Chappie

Blomkamp konečně opustil sociální a socialistické témata a od slumů a beztřídní společnosti se přesunul k intimnímu příběhu robota, který chce, abyste mu na dobrou noc četli pohádku o černé ovci. Neherci ze skupiny Die Antwoord hrají přesvědčivěji než kdejaký profesionál, Chappie vypadá autentičtěji než roboti z vysokorozpočtových trháků, k tomu hrají tvrdší songy střídající se s nečekaně dobrým Zimmerem, postavy běhají v třeskutě barevném oblečení s obřími potisky amerických národních symbolů, Jackman s ohavným účesem á la 90. léta pobíhá v těsných kraťasech a křižuje se před tím „za*raným neznabohem“ a nuda se za dvě hodiny zkrátka nedostaví. Co víc si přát?/// Chappie je tradičně vyprávění příběh bez zbytečných dějových odboček a otravných technoblábolů, řečí o respektování zákona jako v Robocopovi, hovorů o lásce a vědomí jako v Transcendenci a sentimentu Čísla 5 a E. T.ho. Akční scény nejsou originální, ale jejich pozitivem je přehlednost a dravost, což kontrastuje se scénami, kdy se bázlivý Chappie učí různých dovednost nebo čelí ataku zlých černých dětí, aby pak zhroucený doběhl domů k mamince. Ač to téměř zavání exploatací tématu „šikanovaný jedinec“ a film často přepíná mezi akční sci-fi a dramedií s poněkud teatrálními hereckými výkony zvýrazněnými skoro až camp estetikou, funguje to nečekaně dobře a ještě to dokáže svou ryzí naivitou dojmout. Chappie má dějové zkratky, neprokreslené charaktery postav a nedotažené motivy, které způsobují dojem banálnosti až stupidity, přesto vnímám Blomkampův film jako nadstandardní multižánrovku uvědoměle natočenou a schlíplé ucho rozhodně nemám. 75 %. I'm Chappie, gangsta fuckmother! [Kino] (09.03.2015)

Nom,vypadá to,že Elysium byl velký přešlap a N-Blomp je zpátky. Novodobé (a velice dospělé) Číslo pět žije s mírně přepálenym koncem ... ale sper to hajzl, důležité je to, že Blomkamp je frajer, který prostě, spolu s Weta Digital (tihle borci opět ukazují, jak si s ILM těžce vytírají prdel) umí vytvořit naprosto "nedigitální" svět, jenž se člověku zaryje pod kůži a ždíme vás jak indiánka trencle u Stříbrného jezera ! Zase jsem si v duchu zanaříkal, jak skvělé by to HALO bylo ... ale čeká náš Alien, a já se už teď nemůžu dočkat ! (15.03.2015)

Chappie, Chappie, Chappie - co jsem jen od tebe měl čekat, když jsem Short Circuit nikdy (předtím, už jsem to samozřejmě dohnal) neviděl :) Moje neochvějná víra v Blomkampa však zůstala nepoznamenána. Mně se totiž líbilo (hlavně z technologického a akčního hlediska) i Elysium. Chappie však na to jde trošku jinak. Půlku filmu jsem byl vlastně jen znuděný z premisy, jak Dev Patel naivně číslo 22 učí lidské řeči a hlavně zvykům a obyčejům. Jistě, jedná se o dvouhodinový film a není čas na seriálový vývoj postavy, co by alespoň trošku dával smysl, ale zkrátka to na mě nefungovalo. Ono už také podivný Hugh Jackman v uplých kraťasech a vydojeným výrazem také není nejschůdnější vodítko k zábavnosti. Ono by ani nevadilo, že hraje záporáka "zeleného mozka" a rozhodně si nestěžuji, že v tomto filmu hraje taková megahvězda, ale zkrátka zde působí divně a necíleně nesympaticky. Ale po určité době mi to vlastně přestalo vadit, protože je tu Sharlto Copley, pardon Chappie, který je zkrátka a jednoduše - okouzlující. Blomkamp je navíc mistr přes triky, takže pohyb robotů působí naprosto přirozeně a zároveň líbivě, že mě bavilo vyhlížet každý jeho krok. Jak je právě u tohodle tvůrce zvykem, klade se důraz zejména na stylizaci, triky a svět, do kterého je plno víceméně plochých postav tak nějak vrženo, ať si pohrají. Daří se to maskovat přes akční scény, jelikož co dokáže Trent Opaloch s kamerou je vážně fenomenální. Celkově mám z filmu smíšené pocity a ačkoliv ho nepotřebuji vidět ihned znovu, rozhodně bych si rád ještě dojmy utřídil a plně se věnoval všem detailům. Nevím, jesi je třeba vůbec zmiňovat, ale dílna Hanse Zimmera opět nezklamala a servíruje nám nápaditý soundtrack, který se k tempu filmu neskutečně hodí. PS : závěrečná 20 ti minutovka pro mě byla nejsilnější filmový zážitek za poslední měsíce. 90%...[19.3.2015_Cinema City IMAX_Flora] (19.03.2015)

Číslo 5 nejen žije, ale ožilo v o generaci mladší verzi, poněkud drsnější a méně sentimentální, než byla ta, kterou známe od dětství. Chappie má králičí ouška, půvabně autistické uvažování a větší srdce, než většina té biomasy, co mi ráno smrdí pod nos v MHD. Navíc umí opravdu velmi uvěřitelně odpouštět. Kromě mé pochopitelné slabosti pro mláďata (což Chappie se získáním vědomí byl) se k tomu pojí ještě moje láska k tvorům s velkými oušky. Zasmála jsem se, slzu jsem uronila, závěrečný opravdu otřesný song nedoposlechla. Triky a efekty mě nerušily, byly součástí příběhu, nebylo to tak, jak to často bývá, kdy je příběh chabou záminkou pro to, když chaoticky nastanou mnozí efektové. Zajímavé pro mě bylo vidět Hugha Jackmana jako záporáka, ještě jsem ho nikdy neviděla jako zlého pána. (28.03.2016)

Neskutečný bordel, který je jednu chvíli drsnější komedií, poté chce být roztomilý jako Číslo 5, pak to chce být gangsta drsný a nakonec zase akční a dojemný. Sice to pak nedrží moc pohromadě, ale mě se to stejně nějakým zvráceným způsobem líbilo. Chappieho si prostě nejde nezamilovat, efekty má Blomkamp stále v malíku a Zimmerův soundtrack to umí vždy správně nakopnout. Navíc to odsýpá od začátku do konce a akci má Blomkamp pořád v malíku. Akorát si zase mohl více pohlídat scénář plný děr a daleko lépe využít Hugh Jackmana. Tak unylý a nezajímavý záporák se jen tak nevidí. I přesto evidentně chyby si ale u mě Blomkamp po Elysiu napravil reputaci. 70% (16.05.2015)