Kameňák 4

No tak za to, že si obludné Pomleje zařídily zmizení mého komentáře (který byl - do míči či do rundy /proč zadávat další zástupný důvod/ - bez hovnocení!), ten odpad naseru z principu! A ano, neviděl jsem. A ne, neuvidím. Paznechti cenzurofilní. Všichni ví, o jaký výhnisek se jedná, každý tuší, že když od toho odtáhl své pěstěné nehtíky i mistr Troska, jsme na dně žumpy a bagrujeme kal. Snad proto tu nad komenty dřepí nějaký pozorný šupák, který se třese o své penisky! Aby vám snad Kulyk nepřišel jako negativista: Jiříku, přeji ti - a především tvé dceři - aby ses stal velice dobrým otcem. Když už jsi v životě zesral všechno, na co ses byť jenom podíval. (16.10.2013)

NOVA - Nejhorší film, co jsem za posledních x let viděl a to mám pro české filmy slabost. Nehorázná blbost. Neuvěřitelná nuda. Trapnost. Režisérův smysl pro humor na bodu nula. Poupravený soundtrack z předchozích dílů - ubohost. Velké množství školních scén s mladými herci - proboha, to jsou kecy. Tak asi tak nějak bych v heslech vystihl poslední Kameňák, který však s kameňáky (známými či méně známými vtipy) neměl nic společného a jen parazitoval na názvu. Bylo jednoznačně vidět, že pan Troška se tohoto projektu nikterak nezúčastnil. Jedna hvězdička pouze za velké množství známých herců. Ti však díky dementnímu scénáři film vůbec nezachránili. 20% (01.11.2014)

Kdyby byla možnost dát čtvrt hvězdičky, asi bych ocenit téměř geniální potitulkovou scénu, která přišla sice jako blesk z čistého nebe, nicméně přišla pozdě. Předchozích 88 bylo totiž doslova fyzickým utrpením. Dalo by se nadávat na postavy i na anticky přestárlé fórky, ale co mi teď nejvíc vrtá hlavou, je to, že prakticky žádná "dějová" linka nebyla dotažené do konce. Snad kromě pohřbu. To už je vážně těžce zlý a Kameňák s Troškou nebo bez, vy výsledku na to se*e pes. Vyšlo to na stejno. (04.05.2014)

Jako dobrovolný, přátelský a mnohokrát zodpovědností oceněný asistent mentálně retardovaných dětí speciální školy, jsem se jednou rozhodl si se čtyřmi dětmi, které mám ve svých volných chvílích na starosti, udělat příjemné říjnové odpoledne tím, že si zajdeme do kina na nenáročnou komedii z našich luhů a hájů. Děti jsem teple oblékl, protože venku už je přeci jen chladněji a společně jsme nadšeně vyrazili. V kině jsem je, rošťáky jedny moje, vybavil lízátky, popcornem a coca colou a šli jsme se posadit. Samozřejmě jsem předtím navštívil profil filmu, ale hodnocení jsem nepřidával žádnou váhu, neboť jsem věděl, že většina zdejších hodnotících jsou upjatí kreténi... nejsou! Již v prvních minutách mě přepadl ledový pot, valící se po mém obtloustlém zpoceném těle. Dostavila se mi neuvěřitelná úzkost a hrůzou se mi ježily chlupy v rozkroku. Vítek s Honzíkem zatím jen vydávali skřeky dinosaurů a vzájemně si vylupovali šušně z nosu, které pinkali na pleš před námi sedícího staříka. Z té čiré trapnosti, která z plátna sálala tak silně, že mi ve vzduchoprázdnu vlála patka, ve mně vřely všechny tělní tekutiny a pomalu se draly do mých střev. Monika si nepřetržitě sahala přes teplákovku do rozkroku a Markéta si po obličeji rozmazávala její sliny. Abych se začal urychleně soustředit na něco jiného, pleskl jsem přes xicht pterodaktyla, který začal hlasitě vyzývat k boji vysokorychlostní letouny. Propadl jsem panice! Morávková nechtíc polehoučku topořila mé genitálie zrovna ve chvíli, kdy se mi Markéta posadila na klín, protože už nemohla nadále čichat kundí odér své přisedící kolegyně. Mezitím mi v análu projíždělo hovno tam a sem a Vítek dostal epileptický záchvat. Jako rodilý záchranář jsem dokázal bleskurychle zareagovat a s chladnou hlavou jsem odhodil Markétu na stěnu, načež začala krvácet z hlavy a omdlela a já mezitím bojoval o život mrtvého mentála Vítka. Honzík s Monikou utekli zadním vchodem za doprovodu autentických zvuků strategického bombardéru B-52 a já se nečekaně posral. Pro všechny méně chápající mentálně postižené retardy: nechoďte na tento film! (01.11.2013)

Kdybych filmu z nějaké série udělil odpad, tak již další pokračování nikdy neuvidím, protože by to byla ztráta času. Zdejší vážení kritici však do Kameňákova vyrazí i se stým odpadem nebo ho alespoň udělí od zeleného stolu. Sláva jim. Já jsem však pro každou návštěvu Kameňákova nějakou tu hvězdičku našel a tak jsem se tam vydal znovu. Bylo tam stejně trapně jako vždy, ale poctivě jsem si dělal čárky pokaždé, když jsem se zasmál - pětkrát a to nepočítám ještě nějaké to pousmání. To je na filmově odepsané městečko celkem slušné. (01.09.2014)