Heli

Tragédie Heliho rodiny uprostřed světa drog a gangů, jež je výjimečná skvělou odtažitou režií i kamerou, která si dvakrát rozmyslí, co a jakým způsobem divákovi zprostředkuje. Několikrát zabírá přímo brutální scénu, jindy dění sleduje jen zpovzdálí, každopádně zachycení každodenní všednosti a dusivou atmosféru strachu a nervozity, kdy zase přijedou, je maximálně syrové. Pomalé záběry precizně dokumentují bezmoc protagonisty proti nepolapitelnému, mnohonásobně silnějšímu nepříteli. Koneckonců, ona disparátnost je zřejmá již z plakátu. ~ Mexický film v posledních letech válí především díky Reygadasovi, nicméně poslední snímek jeho žáka Amata Escalanteho svou povšechnou kvalitou lze řadit ke špičce mexické filmové produkce a její nové vlny. (17.08.2014)

Mistrovská režie, která zachovává odstup, precizně volí perspektivu a rámování (kdy ukázat všechno, kdy jen naznačit), perfektně zachycuje banalitu zla a dusivou všednost bezmoci a strachu. Ano, je to na rozdíl od mnoha "burcujících" člověčinek studené, odtažité, nepředpojaté, ale zároveň je to naprosto nekompromisní, bez náznaku útěchy nebo vykoupení. Obraz stále frustrovanějšího hrdiny a jeho tragédií zasažené rodiny má mrazivý nádech, který vynikne jen proto, že film v klíčových momentech zůstává procedurálně věcný a svět brutality a bezpráví nijak nekomentuje. Všechno je až příliš všední. Penisy hoří, bába vaří, děti se dívají. V něčem z toho lze cítit Reygadasův vliv - především v nedoslovnosti a chirurgicky přesném zachycení prchavé atmosféry všedního dne. Skličující, byť značně divácky nekomfortní. (02.07.2013)

Asi největší zklamání letošního festivalu. Ze začátku to vypadalo dobře, ale pak jsem zjistil, že režisér pouze volně kombinuje sled různých scén, které sami o sobě mají nápad, ale bohužel dohromady vlastně vytváří jakýsi sled klipů než kompletní film. Pokud byste někoho potřebovali umučit nudou, tak doporučuju tento film. (11.07.2013)

Drogová válka očima obyčejných lidí, tedy těch, kteří se na ní nijak nepodílí, ale přesto (anebo právě proto) jsou čím dál častěji jejími obětmi. Escalanteho pohled na (post)calderonovské Mexiko je přitom oproštěný od veškerého patosu a důsledně se vyhýbá tomu, aby dané téma jakkoliv bulvarizoval. Výsledkem je pak poněkud odtažitý film, který však onu každodenní spirálu chudoby, korupce a násilí zachycuje se zdrcující upřímností. (15.07.2015)

Pro mě naprosto průměrný festivalový film, jakých jsem už viděl spousty, nevybočující řady ničím, snad jen scénou mučení, během kterého došlo k menšímu exodu části obecenstva z kina. Působivost té scény však nespočívá v brutalitě, ale tím, jak je natočena - hrajeme si na mobilu, vaříme ve vedelejší místnosti večeři, kouříme tráva a jen tak mimochodem tu mlátíme a pálíme dva týpky. To se stává. Jinak na mě ale Escalanteho režie vůbec nezapůsobila, ničím nezaujala. K dosažení úrovně Reygadase nebo Eimbckeho má imho Escalante ještě daleko. (03.07.2013)