Dotyk hriechu

Brutální, syrové a podpořené myšlenkou Roberta F. Kennedyho, že násilí plodí násilí, útlak přináší odvetu a jen změna celé společnosti na tom může něco změnit. Bohužel tím klady začínají a končí. Jak píše Marigold, první povídka je pro svůj nadhled docela sympatická, pro zbytek mě ale nenapadlo jiné označení než "zdlouhavé, neosobní a zjednodušující". O postavách, snad je to podmíněno i asijskou mentalitou, toho zkrátka víte moc málo na to, abyste pochopili jejich závěrečnou katarzi, což je vzhledem k tomu, jak dlouhý film je, poměrně smutné. (29.06.2013)

Je to dosť dobrá dráma. Tvoria ju štyri samostatné príbehy, prvý o baníkovi z chudobnej oblasti, ktorému sa vôbec nepáči, ako miestni najvplynejší hospodária s verejnými financiami a keďže sťažnosti nepomáhajú, pričom dokonca ho nepodporujú ani ostatní ochudobnení, rozhodne sa pre radiálne riešenie, druhý o mladíkovi, ktorý sa vracia domov a počas cesty je prepadnutý trojicou zlodejov, ktorých bez milosti zabije a časom sa rozhodne zabíjať znovu, tretí o recepčnej v saune, ktorú už nebaví byť len milenkou a tak svojmu milovanému dáva ultimátum, no stretne ju ešte niekoľko nepríjemností, dokonca sa ju aj zákazník rozhodne zneužiť a štvrtý o mladíkovi, ktorý už vystriedal niekoľko krátkodobých zamestnaní, no v nich vôbec nie je spokojný a keď sa dostatne do luxusného nevestinca, zamiluje sa, no opäť to má samozrejme k ideálu ďaleko. So spracovaním som nadmieru spokojný, kvôli zanedbateľnej prepojenosti jednotlivých príbehov je lepšie ich brať samostatne, keďže spoločný majú aj tak vlastne len ten základ o človeku zo súčasnej Číny, ktorý sa rozhodne pre radikálne riešenie svojej situácie. Už od začiatku som mal z toho veľmi dobré pocity, keďže prvá poviedka je ideálne pomaly gradovaná, má výborného hlavného hrdinu, pričom boj radového človeka proti tým zhora vždy poteší a našťastie nesklame ani celé finále. Druhá je zase jasne najslabšia, k hlavnému hrdinovi som si vôbec nevedel nájsť cestu, ale aj celé mi to prišlo také nevýrazné a nadotiahnuté, zaujalo ma tu len pár momentov, ale zase je aj zo všetkých najkratšia, takže som ju bral skôr len ako taký doplnok. Tretia si ma zase získala najviac, opäť skvelá hlavná hrdinka, zasadenie deja do mesta tomu po predchádzajúcich častiach len prospelo, je tu až niekoľko výrazných dejových prvkov, pričom rovnako ponúkne aj najviac zaujímavých situácií a opäť výborný záver, takže pre mňa najlepšia časť filmu. Ale ani tá posledná, štvrtá ma nesklamala, síce hlavný hrdina mi prišiel taký nevýrazný, ale to striedanie práce a hlavne práca v nevestinci so zaujímavou romantikou mi sadli, len ten záver by som si prial trochu iný. Inak pochváliť musím aj akciu, síce film kvôli žánru na nej určite nestojí, ale aj tak mi všetky tie likvidácie prišli správne nekompromisné a drsné, takže dokážu zapôsobiť, obzvlášť finále prvej a tretej poviedky. Herecké obsadenie je na tom dobre, nájde sa tu niekoľko známych tvárí a najviac si ma získal charizmatický Jiang Wu ako hlavný hrdina prvej poviedky, potom hlavná hrdinka z tretej a ešte pracovníčka nevestinca zo štvrtej. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, tento chladný, realistický štýl čínskej produkcie mám rád a aj tentoraz mi to sadlo veľmi dobre. Kvôli rozporuplným reakciám na tento film som sa ho aj celkom obával, ale rozhodne nebolo treba, počas tej dvojhodinovej dĺžky som sa ani na okamih nenudil a až na tú krátku priemernejšiu druhú poviedku sa mi dosť páčili všetky. 78% (27.07.2014)

(1001) Nepochopila jsem skoro nic. Film je sociální, ale není sociální. Lidé jsou lidé, ale nejsou lidé. Nepodařilo se mi rozklíčovat, s jakým záměrem to režisér vypráví. Když se člověk zamyslí nad souvislostmi, tak brečí celé dvě hodiny, ale nemám dojem, že by režisér předkládal hotovou výpověď, což se mi nelíbí. (23.06.2015)

Až si tu se 4* připadám nepatřičně vzhledem k tomu, jak byl Dotek hříchu ve Varech kritizován (viz Marigoldův komentář, Tetsuův příspěvek na blogu Respektu). Zpětné dohledání reakcí z Cannes mě uklidnilo, že v tom nejsem sám, neboť tam byl snímek hodnocen nadmíru dobře. Za sebe mohu říct, že se mi stýskalo po kontemplativním, meditativním stylu s prvky magického realismu, jakým bylo natočeno Zátiší. Naštěstí si režisér v Doteku hříchu zachovává svoji vizuální kvalitu, přechází ale k docela silnému naturalismu. Násilí je zde podáno tak, aby bylo nepříjemné, kamera před ním neuhne, naopak jej vyhledává, ale zdržuje se umělecké estetizace. Problémem však je, že postupně takhle explicitně zobrazené násilí začíná být spíše otupující než šokující. Filmu se dá jistě vyčíst tezovitost a scénaristická nedotaženost (postavy zde nepůsobí moc životně, spíše jako deterministické figurky; v tomto ohledu působí ocenění z Cannes za nejlepší scénář poněkud nepatřičně, dost možná udělené politikou "Chceme to ocenit, ale lepší cena nám už nezbyla."), režisér to podřizuje své snaze vykreslit Čínu jako zkorumpovanou, morálně zdevastovanou a násilím prorostlou zemi. Vyznění filmu je tak možná až příliš jednoduché (v Číně to stojí za vyližprdel), na druhou stranu, tahle verze naturalismu kritizující totalitní zemi je mi stále mnohem sympatičtější než pokrytecký cynismus Ulricha Seidla (který je v současnosti zrovna děsně in). (08.07.2013)

Pozoruhodné na tom celom bolo asi len to, že beznádej a pocit bezprávia donútia človeka v afekte konať rôzne veci. Ale inak mi to prišlo celé akési surové, bez väčších emócií. Proste ako keby tí ľudia boli nejaké stroje, ktorých zvýšená beznádej privádza k nezvrátiteľnému skratu. Ale to spracovanie sa mi veru vôbec nepozdávalo, pritom základ to malo naozaj dobrý. Takže neviem či práve ten bezemočný chlad bol cieľom režiséra, ale ja by som skôr uvítal niečo precítenejšie. (20.07.2014)