Sebecký obor

Ukázka spodiny, která se potácí na pokraji společnosti v neutichajícím stavu zoufalství, snažíc získat lepší podmínky pro svůj život za každou cenu. Příběh o dvouch kamarádech, kteří se snaží pomoci nejen sobě, ale i svým blízkým a to né zrovna legální cestou. Chamtivost je ale dovede do bodu, kdy už není návratu a kdy se život stane cennějším, než kabely za pár šupů. (16.08.2014)

Radost mi dělají ženy na Ostrovech... Andrea Arnold oživila tradici sociálního dramatu nebývalým důrazem na lyrismus, Clio Barnard pokračuje - fenomenální je hlavně práce s krajinou, která po čase ztrácí geografickou konkrétnost a stává se univerzálním a snovým prostorem kolem postav, prostorem mlhy, bzučení elektrických drátů, pasoucích se koňů i rozbouřených domácností. Další silou Obra je práce s postavami a absolutně přesvědčiví dětští herci, kteří projevem splývají se sociální periferií a ještě zvládnou svoje charaktery vnitřně rozvíjet. Právě vztah Arbora a Swiftyho překlene i jedinou zásadnější vadu, kterou je předvídatelnost celé historky. Díky nim i díky neobyčejné uměřenosti Barnardové režie (prolíná se v ní bezprostřednost a funkční lyrismus) představuje katarze příběhu uvěřitelný a jímavý okamžik. Nezvyklá práce s wildovským motivem zahrady a její strážce, oběti a bezpodmínečné lásky je unikátní a odlišuje Sobeckého obra od celkem početné konkurence. Občas by se dalo namítat, že některé obrazy jsou navíc a film ponouká k cynickému odmítnutí, jenže on má jednoduše takovou vnitřní sílu a senzitivitu, že strhne i při vědomí dalšího průběhu. Paralela s Andreou Arnold není účelová - i Barnard se dokáže vcítit do postav, vystihnout jejich vnitřní pochody a odrazit je v krajině, i ona se vyhýbá "systémovým" kontextům a soustředí se na vnitřní svět hrdinů. Intenzivní zážitek a velký nesobecký objev. (29.06.2013)

Nesdílím všeobecné nadšení pro tento bezútěšný výlet do britské sociálně slabší vrstvy. Nemám rád, když ve filmu není jediná sympatická postava. Ono to tak totiž v životě také není, rozhlédněte se kolem sebe, opravdu jsou všichni svině a hajzlové? Tady mi byl nejsympatičtější asi majitel sběrny Kitten a to byl pěknej kretén. Kluci byli oba na zabití, takže výsledek jejich počínání mě zase tak nepřekvapil, o nějakém emočním zásahu ani nemluvě. Proč si máma nechá od třináctiletého syna nadávat do kurev, to taky nechápu, jsem přesvědčen, že vychovat slušně děti lze i bez peněz. Monolog „Není to super? Nemusím chodit do školy. Můžeme sbírat šrot a vydělávat prachy.“ docela přesně vystihuje celý příběh. Skoro stejně super jako vydělávat prachy sbíráním šrotu je i tenhle film. Dvě jen za herecké výkony a snahu upozornit na alarmující trend, že na okraji společnosti bují tyto problémy. (31.08.2014)

Silné téma, poutavý příběh, výborné dětské herecké výkony a pak jedna pořádná pecka mezi divákovy oči. Zajímavé ovšem je, že emocionální vrchol přichází docela brzo před koncem a zbytek stopáže se de facto nechává doznít (což u někoho může zintenzivnit celkový filmový zážitek, u jiného zas způsobit ztrátu zájmu o zbývající děj). Jinak, nezdálo se mi poněkud naivní podvodníkovo závěrečné „gesto“ a stejně tak míra tolerance když už ne policistů, tak min. učitelů. Celkově to vidím na slušné 4*. (08.07.2014)

Tvrdá ostrovní rána do břicha, ve které se režisérka nemazlí ani s hrdiny, ani s divákem samotným. Malý Arbor pro mě osobně ztělesňuje to, co bych jako učitel v životě nechtěl mít posazeno ve třídě, a přitom si postupem času říkáte, že tomu arogantnímu, sprostému frackovi vlastně pomalu ale jistě začínáte fandit. Mám tomu trošku za zlé to, že toho okázalého "sraní mramoru" se v devadesáti minutách najde možná až příliš (a přitom kluci umí občas zahláškovat opravdu vtipně) a že k tomu ohňostroji to směřuje možná až příliš okatě. Ale tím, jak tvůrci pracují s náladou počasí a minimem hudby to nakonec ve výsledku vyzní přesně tak surově, jak původně bylo zamýšleno. Přesně ten typ filmu, který z domácích sociálních dramat dělá neškodné "člověčinky" až příliš silně. (28.06.2013)