dosť vzrušila, pretože viem, že v škole na výtvarnej výchove som potom nakreslila loď a dve veľké svetlá vynorujúce sa vedľa nej :-) To bola zároveň po celé tie roky jediná spomienka, ktorá mi z filmu zostala. (08.06.2006)

Tento skvost jsem měl tu čest shlédnout již 2x a musím říct,že to je opravdu nezapomenutelný zážitek.Když přehlédnu naštvaného létajícího mončičáka,tak nejhorším záporem je jednoznačně prkenný scénář.Možná to je způsobeno monotónním českým dabingem za,který by se nemusel stydět ani Miroslav Moravec.Vřele doporučuji (24.04.2007)